Arrogant || cz

24.

Otevřela jsem dveře a zalapala překvapeně po dechu. Tak tohle... To jsem vážně nečekala!

V jindy pusté bílé hotelové hale, teď bylo příjemné přítmí. Jenže to nebylo to, co mě tak... šokovalo. Na zemi byly poházené okvětní lístky růží všelijakých barev. Tomu všemu dominovaly zapálené svíčky položené do tvaru srdce. Absolutně to nejde popsat, protože nic tak krásného jsem ještě neviděla... Teda, západ slunce je západ slunce, ale rozumíme si, ne?

A nejvíc mě dostal Josh. Klečel v prostředku toho obrovského srdce a v ruce rudou růži. Najednou, z ničeho nic se začala prostorem linout nějaká melodie, kterou jsem ovšem neuměla pojmenovat. Ale byla krásná.
„Julie," syknul vedle mě Zayn a probral mě tak z transu. Zamrkala jsem a věnovala mu pohled. On jen protočil očima a opřel se svou dlaní do mých zad, takže mě popostrčil blíž k Joshovi. Cítila jsem na sobě pohledy všech - a že jich nebylo zrovna málo. Ani jsem si nevšimla, kdy jsem si začala kousat spodní ret, teď mě na to upozornila ostrá bolest a něco vlhkého na rtu - právě krev.
„Ehm," odkašlal si Josh a získal tak pozornost nejen mou, ale i všech těch zvědavců.
„Prosil bych o pozornost... Chtěl bych... chtěl bych něco prohlásit..." Nezněl nejistě, ale byl nervózní, bylo to znát z pohybů jeho těla.
„Julie. Jsi naprosto úžasná osoba. Neznám tě sice příliš dlouho, necelý měsíc, ale za celou tu dobu jsi mi přirostla k srdci. Už od první chvíle ses mi líbila, ale to bylo spíš jen vzhledově. Ale pak jsme se spolu začali víc bavit a já měl možnost poznat tě zevnitř. Tvoje názory jsou logické a já je miluju. Miluju na tobě úplně všechno. Kdybych to měl vyjmenovávat všechno, byli bychom tu strašně moc dlouho a ztratilo by to tu krásu..." Stoupnul si a udělal několik kroků mým směrem.
„Proto se tě ptám... Julie, budeš mou dívkou?" zeptal se a já si přiložila ruce k ústům. Panebože, to nemyslí vážně!
„Já... Ano," hlesla jsem a sledovala, jak se ke mně blíží. Popadl mě do svého medvědího objetí a vyzvedl mě nad zem.
„Děkuju," zašeptal mi do vlasů a následně mě políbil. Bylo to tak úžasný, až jsem pochybovala nad tím, jestli je to skutečné... Něco tak krásného přeci nemůže být reálné! Po chvíli jsme se tak nějak vzájemně odtáhli a oběma nám na tváři hrál spokojený úsměv. A pak všichni začali tleskat. Všimla jsem si i lidí v patrech, jak na nás ze shora koukají a nadšeně tleskají a usmívají se... V překvapení přejíždím po obličejích a zjišťuji, že polovinu lidí ani neznám, což je celkem divný. Přesto mé oči upoutá pohled na malachitově zelené oči. Pohled mi směle opětuje, přesto není jako vždycky. Prostě... Je to, jako bych viděla v jeho očích jakousi bolest... zklamání. Ale doopravdy netuším, proč nebo z čeho. To on je tady ten arogantní, ne já. Odpoutám se od jeho očí a prohlédnu si celou jeho postavu. Stojí opřený o mramorový sloup, oblečený v černém triku Rolling Stones a černých bermudách. Jak typické. Vlasy má rozházené do všech světových stran a na obličeji kratičké strniště. Ale když bych se na něj podívala tak nějak celkově, jeho postoj je zvláštní. Vypadá strhaně, jako kdyby celou noc nespal, ale tomu nevěřím. Přijde mi jako zodpovědný, protože jeho postavení mu ani nedovolí nic jiného. Spíš, jako kdyby spát nemohl. „Bože, vy jste sladcí, až budu mít cukrovku," prohodil Zayn a já tak přestala zírat na Harryho... Harryho. Ne Stylese, Harryho. Bylo to divné, pořád mu říkat Styles. Nevím proč, ale mně by vadilo, kdyby mi někdo říkal příjmením. Parkerová...
„Díky," ušklíbl se Josh a pak se zasmál. Vypadal nadšeně a naprosto úžasně. „Hej, lidi, nevypadnem odtud? Je tu moc čumilů," zachraptěl Liam, o kterém jsem do té doby vůbec nevěděla. Všichni tak nějak souhlasili, a když ‚čumilové' zpozorovali, že jsme na odchodu, najednou se vypařili. Zajímavé. Ucítila jsem ještě něčí intenzivní a po krátkém pátrání mi došlo, že ten pohled patří Harrymu. Jak jinak. Rychle jsem uhnula pohledem a otočila se k němu zády.

***

„Takže... Jsme všichni v páru?" zeptala se Sophie a to byla konečně nějaká otázka, která měla hlavu a patu.
„Jo, jsme," pousmála jsem se a ucítila, jak mě Josh objal kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.
„Tak to musíme oslavit!" vykřikl Zayn, a už z kapsy vytahoval jointa. Všichni jsme se na něj podívali pohledem ‚Wtf? Jsi normální?'. On nás ignoroval a odněkud vytáhl flašku alkoholu. A to by to nebyl Zayn, kdyby to na něj po chvíli nezačalo působit. „Lidi? Proč se tak hejbáte?" řekl a poplašeně mrkal. Perrie nad ním protočila očima.
„Zayn, prosím tě, už toho nech, jo?" řekla mile a sebrala mu flašku a hodila ji do popelnice.
„Héééj, to bylo moje!" protestoval Zayn, ale najednou zvážněl.
„Proč jste tak barevní? A... Julie, ty lítáš! Tvůj pegas je nádherný! Já chci takýýýý!" Na to jsme se všichni začali strašně chechtat. Zayn na nás nechápavě koukal.
„Co je? Vy to nevidíte?" Když se mu dostalo záporného kroucení hlav, zamyslel se.
„To je ovšem pozoruhodné... Hm... Už vím! Jsem výjimečný a jedinečný a oni se ukazují jenom mně, protože jsem prostě perfektní. Jojo... Nemáte hold vypadat tak strašně, stačila by chvilka před zrcadlem a třeba by vám to taky dovolili!"
„Ty jsi vůl!" zasmál se Liam a nevěřícně kroutil hlavou. Niall byl nějak zticha, což by dřív bylo naprosto nemyslitelné a zvláštní, ale poslední dobou je to samozřejmé. Strašně mě to mrzí. Přála bych si, aby byl zase šťastný... Sice se o to snaží, ale poznamenalo ho to... Ale koho ne, že? Prostě... Stejně si za to může tak trochu sám. Já bych nevěru nikdy neodpustila. Nikdy. Ať bych toho člověka milovala sebevíc, prostě ne. Mám nějakou sebeúctu.

„Ne!"
„Jo!"
„Já budu pláčet!" vykřikl Zayn a dělal, že natahuje k pláči.
„Budeš pláčet?" zasmál se nechápavě Josh. Zayn důležitě přikývl.
„Ano. Opovažte se, to někdy zneužít, mám na to copyright!"
„Co, jsi první debil, co to řekl?"
„Hej! Nejsem debil! Jen... blázen," zachechtal se Zayn.
„Dobře Zayne. Na slovní obrat ‚Já budu pláčet!' máš copyright. Vždycky, když to použiji, řeknu k tomu Zdroj Zayn Malik, 2014. Spokojený?"
„Jo," usmál se spokojeně. Po chvíli ticha si svlékl triko a s indiánským křikem skočil do moře. Všichni do jednoho jsme zůstali stát s otevřenou pusou. Pak jsme se ale rozběhli k okraji mola, abychom se ujistili, že stáje žije. Nic se nehýbalo, voda byla celkem klidná a Perrie začala panikařit. Najednou se ale vynořila černá hlava s širokým úsměvem.
„Paráda! Pojďte taky!"
„Ne," zakroutila jsem hlavou, ale ostatní měli jiný názor. Než jsem se nadála, Niall, Liam, Emma i Perrie byli ve vodě. Soph chvíli váhala, ale taky skočila, pod podmínkou, že ji Liam chytí. Josh se už taky připravoval, ale pak si mě všiml.
„No tak, Jul..."
„Ne. Ne, nedělej na mě štěněčí oči! To není fér!" posteskla jsem si, když jsem si sundávala boty a tričko. S Joshem jsme se chytli za ruku a udělali krok do neznáma - totiž do vody. S cáknutím jsme zapluli pod hladinu příjemně teplého moře. Vynořila jsem se chvíli po Joshovi a hned si upravovala vlasy, které se mi přilepily všude na obličeji.
„Vypadáš jak hastrman. Ale sexy. A můj," pošeptal Josh a natiskl se na mě. Obtočila jsem nohy kolem jeho těla a ruce jsem spojila za jeho krkem.
„Díky," ušklíbla jsem se a sklonila se k němu. Polibek, který jsme si vyměnili, byl slaný, ale ani jednomu z nás to nevadilo.
„No tak, lidi! Nejsme zvědaví na váš pohlavní styk! Nechte si to na pokoj!" ozval se Zayn. Odtáhla jsem se od Joshe a jenom se usmála.

***

„Láska a přátelství nikdy nezklame, zklame vždy člověk."

***