Arrogant || cz

23.

*Pohled Emmy*

Seděla jsem na parapetu v pokoji a upíjela horký čaj. Vím, že je léto a pít horký čaj se zrovna moc nehodí, ale svým způsobem mě to uklidňovalo. A po tomhle týdnu jsem to vážně potřebovala.

Nynější situace mě velice vyčerpává. Samozřejmě, mrzí mě, co jsem udělala. Zničila jsem tak náš dlouholetý harmonický vztah a ohrozila přátelství s Julií. Ale to, co jsem řekla tomu blonďatému stvoření, je pravda. Po těch letech vztahu potřebuji něco nového... vzrušujícího... Ne ten stereotyp, který mezi námi panuje. Mám ho pořád ráda, je to úžasný člověk, ale už to není ono. Jsem schopna do toho jít znovu, protože jsem přesvědčena, že se bude snažit mě... obšťastnit.

Stejně si ale nemůžu pomoci od myšlení na něj...

„Aaah! Ještě! Přidej!" Můj hlas se rozléhal po místnosti, ve které jsme byli sami dva. On a já. Známe se krátkou dobu, pár hodin, ale tohle je to nejlepší, co se mohlo stát. On je něco jako můj Christian Grey. Teda, nejsem přivázaná ke kříži v Červené mučírně, to ne, ale... Snad mě chápete.
Laskal mě a já se pod ním svíjela v rozkoši. Bylo to něco neuvěřitelného. Takový sex jsem ještě nikdy nezažila. Je to něco úplně jiného než s Niallem. Niall... Bože, co jsem to provedla?

*Pohled Nialla*

Sám a zklamaný. Jo, to jsem já. Moje srdce je na milion malých kousíčků. To, co jsem se dozvěděl, byla pro mě ta nejhorší zpráva, kterou jsem kdy slyšel. I když jsem to tušil, že mě podvedla, bolelo to. Podobnou bolest jsem ještě nezažil. A řeknu vám, je to mnohem horší, než když mě zlobilo koleno nebo jakákoli fyzická bolest. Ta psychická je vždycky horší...

Ale stejně jsem jí to odpustil. Odpustil jsem jí to všechno, protože ji miluju. Miluju ji a nejsem si jistý, co by se mnou udělal rozchod. Asi bych to nerozdýchal.

Julie mě nepochopila a dávala to najevo. Mám ji rád, beru ji jako mladší sestřičku, kterou jsem nikdy neměl. Její povaha je skvělá, stejně jako ona celá. Jsem si jistý, že ona by něco takového nikdy neudělala. Nepodvedla by a ani by to neodpustila, nikomu. Sám si říkám, jestli jsem neudělal chybu. Tedy, to říká jedna část mého mozku - zjevně ta chytřejší. A ta druhá, zaslepená láskou k Emmě, mi tvrdí opak. Ale rozhodl jsem se dát jí ještě jednu šanci. Myslím, že člověk si zaslouží šanci k napravení a doufám v to, že tohle byl jenom nějaký úlet a nezopakuje se to...

*Pohled Joshe*

Nikdy by mě nenapadlo, že potkám někoho, kdo je jako Julie. Je úžasná. Naprosto úžasná a mám pocit, že se z ní zblázním. Moc bych si přál, abych ji poznal už dříve.

Jenom mě strašně štve, jak se kolem ní motá ten kretén Styles. Většího idiota jsem jakživ neviděl. A ještě ji pořád uráží nebo má nějaké narážky. Bože, jak ten mě sere! Myslí si, že je Pán všeho lidstva, jak je úžasný a přitom je to jenom obyčejný idiot, co se neumí chovat k ženám. Nejraději bych mu rozbil hubu, jenomže je mi jasný, že by se to neobešlo bez následků. A já si nemůžu dovolit mít nějaké šrámy, to by se asi moc nehodilo. Už vidím ty články, co by vyšly, kdybych se tak ukázal na veřejnosti.
„Hvězda Hunger Games se porvala? Máme exkluzivní záběry!" Novináři. Ty asi nesnáším ještě víc, než Stylese. A to je co říct. Pořád nám lezou do zadku a nejraději by nás fotili i při vykonávání potřeby a toaletách. Jo, to by se jim asi fakt líbilo.
„Máme EXKLUZIVNÍ fotografie z hercova soukromí! Jak vypadá na záchodě?" To by mi fakt chybělo. Ale nelituji toho, že jsem se dal na hereckou dráhu. Jsem za to rád. A navíc mám úžasné fanoušky. Tedy, respektive fanynky, těch je mnohem víc. Jen má zase víc fanoušků, ale to dává tak nějak smysl.

Tak mě napadlo... Wow, někdy si říkám, jak můžu být tak blbej, protože udělám takovou blbost, ale některé nápady jsou hodné génia. Jako třeba tenhle. No, snad se povede...

*Pohled Julie*

Jak to tady mám ještě měsíc vydržet, sakra? Počáteční nadšení mě opustilo a už si přeju konec. Popadla jsem zelený hadr a utřela bar, protože nějaké děcko vylilo kolu. To mi nevadí, protože ta holčička pak začala plakat a bylo to dost zvláštní. A musím se přiznat, já vylévám pořád něco. Tuhle to byl čaj, další den sklenička bourbonu... Jak by řekl Zayn: „Who cares? Yea, nobody!" tohle je jeho hláška a opakuje ji skoro pořád a na všechno. Začíná nám to lézt pěkně na nervy. A tohle samozřejmě není jediné. Přijde mi, jako kdyby byl puberťák a ne dospělý muž. No řekněte mi, který normální dospělý říká hlášky jako „Who cares?" „Ha, gay!" „Ta sedla!" „Rebel, vole!" „Kiss my ass, babe!" „Dobře my!" „Like!" „Hollyshit!" a mnoho dalšího. Zkuste s ním někdy být déle jak půl hodiny a hrábne vám. Docela se divím sama sobě, že mě to tolik nepoznamenalo. Ale musím uznat, je to lepší, než řešit záležitosti kolem Emmy a Nialla.

„Julie, padla!" zavolal na mě Zayn. O kom se mluvívá, daleko nebývá... Svlékla jsem si oblečení, které mi stejně bylo velké, a vyklouzla pryč z baru a připojila se k Zaynovi.
„Kde máš Perrie?" prohodila jsem, když mě pouštěl ve dveřích do budovy. Zamířili jsme k teplému jídlu a nandali si jídlo. K tomu jsem si do misky vybrala zeleninový salát a šli jsme si sednout.
„Já ti ani nevím... Naposledy byla se Soph," pokrčil rameny a už do sebe házel sousto za soustem a strašně prskal!
„Maliku! Ty prase!" obořila jsem se na něj naoko vážně. Zvedl nechápavě obočí.
„Co je?" zahuhlal s plnou pusou. Plácla jsem se do čela. To se mi snad zdá.
„Nic. Jenom děláš ostudu. Naučil tě někdo, jak by se mělo správně jíst? Lokty blíž k sobě! Bože, tobě nemá cenu něco říkat," protočila jsem očima a skončila v poučování. To by bylo jako házet perly na zeď. Nebo hrách. Zakroutila jsem hlavou a taky se pustila do jídla. I když jsem tu dost dlouho, jejich kuchyně mě stále neomrzela.

Když jsme s jídlem skončili, vstali jsme a šli na pláž. Zrovna byl totiž západ slunce a na ten bych se mohla dívat každý den. Vyšli jsme si na molo, jako tenkrát na začátku s Liamem. Baví mě se na to koukat, protože je to prostě něco úžasného. A Zayn měl zřejmě stejný názor.
„Nádhera, co?" prohodil tiše a pozoroval blyštící se hladinu Středozemního moře.
„Jo..." Moje odpověď zněla strašně tiše, jako bych se bála zničit ten kouzelný okamžik.

„Jdeme?" otočil se na mě, když už jsme stáli hodnou chvíli bez dávno zašlého sluníčka. Kývla jsem na souhlas a pomalou chůzí jsme se vraceli zpět do hotelu. Najednou pípla esemeska na Zaynově mobilu. Vytáhl ho a přečetl si zprávu.
„Máme jít do hlavní budovy hotelu, tím předním vchodem. To vzkazuje Perrie. Nic víc," pokrčil rameny.
„Okay... Co tam asi chystají?"
„Nevím, ale myslím, že se to brzy dozvíme." Musela jsem souhlasit. Od odhalení toho překvapení nás už dělí jen pár kroků. Otevřela jsem dveře a zalapala překvapeně po dechu. Tak tohle... To jsem vážně nečekala!

***

„Je to bláznivá vlastnost mužů, že se stávají chladnými, když je ženy příliš milují." - Bettina Von Arnimová

***