Arrogant || cz

•Vánoční speciál•

*Minulé Vánoce*

-Julia-

„Jul! Dej tam i tyhle koule!" zakřičela z kuchyně Emma a hodila mi krabici s ozdobami. Chytla jsem ji jen tak tak a zakroutila nad ní hlavou. Ale stejně jsem krabici rozbalila a začala je věšet na stromek. Letos se krásně vyvedl, je vysoký a hustý a nádherně voní. Bytem se line vůně nejen jehličí, ale i cukroví a bramborového salátu s řízky, což bude naše večeře.
„Vždycky jsem přemýšlel... Proč se dárky dávají až ráno další den?" ozval se Niall s otázkou, která zajímala i mě.
„To nevím, ale přijde mi to pěkně debilní," utrousila Emma, jež právě prostírala stůl.
„Ale my. My budeme originální a dárky si dáme po večeři, že jo?"
„Jasně, Nialle. Až po večeři." Ozvalo se zasmání ze strany Nialla a následně jsem slyšela lehce mlaskavý zvuk. Zase se líbají. Ale přeju jim to, když jsou šťastní oni, já taky.

„Tak co?" zeptala jsem se, když jsem vyčerpala zásoby ozdob. Vzdálila jsem se od stromku, abych ho mohla ohodnotit i já.
„Páni, je skvělý!"
„Přesně, je úžasný," usmála se Emma a objala mě a já jí to opětovala.
„No, to nevím. Támhle je to moc u sebe... Tam přeplácaný... A ten řetěz se tam nehodí..." polemizovala jsem a oni jen protáčeli očima.
„Je to dokonalý, okay?" Niall se mi podíval do očí a asi se mě pokoušel zhypnotizovat.
„Okay," povzdechla jsem si a stejně se rozběhla ke stromku. Musela jsem to poupravit, nedalo mi to.

„Teď už jsi spokojená?" zeptala se se smíchem Emma.
„Jop, už jo," usmála jsem se.

„Takže, je všechno připraveno?" zeptal se Em Niall.
„No... Salát jo, řízky taky... Strom je ozdobený, stůl prostřený... Dárky!" vykřikla vyděšeně a někam utekla. Niall spojil svůj nechápavý pohled s tím mým a oba jsme pokrčili rameny.
„Myslíš, že se jí to bude líbit?" zašeptal po cestě a já věděla, nač naráží.
„Samozřejmě, že bude! Je to krásné, okay?"
„Dobře... Díky," usmál se vděčně a zmizel v pokoji, kde měl dárky uložené. Lehce jsem zavrtěla hlavou a otevřela dveře do své ložnice. Pohledem jsem zabloudila k posteli a hupsnula na ni. Miluju se povalovat, to jo, ale stačí mi jen chvilka.

Po asi deseti minutách jsem se doopravdy zvedla a přešla ke skříni s oblečením. Fakt jsem netušila, co si mám vzít. Mám hodně šatů, navíc polovina z nich je černá. No jo, prostě se mi líbí černé šaty! Já za to nemůžu.

Nakonec jsem vytáhla šaty černé barvy. Hořejšek byl z látky a sukně byla dvojvrstvá z lehkých a průhledných kusů látek. Ne, hedvábí to nebylo. A aby to nebylo tak nudné, trikot a sukně byly spojeny stříbrným pruhem, jakoby stuhou, ale stuha to nebyla. Prostě a jednoduše to jsou krásné šaty.
Položila jsem je na postel a začala jsem si u kosmetického stolku dělat make-up.

„Jul? Už jsi?" zavolala na mě Emma, když jsem se převlékala do šatiček.
„Jo, jenom se doobléknu!" křikla jsem zpátky a upravila si před zrcadlem sukni, aby mi někde nezůstala. Pročísla jsem si prsty vlasy, aby získaly lehce nedbalý stav. Stříkla jsem na sebe nějakou vůni a odešla z pokoje do kuchyně za Emmou.
„Táta tu bude za pět minut," oznámila mi a já přikývla. Pod stromeček jsem položila dárky, které jsem nedávno koupila a rozsvítila světélka. Pousmála jsem se. Tohle budou pěkné Vánoce.

*

„Dobrou chuť!" Jídelnou zaznělo mnohohlasé popřání a všichni se již pustili do jídla, které mimochodem vypadalo úplně úžasně.

„Hmm, je to dobré!" pochválila to moje mamka s úsměvem a Emma lehce zčervenala.
„Děkuju, paní Parkerová," usmála se.
„Ale Em, neříkej mi tak, přeci jsem ti to už říkala. Jsem Lauren, ano?"
„Dobře, pardon..."
„V pohodě, ale nepřipadám si ještě tak stará," zasmála se a opět se ponořila do vychutnávání si lahodného vínka a řízku.

Večeře proběhla v úplném pořádku. Nikomu nic nezaskočilo, nic se nevylilo, jak by tomu mohlo být (a zažili jsme to). Takže je čas na dárky.

„Lily, pojď! Podívej těch dárečků! Byla jsi hodná?" zeptala se jí Emma, když jí za ruku vedla ke stromu. Lily nesměle přikývla.
„Tak, tady je nějaká krabice pro Lily! Copak to bude?"

*

Seděli jsme v obýváku na sedačce a klábosili. Lily se dívala na nějakou pohádku a byla spokojená.

Letošní Vánoce se povedly asi nejvíc. Rodiče Em jsou velice milí a moje mamka se s nimi dobře zná, takže si vystačili. Niallova rodina přijede z Irska zítra. Původně měl jet s Emmou do Irska, ale oni prý chtěli vidět vánočně vyzdobený Londýn, takže přijedou sem. Mně to nevadí, párkrát jsem je viděla, jsou to fajn lidi se smyslem pro humor. A navíc přiletí i s Theem, kterého jsem ještě neviděla.

Emma byla z dárku od Nialla nadšená. Dal jí nádherný náramek od Tiffanyho a ještě kabelku Prada. A pak pár drobností. Ona mu dala novou kravatu, košili, spodní prádlo (samozřejmě všechno značkové) a poukázky. Jedna do nejlepší restaurace v Anglii a tu druhou na nějaký adrenalinový zážitek. Myslím, že bungee jumping. Vždycky to chtěl zkusit. A to nekoupila jen Niallovi, ale i sobě a mně, takže se někdy společně vypravíme užít si. Jsem na to zvědavá.
Já dostala šaty (tentokrát bílé), parfém od Chanelu a sadu make-upu. Mamka mi dala úžasně vonící svíčky, Emminy rodiče mi dali koženou bundu...

*

Ocitli jsme se sami doma – já, Niall a Emma. Naštěstí nezůstalo moc bordelu, takže jsme jen sesbírali nádobí, Niall papíry a tašky od dárků a bylo uklizeno. Vyčerpaně jsem si sedla na pohovku a natáhla nohy před sebe. Místo vedle mě se prohnulo pod Niallovým tělem, který mě objal kolem ramen. Hned se objevila Emma z druhé strany a zopakovala Niallovo gesto. Já je objala nazpátek a zůstali jsme takhle sedět hodnou chvíli. Někdy je ticho vyplňující, není potřeba něco říkat...

***

 „Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, s kterou se odvažujete být sám sebou."

***

Ano, já vím, vánoční díl dávám brzo, ale... nějak jsem na tom v tom shonu zapomněla...