29.

6.9K 577 40
                                    

Dny se příšerně vlekly, byla to hrůza. Pan Speed mi dal volno, prý nemá cenu se starat ještě o práci. Jenže já potřebovala nějaké rozptýlení a mazlení s Joshem mi nestačilo. Takže i přes jeho protesty dál pracuju za barem se Zaynem. Po pravdě, baví mě to. Je pěkné zkusit něco nového a tohle bylo ono. Jasně, už to není tak nové, přeci jen už to budou nějaké dva měsíce. Ale nemám náladu se zabývat detaily, čísly a tak podobně.

Jsem ráda, že jsem tu našla tak skvělé lidi. Bude mi to tu neskutečně chybět. Naštěstí jsme se dohodly, že nebydlíme tak daleko od sebe a budeme se scházet. Což je jedině dobře.

Snažím se být s tím vším v pohodě. Ale pravdou je, že smrt Lily mě velmi zasáhla. Možná víc, než by měla. Před ostatními to nedávám tolik najevo, ale Josh se mnou hodně zkusí. Mám takový pocit, že už mu to leze na nervy, ale přetvařuje se. Chápu ho. Koho by bavilo mě každý den poslouchat a utěšovat mě?

*Pohled Joshe*

Ale ne. Už je to tu zase. Když jsem se dozvěděl o smrti Lily, Juliiny sestry, cítil jsem lítost. Bylo mi Jul líto, zažila si toho hodně a vážně si to nezasloužila. Když mi umřela babička, bylo to vážně strašné. A jí umřela sestra, což musí být ještě horší. Chápu, je smutná, já bych taky byl. Ale přijde mi, že to přehání. Každý den brečí, vzlyká a chce utěšovat. A já, jakožto správný přítel, ji utěšuji, seč můžu. Ale... začínám toho mít dost. Nebaví mě to. Každý další vzlyk mi drásá nervy, mám strach, že jednou vybouchnu. A to by nebylo dobré jak pro Julii, tak pro mě. Miluju jí, ale už to nejde ovládat.

*Pohled autora*

Uplynul další týden. Juliin pobyt v Turecku se chýlil ke konci. Vlastně už to chtěla zabalit hned, ale nebyla si jistá, že by to sama doma zvládla. Tady měla Joshe a kamarády, kteří ji podporovali a pomáhali jí překonat to. A celkem se jim vedlo.

Harry se stáhnul víc do sebe. Samozřejmě věděl, co se Julii stalo, ale nechtěl do toho nějak zasahovat. Přišlo mu to nevhodné. Občas se pobavil s Niallem, volal si s Mattem, ale s nikým čas netrávil. Ze začátku mu to nevadilo, vyhovovalo mu to. Ale postupem času se začal cítit osamělý. Taky aby ne. Na všechny byl hnusný, nikdo ho neměl příliš v lásce.

Niall s Emmou... Začalo to mezi nimi být dobré. Em se několikrát omluvila a Niall jí odpustil. Sice už to nebylo úplně stejné jako kdysi, ale neměl důvod jí nevěřit.

V hotelu se konala party. Vždycky ke konci měsíce bývá, navíc jsou prázdniny a hotelová sezóna.

„Půjdeme?" zeptal se Zayn všech ostatních. Odpovědí mu bylo lhostejné pokrčení ramen.
„Supeer!" Usmál se a objal Perrie.
„Ale ne, že se zřídíš jako minule, kámo," zasmál se Liam a poplácal ho po rameni. Zayn protočil očima.
„No jo, furt. Za koho mě máte?" Ublíženě našpulil pusu a hrál strašně uraženého. Všichni nad ním jen zakroutili hlavou a raději to nekomentovali.

„A kdy ta party je?" zeptala se Soph s pozvedlým obočím.
„Já ti nevím. Asi od sedmi? Já nevím. Prostě někdy večer," pokrčil ramenem Zayn a dál se věnoval líbání Perrie. Ta mu to s radostí oplácela. Ostatní nevěděli, kam koukat.

„No, tak se půjdeme připravit? Je pět hodin, zase nám to zabere nějakou dobu," navrhla Emma a podívala se po svých kamarádech. Dostala kladnou odpověď a všichni se vydali do hotelových pokojů, někdo ovšem do malých domečků na zahradě, ve kterých měli pokoj.

Všechny dívky šly do Juliina pokoje. Přinesly s sebou velké množství oblečení a kosmetiky. Položily to na gauč i s věcmi Julie.

„Wow, je toho dost."
„To je náhodou dobrý, aspoň máme větší výběr," uculila se Perrie a začala si hledat nějaké šaty. Všechny byly tak podobně velké a s podobnou postavou, takže nebyl problém ve vypůjčení. Tedy, Sophia byla trochu větší, ale ani to nebyl problém.

***

„Tady jste!" vykřikl Zayn a objal přicházející dívky. „Sluší vám to," mrkl na ně a věnoval své přítelkyni sladký polibek.
„Jste sladcí," konstatovala Julie s úsměvem. Ti, na které to bylo mířeno, se jen zamilovaně usmáli.
„Jdeme si to užít! Žádný vofrňování, jdeme pařit!" Zayn se tohoto hesla chystal držet. Neviděl důvod, proč se krotit. Přeci jen, už tu nebude moc dlouho. A když je tu všechno zadarmo, proč toho nevyužít?

Ostatní nebyli tak hrr, ale přeci jen si sedli za bar a objednali si nějaké drinky. Zábava se pomalu začínala rozjíždět, hudba hrála velmi nahlas, až by někdo řekl, jak v tom mohou vydržet. Ale většina lidí byla opilá, minimálně přiopilá, takže to moc nevnímali.

Všichni se bavili. Všichni, až na kudrnatého mladíka sedícího za barem a pozorujíc slunce nad hladinou moře. V ruce třímal skleničku nějakého alkoholu, ale neměl chuť se opít. Byl až příliš ponořen do svých myšlenek, že si nevšiml upřeného pohledu dívky sedící na druhé straně, u bazénu. Sledovala každý jeho pohyb, jeho vlasy vlajíc v slabém větříku, oči, které přivíral. I když si to nechtěla přiznat, byla jím okouzlena. Někde hluboko uvnitř to věděla. Už ani necítila nějakou nenávist vůči jeho chování. Neměla ve zvyku lidi nenávidět. Příliš by si tím ztrpčovala život a to ona nepotřebuje, je už tak trpký jako nedozrálý rybíz. Ve všech lidech viděla ty dobré vlastnosti. Nikdy se neukvapovala k nepromyšleným závěrům. Byla přesvědčena, že v každém je kousek dobra, ale i zla. Záleží jen na konkrétní osobě, co nechá vyhrát. Julia si zvolila dobro, ale jak je na tom Harry? Nevěří, že je zlý. Jen je zlomený. Zlomený životem. Možná za to může jeho minulost, kterou Julia neznala. Neznala jeho život, jeho osud. V podstatě zná jen jeho jméno a vzezření. Ale kdo ví, jaký je doopravdy? Nějaká osoba tu musí být, ale Julia to není. Zatím? Možná. Ráda by ho poznala. Ráda by poznala pravého Harryho Stylese. Nevěřila, že by jí nenáviděl. Vždyť ona mu nic neudělala!

Dívka byla hluboko ve své mysli, nevšímala si okolního světa, ignorovala dění kolem sebe. Nevnímala letící čas. Párkrát si zatancovala nebo se napila ze skleničky, ale neměla náladu něco slavit. Přála si zapomenout. Zapomenout na osobní problémy, ale nešlo to...

Nevšimla si opilé dvojice mířící na hotelový pokoj. Nevšimla si zmizení svého přítele. Nevšimla si zmizení kamarádky. Nevšimla si Zayna a Perrie, kteří se vášnivě líbali v bazénu, až to vypadalo na soulož. Nevšimla si smutného mladíka, upírajíc pohled na linie jejího těla. A přitom jen stačilo zvednout pohled...

***

„Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí." -Dante Alighieri 

***

Arrogant || czKde žijí příběhy. Začni objevovat