I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

5. kapitola

Nehybně jsem seděla, skoro jsem nedýchala, aby si mě nevšímal. V hlavě mi ale stále vrtala ta konverzace v autě. Pořád jsem nechápala, jak to myslel. Po nějaké chvíli mi to nedalo.

"Myslel si to vážně v tom autě? Nebo, jak si to vůbec myslel?" Pokusila jsem se posadit čelem k němu, přičemž jsem musela pohnout i tou otravnou a těžkou sádrou.

On se na mě natočil taky, ležérně se opřel a tvářil se, jako by ho tato otázka velice obtěžovala. "Máš pravdu, zapomeň na to." Ta otázka mi najednou přišla úplně nesmyslná. Pohled na jeho otrávený výraz mě úplně probudil.  Proč se ho ptám?  Je to blbost . Mávla jsem rukou a chtěla si lehnout, ale chytl mě za zápěstí a tím zastavil. Hypnotizovala jsem jeho ruku, držící mé zápěstí. Měl ruce strašně jemné a hřejivé.

"Ne, já ti to řeknu." Zhluboka se nadechl a pronikavě se na mě zahleděl. "Jak tě můžu mít rád, když si mi k tomu nedala ani možnost. Ale zamysli se nad tím! Ty by si mě taky mohla mít ráda, kdyby si mě přestala nenávidět. Sama si řekla že nemáš důvod." Mluvil pomalu a klidně až mě to znervózňovalo.

"Na to jsem se tě neptala. V autě si řekl že jen já na tebe útočím, ale to vlastně není pravda. Když si vzpomenu, tak si mi mnohokrát řekl, že mě nenávidíš tak nedělej neviňá..." narozdíl od něho jsem mluvila rychle a zmateně. Než jsem stačila doříct myšlenku naklonil se ke mně a přitiskl jeho rty k těm mým. Jen na okamžik. Nic jsem nedělala. Byla jsem v šoku. Odtáhl se a zašeptal. "Moc mluvíš."

Úplně mě to paralyzovalo. Co si to vůbec dovoluje. Právě mi odpanil rty! ON! Calum Hood! Osoba, na prvním místě mezi mými nenáviděnými lidmi. Dělá si ze mě prdel? Ráno, respektive odpoledne jsme si vjížděli do vlasů a teď mě políbil? Srdce mi bilo jako o závod, ale ne proto, že by to pro mě něco znamenalo, nebo tak něco ale... co to melu. Samozřejmě že to něco znamenalo. Jsem zmatená: počítá se to jako první pusa, když mě to překvapilo, a já nespolupracovala?

Pane bože, pane bože, pane bože, pane bože... já vyšiluju!?

"Co to bylo?" vyprskla jsem po po několika minutách nekontrolovaného zírání.

S úsměvem na tváři pokrčil rameny. "Nevím, třeba první důvod začít mě mít ráda." Myslím že moje srdce na chvíli vynechalo, když se na mě usmála. Kurva!  A  je  to tady znovu .  Co to  se mnou  je.

Co jsem chtěla, tak utéct ale to jsem bohužel nemohla, takže jsem tam nehybně seděla a dál zírala. Polootevřenou pusou.

"Nechej toho." Šťouchl do mě, abych přestala zírat. "Byla to jen malá pusa. Chtěl jsem vědět jak zaeaguješ." Taskže pán si ze mě udělal dobrej den. Fááájn! Cítím se hrozně. Je to takovej blbec... ggrr!

Lehla jsem si a pokusila se zabrat co nejvíc místa na pohovce.

"Dáš si něco?" Zeptal se po nějaké té chvíli pozorování nějakého filmu, který byl absolotuně o ničem-asi teda. Vůbec jsem to nedokázala vnímat.

"Já, já nevím." Zamrmlala jsem jen tak nahlas, jak bylo nutné, značně povadle.

"Nemáš hlad?" Zeptal se ještě a prsty přejížděl po sádře. Absolutně nechápu, o co mu jde, ale prosím ,ať toho nechá.

"Nevím, a nechej toho." Štěkla jsem na něj a hlavou kývla směrem k mému kotníku, kde spočíval jeho ruka. Hned přestal, vstal a odebral se do kuchyňského koutu kde začal prohledávat skříňky, jestli něco nenajde, protože lednička byla vymetená. Jistě Hoode, jako doma!

"Nic tu není, takže co říkáš na čínu?"  Opřel se o opěradlo gauče a čekal na moji odpověď. Nepatrně jsem kývla hlavou, abych mu dala znamení souhlasu.