Arrogant || cz

26.

*Pohled Harryho; ráno*

Vzbudil jsem se trhnutím a posadil se. Už nějakou dobu se mi zdají divné sny. Doopravdy divné. Prolínají se s mými nočními můrami, ale na ty už jsem si tak nějak zvykl. Ale tohle? Jde tam o to, jak mám sex s dívkou, jejíž obličej je mi ale vždycky zamlžený. Prostě ji nedokážu poznat. Vím, že má dlouhé vlasy, ale víc nic. Někdy se mi zdá, že to nechci a že se bráním, někdy ale, jak si to užívám. Nechápu to.

Ahh, kocovina je děsná. Vždycky, když se vzbudím po divoké noci, si říkám to samé, ale stejně se toho nedržím a opakuji to. No, myslím, že nejsem jediný. Moc tomu nepomohla ta whisky, kterou jsem pil s Niallem na pláži. Počkat... S Niallem? Protřel jsem si spánky a padl na polštář. Promítl jsem si včerejší noc. Nebo spíš dnešní ráno? Nejdřív jsem... hm... šel do nějakýho zapadlýho baru? A tam jsem... mm... do háje! Vykouřily mě tam nějaký dvě šlapky a já je pak obě najednou vyprstil. Úžasné. Za rámeček si to nedám. Ale kde jsem to skončil... Pak jsem šel pryč, ven. K moři... Jo! Já jsem tak chytrý, až to není možné. Jenomže, nebyl jsem sám... Ano, byl tam Niall. Co jsem to udělal, do hajzlu? To jako doopravdy jsem k němu přišel a vybavoval se s ním? S Niallem Horanem? Tím, který se kamarádíčkuje s Julií a tím idiotem? Zřejmě to bylo tou opilostí...

Jenomže... Když nad tím tak přemýšlím... Nevadilo mi to. Nějakým způsobem se mi to líbilo. Vlastně se mi i ulevilo. Bylo příjemné si po dlouhé době s někým popovídat. Už asi měsíc a půl, nebo jak dlouho tu už trávím svůj čas, jsem si s nikým nepokecal, aniž by to obsahovalo nějakou urážku nebo něco podobného. A Niall je na tohle skvělý, tedy zdá se být. Jak jsem si stihl všimnout, je celkem ukecaný, ale poslouchá. Jenom doufám, že si to nechá pro sebe. Nemám nejmenší chuť poslouchat nějaké žvásty.

Myslí jsem se dostal k Julii. Donutilo mě to přemýšlet, proč se k ní chovám tak, jak se chovám. Možná je to barvou těch očí, které měla i má sestra. Možná je to jejím chováním. Možná celkovým vzhledem. Protože je krásná? Je. Je chytrá? Ano. Ke všem se chová mile, příjemně a... Sakra, jaký a? Nejde tu mluvit o lásce. Nevěřím na sračky, jako je láska na první pohled. To nedává smysl. Na první pohled můžu říct, že se mi líbí, ale ne, že ji miluju. Ano, přiznávám. Něco mě k ní táhne, ale ne láska nebo pohodný shity. Je zajímavá, to ano.

Vlastně ani nechápu, co to tady řeším. Vztah nechci s nikým a Julie není výjimkou. Dobře, uznávám, mohl bych se chovat mile, ale to se lehce řekne, a hůř udělá.

♦

„Drž hubu, ty zmrde!" zavřískala nahlas a já zmlknul. Vyděšeně jsem jí pohlédl do očí a snažil se předvídat její další kroky. Jenže se mi to nepodařilo. Stála nade mnou v celé své kráse a šíleně se usmívala. Vlasy sestříhané na mikádo měla perfektně upravené, modré oči svítily z jejího bledého obličeje a make-up zakrýval její nedostatky na obličeji. Měla nebezpečný výraz a já se jí bál. Ano, bál. Má vlastní matka mě děsila.

♦

„Oh Harolde!" vykřikla a zaryla mi dlouhé nehty do ramene. Kousl jsem se do rtu, abych nezařval bolestí. Nesnáším, když to dělá. Je to potřetí a už to nenávidím. Jí nenávidím. Zošklivila mi sex i ženy celkově.

♦

„Ty kreténe! Co si o sobě jako myslíš?" Její hlas pronikal skrz šátek na mém obličeji vedoucí přes uši. Už jsem se nebránil. Ucítil jsem prudkou bolest na hrudi a v očích se mi utvořily slzy, které by nejraději sklouzly po mém obličeji dolů. Jenže šátek je vsakoval do sebe, takže je nikdo nemohl vidět. A jsem rád. Kvůli tomu by mi přidala. Její smích ke mně doléhal jakoby z dálky. Byl jsem unavený a vzhůru jsem byl jenom silou vůle, které stále víc a víc ubývalo. V podstatě jsem visel na rukách, protože nohy mi vypověděly službu. Na zápěstích jsem měl tlusté provazy připoutané k silnému řetězu na zdi.