Arrogant || cz

36.

Měla jsem takový divný pocit, že mě někdo sleduje. Několikrát jsem se otočila, ale neviděla nic podezřelého. No, v tom se přede mnou objevila postava, kterou jsem doufala, že už neuvidím.

„Julinko," vydechl a já semkla rty pevně k sobě.

„Co chceš, tati?" zeptala jsem se chladně.

„Slyšel jsem, že odlétáš pryč... a chtěl jsem vidět svou holčičku," řekl a mně se zvedl žaludek.

„Ano, odlétám. Ale prosím tě, najednou se zajímáš? Na to ti kašlu. S dovolením, jdu za svými přáteli," prohlásila jsem a chtěla okolo něj projít. Jenže mě chytil za předloktí a tím mě donutil se zastavit, protože se mi nepovedlo se mu vysmeknout, pořád mu zůstala síla. Šlehla jsem po něm naštvaným pohledem, ale zastavila se.

„Co chceš?" zasyčela jsem.

„Chci, abys byla zase moje malá holčička. Přestěhuj se ke mně. Budeme jako tatínek a dcerka. Bude se ti to líbit, uvidíš," promlouval líbezným hlasem, ze kterého se mi dělalo zle.

„S tebou? Nikdy. Nenávidím tě a byla bych ti vděčná, kdybys mě nechal být. Navždy. Nestojím o tebe. Už pro mě nejsi tátou. Toho jsem ztratila, když jsem byla malá. Ty jsi jen další nechutný člověk. Shoříš v pekle, ale to mě zajímat nebude. Nejsem tvá dcera a opovaž se mě ještě zkontaktovat. Měj se." Otočila jsem se a rázným krokem odešla. O pár metrů jsem se opatrně otočila. Stál na tom samém místě, hlavu sklopenou k zemi. Bylo mi ho líto, ale jen na chviličku. To on nás opustil, vykašlal se na nás. A já mu nikdy neodpustím. To už je tu šance, že budu shovívavá k Louisovi. Ale on... ten člověk... hnusí se mi.

„Juuuuuuuuuuul!" Uslyšela jsem své jméno a vzhlédla. Zayn stál na vršku menšího kopečku na pláži s flaškou šampusu v ruce a širokým úsměvem a rtech, který jeho krásnou tvář rozzářil. Pousmála jsem se a šla přímo k němu.

„Ahoj. Jsou tu všichni?" zeptala jsem se a podívala se na plácek pod námi.

„Jop. Úplně všichni. Tak pojď," pobídl mě a společně jsme sešli níž. Byl tu i Josh a Emma.

„Ahoj!" vykřikla Soph a objala mě. Pak mi do ruky vrazila skleničku se sektem.

„Jsme tu všichni, musíme si připít!" řekl Liam s úsměvem a všichni se zvedli.

„Ok, já pronesu přípitek," vyskočil Niall a všechny pohledy spočinuly právě na něm.

„Všichni jsme tu strávili úžasné chvíle. Někdo tu byl déle, někdo kratší dobu, ale myslím, že na tom až tolik nesejde. Našli jsme tu lidi, se kterýma nám je dobře, našli jsme tu nové kamarády. Na tohle léto budu dlouho vzpomínat. Samozřejmě jsme tu neprožili jen veselé chvíle. Bohužel se tu objevilo několik okolností, které to pokazily, ale... i tak to tu bylo skvělé. Mám vás rád, lidi. A sorry, že ten přípitek stál za hovno," mrkl a my se zasmáli.

„Nestál za hovno," namítla jsem a on se na mě jen usmál, což jsem mu ráda oplatila.

„Na zdraví!"

„Na zdraví!" zopakovali jsme a zdvihli skleničky do vzduchu. Ozvalo se cinknutí a tekutina ze skleniček putovala do našich těl.

***

Začalo pršet. Asi hodinu po přípitku se zatáhla obloha do tmavých mraků a o chvíli už nás chladily kapky deště.

„Co teď?" zeptala se se smíchem Perrie a vesele poskakovala na písku. Světlé vlasy se jí začaly lepit k hlavě a ztmavly jí, ale nevypadala, že by jí to vadilo. Zayn se na ni okouzleně usmíval, láska z něj jen čišela.