Arrogant || cz

5.

„Pojď sem, kočičko!" zavrněl mi do ucha a přitáhl si mě k jeho pevnému tělu. Sice jsem se bránila, ale můj mozek byl přiopilý a on byl navíc silný, takže má muší váha proti němu nic nezmohla.
„Nevzpírej se a pojď!" zavrčel. Pomalým krokem jsem ho následovala, ale chytil mě za ruku a zatáhl do temné uličky, kam nikdo nikdy nechodil.
„Jsi krásná..." zachraptěl a své ruce zasunul pod mé šaty a začal mě osahávat. To už jsem ale vystřízlivěla a snažila se bránit. Jak jsem předpokládala, nenechal si to líbit a uhodil mě. V jeho očích se mísila touha a chtíč.
„Ty děvko! Teď tě ošukám tak tvrdě, že se nepostavíš!" zahrozil a přimáčkl mě těsně ke zdi. Mé pokusy mu ublížit s ním nic nedělaly.
„Bude to horší, jestli se budeš vzpírat!" varoval mě tvrdě. Sakra, že já na ty kurzy sebeobrany nechodila! Bylo by to mnohem lepší, protože takhle jsem bezmocná.
Vyhrnul mi šaty a roztrhl kalhotky jedním škubnutím. Rychle mi vsunul jazyk do pusy a rozepl si kalhoty. Nic pod nimi neměl! Vzal svůj penis do ruky a párkrát po něm přejel rukou. Pak mě chytil za zápěstí a donutil mě se ho dotknout. I když jsem nechtěla, samozřejmě. Roztáhl mi nohy a prudce a tvrdě do mě vnikl. Bolest byla neskutečná. Neumím to popsat. Měla jsem pocit, že umřu. Ano, věděla jsem, že protrhnutí panenské blány bolí, ale takhle násilím je to mnohem horší. Mnohem, mnohem horší. A pak začal přirážet. Zavřela jsem oči a rty spojila do úzké linky. Z očí mi začaly téct horké slané slzy.
„Dost! Prosím..." zavzlykala jsem. „Drž hubu, krávo jedna! Seš tak těsná..." zavzdychal. Najednou jsem v sobě cítila nějakou tekutinu. To ne. On se do mě udělal! A bez ochrany! Co když... Co když otěhotním?
„Tak, kurvičko. A teď mi ho vyhul!" poručil a srazil mě na kolena. Dopadla jsem na tvrdou zem holými koleny a ucítila palčivou bolest, která ovšem nepřehlušila bolest v podbřišku. Chytil mě za vlasy a vrazil ho do mě.

♦

Promnula jsem si zápěstí. Jak jsem předpovídala, rýsuje se mi tam modřina. Sakra, jak já toho Stylese nenávidím!
„Ahoj, Jul! Dneska je středa, to vítáš hosty?" zeptal se mě s úsměvem přicházející Liam.
„Ahoj. Jo... Neviděl si Zayna?" zeptala jsem se ho.
„Támhle jde," odpověděl a rukou mávl k bočnímu vchodu. A doopravdy tam šel Zayn v celé své kráse a na tváři široký úsměv.
„Ahoj! Čau Liame," pozdravil nás a nepřestával se usmívat. S Liamem jsme ho pozdravili.
„Hele, lidi. Zvládnete to tu?" zeptal se Liam. Já i Zayn jsme kývli a Liam odešel. Od pondělí pořád někam chodí... No, to je jedno, mně do toho nic není.

A je to tu. První rodina, kterou uvedeme. Snad to nebude úplný propadák. Ale je tu se mnou Zayn, určitě to zvládneme!
„Dobrý den!" pozdravil Zayn rodinu, která hned na první pohled vypadala snobsky. Ale nejvíc jejich dcera. Na sobě měla otřesné růžové šaty, ze kterých jsem málem dostala kopřivku. Asi je hezká, ale strašně zmalovaná. Vypadá tak na šestnáct, i přes pokus vypadat starší. No, mě neošálí. Podívala jsem se na Zayna. Ten se jen zašklebil.

Celý úvod nedopadl špatně. Ta holka se snažila svést Zayna, ale ten jí nevěnoval pozornost. Její matka měla neustále nějaké připomínky, otázky, pak kritizovala, až ji musel manžel okřiknout. Ten se mi zdál takový nejrozumnější a jevil se mi jako celkem sympatický muž ve středních letech.

Dovedli jsme je k jejich pokoji. Shodou okolností ho mají vedle Stylese. A to by to nebyl on, kdyby se neukázal v tu nejnevhodnější chvíli.
Caroline, jak jsem zjistila, se zrovna smála vtipu, který Zayn řekl. Má velice zvučný smích, který musí slyšet snad i u moře! Styles otevřel dveře celý zamračený a když uviděl mě, ještě se jeho zamračení prohloubilo. Pak ale uviděl Caroline a jako zázrakem se začal usmívat jako sluníčko. Ale nepřišlo mi to jako takový ten upřímný úsměv, kdy je člověk opravdu rád, že někoho vidí. Tohle byl okouzlující úsměv Harryho Stylese, který dostane to, co chce.
Caroline, když ho spatřila, ztichla a úplně se rozzářila. Ale to už bylo upřímnější. Podívala jsem se na Zayna a oba jsme protočili očima.
„Pane Mendlere, je vám všechno jasné? Potřebujete ještě něco?" zeptala jsem se mile a s úsměvem.
„Jste hodná, ale myslím, že všechno chápu. Kdyby něco, mohu se na vás obrátit?"
„Samozřejmě! Já, Zayn nebo kdokoli jiný z personálu vám rádi pomůžeme!" odpověděla jsem stále se usmívajíc.
„Dobře, děkuji. Vaší nabídky využijeme. Caroline?" zavrčel na svou dceru, která právě flirtovala se Stylesem.  Ale na zavolání svého otce nereagovala.
„ehm, je mi to blbé, ale kolik jí je?" zeptala jsem se.
„Šestnáct," povzdechl si její táta. V šestnácti flirtuje s chlapem o skoro deset let starším. No, to je skvělé. Vážně bych nechtěla mít takovou dceru. Ale holt záleží na výchově... Co se dá dělat.
„Caroline Meredith Mendler! Okamžitě nech pána a pojď si vybalit! Jsi příliš mladá na flirtování!" zvýšil hlas pan Mendler a Caroline uskočila.
„No jo," protočila očima a vrhla na Stylese oslnivý úsměv hodný hvězd. Pak se otočila a modelkovskou chůzí vešla do pokoje, kde teď nějakou dobu stráví.
„Děkuji Julie. Jste laskavá a bylo mi ctí vás poznat. Zase někdy," rozloučil se pan Mendler. Jeho manželka na nás pouze kývla a nakráčela do apartmánu.
„Ufff!" vyfoukl Zayn vzduch a zasmál se. „Ta byla ale otravná!"
„Caroline?" zeptala jsem se pobaveně. „Jo, ta. Málem mi vykecala díru do hlavy. A ty pokusy o to mě svést," zakroutil hlavou a smál se.
„Chudáčku," politovala jsem ho hraně a pohladila ho po rameni. Vyplázl jazyk. Pak se zarazil a podíval se na Stylese. Upřímně nechápu, co tu ještě dělá. Zayn se na mě tázavě podíval, ale když jsem pokrčila rameny, usmál se a vzal mě za ruku.
„Jdeme, ne?" zeptal se ještě. Kývla jsem a usmála se na něj. Až teď jsem si uvědomila, jak hezký úsměv Zayn má. Pohledem jsem zavadila o Stylese, který mě zaujatě pozoroval. Ale nic neřekl. Prošla jsem kolem něj a on byl stále zticha! Nestalo se mu něco? Nechytl třeba úpal, úžeh nebo tak? Protože, i když tu nejsem dlouho, tak vím, že Styles proti mně něco má, jinak si jeho chování ke mně vysvětlit nedovedu. Vždycky měl nějaké kecy, poznámky a snažil se mě za každou cenu shodit. Ale teď se na mě jenom kouká. Divné.