From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

44

Sobota - 16:04

,,To jsou takoví koblížci!" holky se vrátily a byly z těch dvou malinkých trhačů úplně nadšený, stejně jako já. Johannes mi pořídil dvě fenečky a je pravda, že s nimi bude spoustu práce, ale mám je tu.

Jenže já neměla vymyšlená jména, takže jsem byla v koncích. Od mládí se mi hlavou prohnal nespočet jmen, ale teď si vybrat dvě je opravdu těžké. Každopádně už teď jsem si je naprosto zamilovala a už to byly moje děti.

Ve městě holky nic nenašly, ale prošly si nějaká místa a hned ze začátku se porozhlédly po práci. Jedna jako druhá. Prý nám nechtějí být na obtíž, proto si to tam prohlédly. Měly teda trošku problém s těmi nápisy, kterým naprosto nerozuměly, ale údajně někdo uměl anglicky, tak se domluvily.

,,Jak tě něco takového vůbec napadlo, lásko?" vlepila jsem mu rychlou pusu na tvář a propletla s ním prsty. Pořád jsem nasávala tu jeho dokonalou voňavku. Pěkně ho vyslechnu.

,,Chtěla si pejska a já chci, aby si byla šťastná," zvedla jsem k němu oči a zvedla nadšeně koutek do úsměvu, ,,ale jednou šťastná je málo, proto jsem ti pořídil rovnou dva,"

,,Zlato," otočila jsem se k němu a popadla jeho ruce do mých, ,,miluju tě," skousla jsem si ret, ,,ale pamatuj si, že jen to, že jsem s tebou mě dělá šťastnou a nemusíš mi nic kupovat, protože já jsem o tom přesvědčená i bez toho," políbila jsem ho do vlasů, ,,jsem šťastná, co si pro mě udělal, ale štěstí mi kupovat nemusíš, stačíš mi ty a teď i naši dva cukrouši,"

,,Nemyslel jsem to tak," zastrčil mi nezbedný pramínek vlasů za ucho a já se pod jeho mírným dotekem dlaně celá zachvěla.

,,Však já vím, že ne," usmála jsem se na něj opět a on si mě za pas přitáhl do objetí. Už teď jsem v hlavě měla připravených milion věcí, které mám v plánu s Johannesem udělat. Sice mi pořád přišlo bláznivé, že jsme spolu takovou chvilku a už máme dům a dokonce i dva pejsky, ale já už nemám na co čekat.

Při této skvostné chvilce nás vyrušilo auto, které hlasitě zabrzdilo a ještě troubilo. Johannesovi hned došlo, že nám dorazila lednice a dovezl jí jeho kamarád, proto tak zběsile troubil. Já šla za holkami a štěňátky, ale musím říct, že byla komedie se dívat na ty dva, jak táhnou lednici do baráku.

,,Bodou to Moon a Sun," pohladila jsem oba dva bafáčci, kteří zrovna začali trhat moje tričko. Já jsem je od sebe otrhávala a při tom se celkem hlasitě smála, protože tohle jsem si tak slouho přála zažít. Jedna z nich byla totiž hnědá a přišlo mi, že oproti té černé naprosto září, proto Sun. Naopak ta druhá byla taková jako měsíc. Nikdy nevíš, co měsíc udělá, proto Moon.

,,To je hezký," uchechtla se Zoe, která Sun nadzvedla pod předními tlapkami a přitulila si jí do objetí. Malinká toho samozřejmě s radostí využila a hned se zahryzla do jejích vlasů.

Sobota - 17:30

Chantelle:

Cindy se stará o svoje štěňátka, Johannes řeší lednici a já vzala Zoe ven. Modřiny jí pořád nezmizely, ale byl to opravdu krásný pohled, když jsem ji dneska viděla, jak se usmívá.

,,Je to tady fakt krásný," Zoe se s nadšením rozhlížela a prohlížela se domy. Bylo to tady poněkud jiné, ale krásné. Hlavně tu bylo chladněji.

,,To teda jo," uznale jsem přikývla hlavou, ,,jak ti vůbec je?" otočila jsem se směrem k ní, abych mohla lépe z jejích očí vyčíst, zda mluví pravdu nebo ne.

,,Je to lepší," zvedla koutek, ,,o hodně lepší," dodala a koutek se jí zvedl ještě víc, ,,hlavně jak jsme vypadly pryč,"

,,Jsi neskutečně silná," uznala jsem s pokorou.

,,Nejsem," zavrtěla hlavou, ,,neustále hledám důvody, kterými bych ho omluvila," sklopila hlavu, ,,a vím, že nejsou, ale nemůžu si pomoct," posmrkla si, ,,a hrozně se bojím, že si nikoho už v životě nenajdu," tentokrát polkla a se smutkem v očích se zastavila a otočila ke mně, ,,nevím, jestli ještě někdy dokážu nějakýmu chlapovi věřit, protože ať vidím jakéhokoli, který by se mi líbil, tak se přede mnou vymaluje ten obraz, kdy mě mlátí a dělá věci proti mojí vůli," a následně jsem dvěma kroky přistoupila k ní a objala ji.

,,Neplač," myslím, že jsem ji svými otázkami pouze rozhodila a spíš se jí hnaly všechny ty zlé vzpomínky do očí a to stejnou rychlostí, jako slzy, ,,určitě se to spraví a když ne, tak kluci nejsou jediný východisko,"

Sobota - 19:47

Cindy:

Johannes nám objednal zase nějaký jídlo, protože lednice sice jela, ale nic v ní nebylo. Překvapilo mě ale, že i s pejsky koupil pro ně jídlo. Já si totiž vždycky myslela, že chlapi na takový věci úplně kašlou, ale on byl pozorný a všímal si maličkostí.

U naší velice romantické večeře ve čtyřech a se dvěma mazlíky jsme se hodně nasmáli. Já využila té chvilky, kdy Johannes šel venčit a já měla volnou chvíli se Chan. Zítra sem přivede Ivyese a jedeme za Abbey. Nejspíš tady budu muset nechat Zoe s pejsky, protože Johannes musí na trénink a mají nějaký speciální trénink očí a navíc nemluvím o tom, že musím zajet na ten nákup.

Každopádně jsem si byla jista tím, že pokud bych udělal šťastnou Abbey a k tomu všemu ještě Ivyese, nebo-li přenašeče... tak by to byl asi největší úspěch mého života, což mě přivádí k tomu, že díky tomu by byla šťastná i Chan a pokud ne šťastná úplně, tak minimálně šťastnější... alespoň doufám.

Sobota - 21:04

,,Naše první společná matrace," zasmál se můj milovaný usměvavý přítel, když položil doprostřed pokoje naši oficiálně první společnou matraci. Naše dvě malé chlupaté děti spaly zabalené v dece a náramně si to užívaly. Ještě jsme jim nestihli s Johannesem pořídit hračky, pelechy a ani nic takového, ale dnešní noc bude dlouhá, protože jdeme hledat a objednávat nábytek.

Celkově jsme tohle téma už nakousli dřív a trošku jsme věděli, co ten druhý v bytě či baráku chce mít. Skrz nějaké faktory jsme se shodovali a samozřejmě skrz další lišili. Podstatné bylo to, že jsme prohledávali miliony obchodů a pak jsme našli jeden dobrý, ve kterém jsme nakoupili většinu. Pokud se nám něco nezdálo, tak jsme to neobjednávali a shodli se na tom, že se na to mrkneme v nějakém obchodu živě a až potom uvidíme.

Musím říct, že mi přišlo fajn, kolik jsme toho sehnaly. Holky nic nechtěly a my se neodvážily jim tedy nic kupovat. Sice to možná zní sobecky, ale koupili bychom si do domu dvě postele a co by jsme potom s nimi dělali? Mohli bychom je samozřejmě darovat holkám do jejich budoucích bytů, ale zas tady byla to možnost, že by si je ani vzít nechtěly.

A takto jsme půlku noci prohlíželi celý internet a nakupovali věci do našeho vysněného baráku. Ten Johannes na tom tréninku sotva ty oči otevře...