Arrogant || cz

3.

Než jsem se nadála, byla neděle. Víkend jsem si dost užila, zjistila jsem, že Liam je fajn. Spolu jsme ozkoušeli jídlo, moře i bazény. Už vím, kde co hledat a už vím, co budu dělat. Budu si hrát s dětmi, postávat za barem, prodávat zmrzlinu a někdy vítat nové hosty. Takže celkem pohoda.

Mou velkou výhodou jistě bylo, že mi nedělala problém komunikace i v cizím jazyce, člověk se vždycky domluví, pokud se dostatečně snaží. Klidně rukama nohama, když je to nutné.

„Jul! Pojď se sklouznout!" zavolal na mě Liam. Poslechla jsem ho a vyhupsala schody na skluzavku.

„Jedem?"

„Jo!"

Sedla jsem si společně s Liamem na vrchol klouzačky a sjeli dolů. Rychle jsme profičeli pod vodu a následně jsme se vynořili.

„Paráda!"

„Jo. Jen je škoda, že od zítřka je to pro mě tabu..."

„Ale tak snad taky budeš mít nějaké volno, ne?"

„Nevím, asi," pokrčila jsem rameny a vylezla z vody. Lehla jsem si zpátky na lehátko a nastavila tělo slunečním paprskům.

Je dost možný, že jsem usnula, každopádně do mě Liam strčil.

„Vstávej! Pojď se podívat, něco se děje na recepci!"

Zpozorněla jsem a posadila se. Jelikož vím, že je neslušné chodit do hotelu jen v plavkách, přehodila jsem přes sebe delší svetr s dírami. No, nebyla jsem nahá, ne?

Liam mě vzal za ruku, což mě překvapilo, ale nezaobírala se tím. Vešli jsme do recepce a mně se zastavil dech. Rozhodně jsem nečekala, že ho tu uvidím. Hádal se s recepčním, ale nějak si nerozuměli. Jejich hluk přivábil pana Speeda.

„Co se to tu děje?" zaburácel a pohledem sjel všechny, až zakotvil u mě.

„Julie, tady jsi! Prosím tě, co se tu řeší?" zeptal se mě. Zavrtěla jsem hlavou. „Vůbec nevím, s Liamem jsme přišli teď. Ale slyšeli jsme hluk a přišli se podívat."

„Oh, pane Stylesi! Čemu vděčíme za vaši návštěvu?"

„Zase se něco posralo. Tohle je jenom jeden velký omyl!" vztekal se Harry. „Ale," pokračoval s pohledem upřeným na mě, „myslím, že tahle děvka v tom má prsty," dokončil a ukázal na mě. Já zalapala po dechu. Liam vedle mě se celý napjal.

„Pane Stylesi! Chápu, že jste naštvaný, ale nemusíte si vztek vybíjet na nevinné dívce!" okřikl ho pan Speed a já mu věnovala vděčný úsměv, který mi oplatil.

„To nemění nic na tom, že je to kurva!" zasmál se Harry. Probodla jsem ho pohledem a chtěla mu něco odvětit, ale vložil se do toho Liam.

„Hele, Stylesi. To, že ty jsi hnusnej jak opičí prdel víme všichni. Chování máš jako nějaký mutant, ale to k tobě patří. Ale nevidím jediný důvod, proč urážet ji! Nevím, co ti přelítlo přes ten prasečí rypák, ale měl by ses rychle vzpamatovat, protože bys mohl mít problém se mnou. A věř mi, že vítězem bych byl já," ušklíbl se. Překvapeně jsem se na něj podívala a zadržovala smích. Přeci jen, nebylo by vhodné začít se teď smát. Harrymu se napjaly svaly na čelisti i všude jinde.

„Pane Payne, pane Stylesi! Prosím vás, nechte toho! Tohle je můj hotel a vy se hádat tady nebudete! Pane Stylesi, řekněte mi, co se stalo. Julie, posaď se prosím na sedačku, chci s tebou ještě mluvit. Pane Payne, vy si dělejte, co chcete," poručil pan Speed.

Poslechla jsem ho a sedla si na pohodlné kožené sedačky. Liam se posadil ke mně a sledoval Harryho, který ho probodával pohledem.

„Vážně díky, že ses mě zastal," usmála jsem se.