Číslo Jedna

#26 Kuroo Tetsurou

Pár kovových yenů zacinkalo, něco zapípalo nepříjemným protáhlým tónem a pak se ozvaly dvě rány. Sklonil jsem se, abych vytáhl z automatu růžovou papírovou krabičku plnou jahodového mléka. Zkoumavě jsem se zadíval na zadní stranu na složení. Osmdesát procent vápníku. Ten je dobrý na kosti, jak nás učili v chemii.

"Ehm, Kuroo?" Zaznělo za mnou. Ten hlas jsem nepoznával.

"A-ano?" Krapet jsem ztuhnul, když jsem se otočil a spatřil Kageyamu. Karasunského nahrávače, génia. Tvářil se lehce rozpačitě.

"M-mléko." Vykoktal ze sebe a nervózně tikal očima mezi automatem a mnou. Uhnul jsem s téměř neslyšným promiň a Kageyama se vrhl k automatu, jako vrána na zbytek chleba, horlivě mačkající tlačítka. Sakra kolik jich kupuje?

Pohled mi sklouznul zpátky na mou krabici s mlíkem, která se mi se svou velikostí vešla do dlaně.

Musel ses na něj dívat? Vážně ti to stálo za to?

Spěšně jsem vyrazil pryč.

"Ko- končí?"

"Slyšel jste."

"To přece tomu klukovi nemůžete udělat?!"

"Říkáte to, jako kdybych si to přál, Ukkai."

"N-ne, tak jsem to nemyslel. Omlouvám se."

"To nic. Reagoval jsem stejně, když jsem to slyšel prvně."

"Kuroo nikdy tu operaci nepodstoupí, to víme oba."

"Máte úplnou pravdu, Ukkai. Ale jak to víte?"

"Vím to od té doby, co jsem ho vezl do nemocnice před pár dny, jak jste mně poprosil. Protože nikdo jiný než já by ho tam prý zavézt nemohl. Jak jste říkal, je chytrý a uměl by si domyslet, co máte za lubem, kdybyste ho naložil do auta vy."

"Ano to vím."

"Nevěděl bych, jak ho k sobě do auta nastrkal, nebýt Tsukishimy."

"Moment, on jel s vámi ještě někdo další?"

"Mému blokaři se udělalo zle. Našel jsem je oba před tělocvičnou. Chovali se k sobě moc hezky, což bylo hodně zvláštní."

"Kuroo je mimo hřiště hodný ke všem, tohle mě nepřekvapuje."

"Taky, že to nebyl Kuroo, kdo mě překvapil. Ještě nikdy jsem neviděl, aby náš Tsukishima projevoval k někomu takovou prazvláštní náklonnost."

"Zvláštní náklonnost?"

"Jo, kdybych to uměl popsat, udělám to, Nekomato. Jenže sám nevím, co se mezi nimi děje, proto radši zůstávám u výrazu "zvláštní náklonnost", doufám, že mi rozumíte."

"Samozřejmě."

"No, abych přešel konečně k tomu, na co jste se mě ptal. Jen jak jsme vystoupili z auta před nemocnicí, Kuroo dostal strach, tam jít."

"Ach tak."

"Tudíž mi nemohlo nedojít, že podstoupit tu operaci pro něj bude hodně těžké, pokud k tomu vůbec svolí, ale obávám se, že k tomu nedojde. Kdy mu to vůbec hodláte říct, Nekomato?"

"To kdybych věděl. Vím, že bych měl, co nejdříve, ale problém je spíše v tom, jak mu to říct."

"To chápu. Buďte hodně opatrný. Je silný, tak to snad pochopí, ale někdy se právě ty na pohled silné věci rozpadnou nejdříve."