From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

38

Neděle - 14:03

Velice mi lichotilo, když ze mě můj milý nemohl spustit oči, ale přeci jen na chvíli musel, protože trénink je přeci jen důležitější. Sice jsem se cítila trošku napjatě, protože vedle mně i Chan stáli dva obrovští chlapi. Před tím jsem si to neuvědomila, ale teď mi přišlo opravdu divné, že i tady mají ochranku.

Řekla bych, že já bych rozhodně byla nervózní z toho, že se na mě moje láska dívá, ale myslím, že mu to podpořilo sebevědomí a šlo mu to hned lépe.

Neděle - 16:14

Líbilo se mi ležet v posteli a tulit se k té pevné postavě svého milého. Trénink skončil a Johannes hodil sprchu a poté jsme spolu lehli do postele.

,,Jsi tak roztomilá," v černých teplácích a růžové mikině jsem ležela na boku a prstíkem jezdila po jeho svalech. Lehce jsem se nad jeho slovy musela uculit a blíže se k němu přitisknout se slovy: ,,Ale nekecej," a usmát se.

,,Nekecám," dodal jen a já se na něj s povytaženým obočím ohlédla, ,,jsi krásná pořád a vždycky budeš," sklopila jsem pohled a zase se uculila.

,,Nech toho," žduchla jsem ho do ramene, ,,už se červenám dost," uchechtl se. Chytl mě pod pažemi a položil si mě břichem na to jeho.

,,Pojď ke mně, ty červenko," ruce jsem mu položila na tváře a lehce a rychle ho líbla na rty. Poté jsem položila hlavu na jeho hrudník a rukama zajela do jeho vlasů. Tak krásný pocit, který potvrzoval jeho přítomnost, ,,víš, něco sem si uvědomil,"

,,Poslouchám," znovu jsem zvedla hlavu a bradou se opřela o jeho hrudní koš. Tedy ještě jsem si pod svoji bradu dala ruce. Očima jsem skenovala jeho oči a jeho mírně zvednutý koutek, ,,už teď vím, že si ta nejlepší holka, kterou jsem kdy měl,"

,,Ty chceš ze mě udělat rajče, viď?" usmála jsem se zase sladce, ,,ty moc dobře víš, jak moc si mi chyběl a taky si moc dobře uvědomuju, jak moc pro mě znamenáš," ruce jsem mu dala na rameny a přitáhla se k němu, abych ho mohla znovu políbit.

Potom jsem se opět odtáhla a vyvalila se na postel vedle Johannese.

,,Chci s tebou o něčem mluvit," na chvíli začal znít velice vážně. Moje srdíčko klepalo strachem, ale otočila jsem se k němu.

,,Děje se něco?" polkla jsem suše a tiše, ,,rozcházíš se se mnou?" zahořkle jsem vyslovila svoji otázkou a a smutně si jej prohlédla očima.

,,Ne! Pro boha ne!" vyhrkl hned a políbil mě do vlasů, ,,nad tím ani nepřemýšlej, zlatíčko!" zvedl se mi koutek, ,,možná jsem to chtěl naopak posunout jiným směrem," sakra. Na žádost o ruku nejsem připravená...

,,Došlo mi, že nechci už dýl trávit čas bez tebe," prudce jsem se nadechla a s vyděšenýma očima jsem se podívala na svoje oči, ,,možná je na tohle brzy, ale za zkoušku nic nedám," vydechl prudce, sedl si a popadl moje ruce, aby mohl vytáhnout i mě, aby se mi mohl dívat do očí, ,,nechtěla by si se za mnou nastěhovat?"

Ulevilo se mi. Nechci nic uspěchávat, ale moc dobře mi docházelo, že on mi opravdu taky chybí. Vždy, když na něj myslím a při tom s ním nejsem, tak mi chybí. Moc a ještě víc.

,,Jako, že bych se nastěhovala sem? Za tebou?" skousla jsem si ret a dívala jsem se z jednoho oka na druhé. Prudce jsem dýchala, nervózně polykala a srdíčko mi klepalo.

,,Pokud by si chtěla," přikývl jeho mírně a já mu se slzami v očích padla do objetí, ,,a pokud ne, tak to chápu," sklopil hlavu a já se cítila tolik nadšeně.

,,Chci se k tobě nastěhovat," vyhrkla jsem a vpadla mu do objetí. Jenže potom tu byl ten problém, že toto není planeta, na které je moje rodina... mám také dům, který mi Ivyes sehnal, kde se momentálně uskutečňuje záchranná akce.

,,Opravdu?" se zaslzenýma očima se na mě podíval a já přikývla. Cítím, že toto je naprosto skvělé, protože mi ukazuje jeho city. Vidím, co chce a jakou radost má nebo ne.

,,Chci tebe, chci byt a hlavně chci být s tebou," usmála jsem se na něj a objala ho znovu. Byl to tak neuvěřitelně nádherný pocit, ,,ale počkej," odtáhla jsem se od něj.

,,Já si chci pořídit psa," nakrčila jsem obočí, ,,ale nevím, jestli by ti to nevadilo," otřel si oči a posmrkl si. Vzduchem se tady nesly city a všechny možné city, ale stále jsem se bála, co odpoví.

,,Chceš pejska?" vydechl tiše a já jen souhlasně přikývla, ,,jakého?" z jeho překrásného úsměvu a obličeje jsem usoudila, že by to nemusel být velký problém.

,,Víš, nikdy jsme neměli peníze na to, abychom si ho s rodiči mohli pořídit," začala jsem, ,,ale já si ho přála," dodala jsem s usmála se, ,,a zdá se mi, že teď je ten správný čas," promnula jsem prsty, ,,a moc si přeju nějakého velkého pejska, ale mám jich na výběr několik,"

,,Neobkecávej to a říkej!" uchechtl se.

,,No," svoje slova jsem protáhla, abych svoji drahou polovičku napnula, ,,největší favorit je asi husky, ale taky se mi moc líbí bílý švýcarský pes. Moc se mi líbí i další, ale tihle jsou favoriti," uchechtla jsem se.

,,Je opravdu bláznivé o tom takhle mluvit," dodala jsem jen, ,,ale pejsci jsou nejlepší společníci, kteří jsou věrní a nikdy tě neodpustí," povzdechla jsem si.

,,Tebe někdo někdy opustil, že nad nimi takhle uvažuješ?" zeptal se opatrně a lehl si zpět do postele a mě stáhl s ním a já se zase cítila naprosto unešeně.

,,To ne," vydechla jsem, ,,naštěstí," prudce jsem dodala, ,,ale je to něco jako moje nejhorší noční můra,"

,,Já tě nikdy neopustím, Cindy," tentokrát jsem se posadila já a otočila se na něj. Slzy se mi hnaly do očí rychleji, než bych si přála: ,,Opravdu?"

,,Ano," vydechl.

,,Miluju tě, Johannesi," slza se mi skutálela po tváři a neskutečně dojatá jsem se se na něj dívala a obávala se jeho reakce, ,,to já tě miluju, Cindy,"