I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

1. kapitola

Ospale jsem pochodovala po kuchyni s hrnkem kafe v ruce. Rozespalost mi zatemnila mysl, takže mi nějakou tu chvíli trvalo, než jsem z ledničky vytáhla šunku, sýr a máslo. Při mazání másla na toustový chleba se moje mysl probudila.

"Michaeli, zvedni svoji prdel z postele a pojď se nasnídat." Zakřičela jsem přes celej barák, aby to bylo slyšet až v patře kde měl pokoj. Naši jezdí do práce už o půl šesté, takže je všechno na mě. Někdy přemýšlím nad tím, že ten starší je tady Mike a tohle by měl dělat on, ale umřít na otravu jídlem nepotřebuju.

Rozespale dupal z točitých schodů, přičemž si snažil navléct děravé tričko Nirvana. Doplazil se ke kuchyňskému pultu a těžce si k němu sedl.

"Co je na jídlo?" Zachraptěl na mě.

"Toasty. Rajče?" Řekla jsem zády k němu a krájela různou zeleninu na sandwiche na oběd. Odpovědí mi bylo nespokojené zahýkání, nebo co to bylo. Někdy nechápu to, že jsme pokrevní sourozenci. Myslím, že je s části zvíře...určitě!

Z toustovače jsem vytáhla voňavé toasty s extra sýrem, tak jak to máme oba rádi, a hodila ho před něj na pult.

"Dík." Zamrmlal. Sedla jsem si na linku jeho směrem a zakousla se do vynikajícího toastu a musela si ho sama sobě pochválit-jinak to ani neumím.

"Mimochodem." Promluvil na mě s plnou pusou a jedním zavřeným okem. Znechuceně jsem zkřivila nos. "Večer přijdou kluci. Jen aby si věděla."

"To snad né. Nemůžete někdy jít k někomu jinému? Nesnáším to." Ruku jsem zaťala v pěst a udeřila, sní do linky.

"Klídek prcku." Mávl rukou. "A už si pohni, ať nepřijdeme pozdě. Za 30 minut vyrážíme." Vstal a i s touastem v ruce odkráčel zpět do svého brlohu. Asi ho zabiju. Zrovna když potřebuju dodělat projekt do Angliny, budou tady dělat kravál jako normálně a já se nebudu moct soustředit.

"To mi děláš naschvál smraďochu." Zakřičela jsem a následovala ho po schodech nahoru do svého pokoje.

Oblečení jsem měla pečlivě nachystané na židli, takže s tím jsem si hlavu nelámala. Nemůžu ovšem říct že z tohoto ohledu to Mikovi trvá déle; nevím, jak často si oblečení mění, takže z části se dá říct že to má nachystané taky-skoro.

Zaběhla jsem do koupelny a začala každodenní hygienou. Vyčistila jsem si zuby, učesala se a nanesla malou vrstvičku řasenky jako každé ráno. Po deseti minutách se na mě začal dobývat Mike.

"Pohni, taky tam potřebuju." Třikrát silně zabušil na dveře.

"A proč nejdeš do koupelny v přízemí?"

"A proč ne ty?"

"To je blbej argument. Já už tady jsem." Protočila jsem panenkama.

"Naser si." Zamrmlal přes dveře a já se prostě vrátila ke své činnosti. Sourozenecké hádky jsou u nás na denním pořádku, takže to už neřeším.

O pár minut později, zpět v mém pokoji jsem na sebe navlékla černou sukni, bílé tílko, pletený svetr a vyrazila k odchodu. Tašku jsem měla nachystanou u dveří, takže jsem byla kompletně ready.

A pak kdo si tady má pohnout. Nechápu co mu vždycky tak trvá. Po nějakém tom čase jsme se tedy nasáčkovali do Mikeova starého a ošuntělého náklaďáku a vyrazili do školy. Z domu to máme autem takovejch 15 minut, takže jsme to stíhaly jen tak tak.

********************

Zaplula jsem vedle Amy, mé nejlepší kamarádky, do lavice a čekala, než zazvoní na první hodinu.