Arrogant || cz

31.

Tmavovlasá dívka se vzbudila a posadila se. Hlava se jí neskutečně motala, v krku úplně sucho. Protřela si oči a snažila se vzpomenout na příčinu bolesti. Ahh, párty. Alkohol. Zamračila se. Byla si jistá, že tu vedle ní spal Niall. Podívala se na hodiny a pomalu vstala. S hlavou sklopenou k zemi kráčela do koupelny. Se zasténáním na sebe pohlédla do zrcadla.

„Potřebuju sprchu," zamumlala a pustila vodu. Oblečení nechala spadnout na zem a vstoupila do vany.

Oblékla se a udělala jemný make-up. Zvedla mobil, aby se podívala na upozornění. Nic zajímavého se nestalo za dobu její opilosti, proto ho hodila zpět na postel. Najednou uslyšela klepání a zamračila se. Kdo to asi může být? Došla ke dveřím a prudce je otevřela.
„Nialle? Harry? Co tu, sakra, děláte?" zeptala se. Tohle se jí nezdálo. Naklonila hlavu na stranu a vyčkávala na odpověď.
„Uh... No... Jak ses vyspala?" zeptal se Niall s nervózním úsměvem.
„Takže mi chceš říct, žes' sem šel jen proto, aby ses mě zeptal, jak jsem se vyspala? Ale vyspala jsem se celkem dobře, díky za optání," odpověděla a těkala pohledem mezi oběma mladými muži, z čehož byl jeden její nejlepší přítel a druhý... osoba, která ji podle všeho neměla ráda. Tak co tu sakra dělá?

„Nialle. Vyklop to. Víš, že nejsi dobrý ve lhaní a já to na tobě dokážu poznat. Například, mneš si lem rukávu mezi prsty, potí se ti čelo a cuká ti koutek oka. Mě neobalamutíš, Horane," pověděla ostře. Neměla náladu na jeho lhaní.

„Eh... Jul... Rád bych, ale nesnáším vidět tě smutnou. Řeknu ti to, až přijde čas, dobře? Jinak, už musíme jít, ahoj!" Na rozloučenou zamával a rychle se otočil. Harry nechápavě zavrtěl hlavou, ale následoval ho. Nechali tak osamocenou Juliu stát na prahu svého pokoje, zmatenou, se zlou předtuchou.

„Co to sakra mělo být?" zeptal se rozhořčeně Harry, když vyšli z hotelu. Absolutně nepochopil, co to Niall udělal.
„Já... Harry, je brzy. Ona si to nezaslouží... Je až příliš dobrá na tenhle svět. Sakra, nejraději bych Joshovi rozflákal hubu!" zaklel a zatnul ruce v pěsti.
„To už jsi udělal," uchechtl se.
„Ale málo. Potřeboval by dostat víc," vyfuněl naštvaně. Harry se zasmál.
„Jo, to máš zatracenou pravdu. Hehe, ale myslím, že ho ty koule musej pěkně bolet," podotkls úšklebkem. Niall se zasmál.
„To rozhodně. Nešetřils' ho, což je dobře." Povzdechl si. „Vůbec nevím, co teď dělat. Mám šílenej vztek, ale do háje, chce se mi brečet. Nejraději bych ho vykastroval," vyprskl nenávistně. „A sobě nafackoval, že jsem byl takovej debil a uvěřil Emmě," procedil mezi zuby.
„Ježiš. Tak pojď něco rozkopat. Nebo si breč, je mu to šumák. Ale nelituje se nebo tak, to bych musel vrazit i tobě," varoval ho Harry napůl vážně, napůl žertem. Niall pokroutil očima, ale zasmál se.
„No jo, furt. Ale sakra, nebudu se opíjet. To jsem se jednou vožral tak, že jsem zblil celou ulici. Všude. Tráva, chodník, lampa, vchody, silnice... bylo to úplně všude. A ta kocovina byla příšerná. Brr, to si zopáknout nechci," otřásl se nad vzpomínkou. Harry se začal smát.
„Ty toho taky naděláš. Prostě na tu pipku zapomeň. Koukej, támle na tu čičinu. Nebo támhletu. Sexy kost, ne?" řekl a kývl hlavou k smějícím se dívkám.
„Tak jako jo, sexy jsou, ale nic, co bych chtěl," pokrčil nosem.
„Ale hovno. Nemyslím na vztah, jenom na nezávaznej sex. Nebo půjdem do baru, někoho ti vyberu."
„Harry, ne," zakroutil záporně hlavou. Nechtěl být jako ti děvkaři, co holky jen využívají.
„Nialle, ano. Potřebuješ se odreagovat a dobrej sex zabere. Věř mi. Dnes jdeme do baru a ty přehneš nějakou kočku. Nebo klidně víc," ušklíbl se zlomyslně.
„Jdi s tím někam, Harolde," rozčílil se Niall a strčil ho do ramene.
„Jojo, do baru. Horane, nepovede se ti z toho vyklouznout," vyplázl na něj hravě jazyk a šťouchnutí mu oplatil. Ani jednomu nepřišlo, že se prakticky neznají. Chovali se, jako by byli nejbližší přátelé už několik let. Ale tento způsob vztahu se jim líbil. Oběma.
„Dobře," rezignoval blonďák nakonec a poraženě si povzdechl. „Půjdu s tebou do baru."
„Yea! Věděl jsem, že se vzdáš," pochleboval se mu Harry s širokým úsměvem, odhalujíc jeho rovné bílé zuby a ďolíčky ve tvářích.
„Večer se jde pařit!"

***

*Pohled Julie*

Po odchodu Nialla s Harrym jsem uvažovala, co to jako mělo být. Nechápu jeho chování. Prostě si nakráčí k mému pokoji a zeptá se, jak jsem se vyspala? A navíc s Harrym po boku? Něco se děje a já nutně potřebovala zjistit co.

 Vyšla jsem z pokoje a zaťukala na pokoj Joshe. Nic. Ticho. Zamračila jsem se a šla k Emmě. Zaklepala jsem a čekala opřená o stěnu. Zaslechla jsem kroky a náhle se dveře otevřely. Vykoukla na mě bledá Emma s kruhy pod očima, rozcuchanými vlasy a rozmazanou řasenkou. Jako kdyby brečela.

„Ahoj, Emmo. Jsi v pohodě?" zeptala jsem se a pozvedla obočí.
„Ahoj. Jo, jo, jasně. Jsem v pohodě. Jen... kocovina," pousmála se a kousla se do rtu. Lhala. Znala jsem ji až moc dobře a poznala jsem to na ní.
„Kocovina je děsná věc," uchechtla jsem se. Rozhodla jsem se její lež ignorovat, brzy se to dozvím. Jakkoli. Od kohokoli. Ale dozvím se to. Za cenu všeho. Ať to stojí, co to stojí.

„Uh... Potřebuješ něco?" zeptala se nervózně.
„Ne. Ty tu snad někoho máš?" zeptala jsem se podezíravě.
„Prosím tě, koho bych tu měla?" odfrkla si otráveně, ale řekla to tak nějak... divně...  Přimhouřila jsem podezíravě oči.
„Vážně?" zeptala jsem se a ona přikývla.
„Fakt jo. A jestli se nebudeš zlobit, já se jdu vysprchovat, vypadám děsně. Pak se sejdeme." Usmála se a zabouchla mi dveře přímo před nosem. Chvíli jsem tam jen zůstala stát, celá překvapená. Pak jsem zakroutila hlavou a obrátila se k odchodu. Ani jsem nešla za Zaynem a Liamem, přešla mě chuť. Došla jsem k výtahu a otráveně jsem se opřela o mramorovou desku. Výtah cinknul a já se chystala nastoupit. Můj pohled ale upoutal pohyb na konci chodby. Zaostřila a uvědomila si, že je to Emmin pokoj. A vycházel z něj Josh. 

***

„Tvůj život je jako prázdná sklenice a je jen na tobě, čím si ji naplníš, protože nakonec si to stejně vypiješ sám."

***