From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

43

Sobota - 14:46

,,To je dost!" dveře se otevřely a z nich vyběhl Johannes, který mě popadl za pas a pevně mě objal. Zatočil se se mnou a pevně mě k sobě tisknul. Vlepila jsem mu pusu do vlasů a jakmile mě pustil na zem, nalepila jsem se na něj a chtivě jsem ho začala líbat. Jenže během pale sekund jsem se od něj odtáhla a pevně se na něj natiskla.

Nová voňavka. Ah. Mňam.

,,Miluju tě," zašeptala jsem a natiskla se na něj ještě víc. Jak krásný pocit byl, když jsem ho mohla pevně sevřít. Poté jsem natočila hlavu tak, abych ho mohla políbit na krk. Moje ambice mířily výš, jako kousání a podobně, ale na to bude o hodně víc času v soukromí a navíc přes tu šálu toho taky moc nešlo.

,,Já tebe," mezi svými dlaněmi zmáčkl můj obličej a přitáhl si mě do polibku. Není mazlení to nejlepší, co může člověk dělat, když je se svým milým?

,,Nechci vás vyrušovat, ale buď mi dřív upadnou ruce nebo umrznu," vložila se do toho Chantelle, která nás pobaveně pozorovala. Já se bokem hlavy přitulila k hrudi své nejdražší polovičky a jen se na ty dvě pobaveně usmívala.

,,Jo, jistě," vyděsil se, ,,pojďte dál," odtrhl se ode mě a šel pro moje zavazadla, ,,úplně jsem na vás zapomněl," zasmál se, když zvedal všechny věci, které jsem si sem přivezla. Bylo celkem fajn, že jsem se v tom bytu tady na Ivy tak nezabydlela, protože jsem nemusela stěhovat věci.

,,To ta láska," dodala Zoe z povzdálí a já radši sklopila pohled a vyhnula se jakékoli svojí poznámce nebo odpovědi, protože jsem moc dobře věděla, že tímhle míří přesně tam, kam bych se nejraději nevracela. Narážela totiž na svého přítele a pochopili jsme to všichni, proto jsme se nevyjadřovali, dokud tedy neprolomil ticho Johannes, který nás pustil do domu.

,,Tak prosím dámy," usmíval se jako sluníčko, když nám držel dveře, abychom mohly projít. Já se cítila jako ve snu, protože jsem opravdu tady a drtilo mě už jenom to, že jsem neměla čas to zde projít všechno najednou.

Zahradu si nechám až na konec, ale právě teď jsem vypustila všechny lidi, kteří byli kolem mě. Točila jsem se jako kolotoč, protože jsem si začal prohlížet tu prázdnou místnost, která je a i bude předsíň. Nebyla ale úplně prázdná. Když jste vešli vchodovými dveřmi, celá pravá strana byly skříně. Konečně úložný prostor! Hlavně mě to moc potěšilo, protože tuhle skříň jsem Johannesovi ukazovala a on už ji koupil! Úplně na pravé straně stěny a dokonce i na levé byly dveře, které byly naprosto geniálně vloženy mezi ty skříně. Ještě tam byla díra, ale dveře zde ještě nebyly.

Nalevo byly věšáky a poličky na boty a další jedny dveře. Copak se zde asi skrývá a přímo naproti vchodovým dveřím byly dvoje. Všechny měly stejnou světle hnědou barvu a kachličky byly takové světlounce oranžovohnědé. Stěny bílé.

Vzala jsem to podle směru hodinových ručiček, takže jsem prvně šla nalevo, kde byly jen jedny dveře. Kliku jsem přejela dlaní a dala si záležet na nasátí té skvělé vůně novoty. Vyrýsovala se přede mnou prázdná bílá místnost s tmavě hnědým linem. Ze zdí trčely všechny možné kabely a byla tu neuvěřitelná ozvěna.

,,Tak přesně tady bude obývák, kuchyň a i jídelna, co myslíš, zlato?" Johannes se pomalu přiblížil ke mně a svoje tělo zezadu přitiskl na to mé a ruce obmotal kolem mého pasu.

,,Hele!" plácla jsem ho přes hlavu, ,,já ještě neviděla další místnosti!" uchechtla jsem se a užila si pocit krásného jemného polibku, který mi na krku přistál. Poté jsem ho od sebe jemně odstrčila a vydala se dál.

Stěna proti vchodu a dveře levé. Ta místnost byla menší. Celá z kachliček. Dlážka i stěny, hezky zkombinované barvy, tedy jasná koupelna a navíc už zde byl záchod, ale místo na vanu, sprchu a dokonce i poličky, se zde jistě najde. Stěna proti vchodu dveře pravé. Tam bylo poněkud více místa a viděla bych to na ložnici. Byl tu navíc hezký výhled z okna na zahradu, ale podle mě možná až moc velký okna... hlavně když budeme dělat nějaký lumpárny.

A poté jsem šla do dalších dveří. To byly přesně ty, které byly na stěně se skříňí. Čekala jsem, že se přede mnou vybarví malá místnost, ale opak byl pravdou. Byla to obrovská místnost, která nebyla rozdělená, ale byly do ní dva vchody a třetí byla díra bez dveří.

,,Lásko," zakřičela jsem, ,,a co plánuješ tady?" povytáhla jsem obočí.

,,Nezlob se na mě, vím, že jsme o tom nikdy moc nemluvili, ale taky si moc dobře pamatuju, když si se mi jednou zmínila, jak naše děti budou roztomilý," uchechtl se.

,,Cože?!" zasmála jsem se, ,,ty lháři!" žďuchla jsem ho do ramene, ,,to jsem nikdy neříkala!" bránila jsem se se smíchem.

,,Ale říkala," přitáhl si mě za ruku zpět, ,,jednou v noci, když jsem ti přišel popřát dobrou noc," zvedl koutek, ,,bylo to po tom našem výletě," dodal pobaveně.

,,Proč si to vůbec nepamatuju!" zasmála jsem se a chytla si i jeho druhou ruku, ,,ale děti miluju, tos odhadl dobře," zvedla jsem koutek tentokrát já.

,,A jelikož jsem nevěděl, tak jsem provizorně připravil dva pokojíčky, jenže pak jsem si vzpomněl na tvá slova," zahleděl se mi do očí, ,,že děti jsou tvůj život," zahrnul mi nezbedné pramínky vlasů za ucho, ,,ale i tak přes tři už nejdu!" zasmál se  a já mu okamžitě padla se slzami do objetí. Tolik mě dojímá, když si někdo pamatuje, co mu říkám.

,,Lásko, a lednička přijede během dvou hodin," dodal, ,,musel jsem ji vybrat bez tebe, abychom měli alespoň co jíst," uchechtl se znovu. Tohle je tak vtipné zařizování bytu. Ještěže já ho mám.

Nevím, za co dřív mu děkovat. Tohle byl můj sen. Mít malý krásný domek, který je zároveň dostatečně velký. Bylo tady všechno, co jsem si jen mohla představit a hlavně tu se mnou stála ta nejmilovanější osoba.

,,A jedeme vyzvednout takovej malej dáreček pro tebe, ale před tím jsem stavíme pro nějaké deky a žíněnky," je pravda, že topení jelo, elektřina také a dokonce i voda. Nevím, jak to zvládl, ale už zde bylo krásně vytopeno a sice to všude byl samej kabel, ale i tak jsem to tady milovala už teď.

,,Máš pro mě překvapení?" zeptala jsem se překvapeně.

,,Správnej chlap má pro ženu vždy překvapení," zvídavě jsem povytáhla obočí, protože tato odpověď se větvila do spousty směrů.

,,Tady je to fakt dost hustý!" poznamenala se smíchem a obrovskou ozvěnou Chantelle, která společně se Zoe vešla do budoucích dětských pokojů.

Sobota - 15:39

,,Máš zavřený oči?" ujistil se Johannes, i když jsem měla kolem nich obvázaný šátek a ještě mi je přikrýval rukama. Holky jsme poslaly do města a já myslela, že my dva si budeme trošku hlouběji užívat jeden druhého, avšak já skončila se zavázanýma očima a někam se vlekla.

,,Jo!" zasmála jsem se.

,,A seš připravená?" ujistil se ještě jednou a poté se zastavil a to i společně se mnou.

,,Jo!" vykřikla jsem, ,,už mě nenapínej, nebo se zblázním!" v tu chvíli jsem ucítila teplý dech na svém krku, který se pomalu, ale jistě, proměnil v něžné polibky, ze kterých se formuloval do jemných kousanců a doplnili to jen slova: ,,Nezblázníš se teď ještě víc?"

,,Nerozptyluj," odklonila jsem hlavu bokem, ,,a už mi sundej ten šátek!" povyskočila jsem nadšeně a zároveň nervózně. Strhl mi rychlostí blesku šátek z očí a já o dvě sekundy později padala na zem na kolenou se slzami v očích.

,,To nemyslíš vážně," ústa jsem si přikryla rukama a s pláčem se nevěřícně ptala Johannese na tuto otázku.

,,Myslím," dřepl si ke mně, ,,chtěla si huskyho, tak máš rovnou dva,"