I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

kapitola 14.

Nervózně jsem pochodovala, teda "pochodovala", po kuchyni a každých pár minut kontrolovala čas.
Bylo půl páté a Amy nikde. Vím, řekla jsem po škole a to je dost rozšířenej pojem ale, když řeknu po škole tak myslím fakticky hned po škole.
Byla jsem doma sama, což mi vyhovovalo, ale trošku podezřelé bylo to, že jsem neměla být. Netuším kde Michael je ani mě to nezajímá ale, sakra! TEĎ.PROSTĚ.SAMA.BÝT.NECHCI. Čím delší dobu jsem čekala, tím víc jsem se stresovala. Co když nepřijde? Co když se semnou už nechce bavit? Co když, co když, co, co, co!?
Proboha, užírám se ve vlastních otázkách které mě ničí. Vyšiluju, ano vyšiluju, strašně moc a jestli někdo něco neudělá tak se zcvoknu.

!cRRRRRRRRR!

Ten otravný zvonek zněl jako moje spása. Dohopsala jsem ke dveřím snad nadzvukovou rychlostí a prudce otevřela dveře.
"Jsem...ou." Po zjištění že se jedná pouze o kurýra mi znovu zmizel úsměv z tváře.

"Dobrý den, mám tu zásilku pro pana Clifforda." Řekl naprosto bez výrazu mladý muž snědší pleti v žlutočervené firemní mikině s kšiltovkou.

"On tady ale momentálně není." Odvětila jsem skleslým tónem. Trochu jsem poskočila, abych ulevila, poslední dobou, tak strašně zatěžované noze.

"Převezmete to za něj?" Očividně byl "velmi zapálený" pro své povolání. Soudím tak z jeho "nadšeného" výrazu.

"Och. Samozřejmě." Přikývla jsem a na jeho pobídnutí podepsala jakýsi papír a následovně převzala neidentifikovatelný balík střední váhy a rozměru. Neodvažuju se ani hádat co nelegálního se skrývá pod vrstvou kartonu. Hodila jsem ho na linku, a když jsem se chystala odebrat do obývacího pokoje kde bych si zkrátila chvíli sledování televize se v chodbě objevila postava.
Byla to postava té jediné osoby co jsem teď potřebovala vidět. Konečně!

"Ahoj." Kuňkla když si všimla, že jsem ji zpozorovala.

"Čau, už jsem ani nedoufala." Odvětila jsem, přičemž jsem se posadila do křesla.
Najednou jsem tu byla ta nevraživá já. "Jojo, klidně můžeš vejít do domu, ale počkat..." Sarkasticky jsem zasmála a zatvářila se jako bych dostala nápad. "Už se stalo."

"Něco jsem ti přinesla." Dopadla na sedačku a vedle sebe hodila hnědou koženou tašku. S otráveným výrazem jsem se opřela o pravé opěradlo. "Doufám, že ti to bude, protože nemůžeš chodit jenom v těch mejch." Lehce se pousmála a vytáhla z tašky černé šortky které tvarem nápadně připomínaly ty, co jsem ji odcizila. "Koupila jsem je včera odpoledne." Hodila je po mně a já je reflektivně zachytila před tím, než se střetli s mojí tváří. Nevím, jestli se mě snaží uplatit nebo co, každopádně mi tu něco nehraje.

"Myslíš si, že jsem zkorumpovatelná?" Tázavě jsem nadzdvihla jedno obočí a ještě jednou si prohlídla ten kus látky.

"Né tak docela." Pokrčila rameny. "Jestli je ale nechceš tak si je nechám."

"A víš ty co? Exemplárně si je ponechám, aby si věděla že já se uplatit nedám." Řekla jsem s naprostou vážností, ale daleko od smíchu jsem neměla.

"To ale není to hlavní. Přinesla jsem ještě něco. To ale nebude tak potěšující." Lehla si na břicho, ze zadní kapsy světlých potrhaných džínů vytáhal mobil a začala na něm něco ťukat.
 
"Neřekla jsem: udělej si pohodlí." Odsekla jsem.

"A já neřekla, že je to pohodlné." Výstižně odvětila Amy. "Takže tady to je." Natáhla ke mně ruku s mobilem na jehož displey byla fotka nějakého zápisníku.

"A co to jako má být?" Protočila jsem panenkama.

"Tohle, mladá dámo, je FameList. To je ta píčovina o které ty nechceš slyšet ani slovo." Už zase nademnou měla převahu.