I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

10. kapitola

"Ne. Tohle nejde!" Řekla jsem lehce přiškrceně. Nevím, jestli mě neslyšel nebo nechtěl slyšet, ale nepřestával obsypávat můj krk polibky.

"Přestaň!" Vyjekla jsem rázným hlasem možná až moc na hlas. Doufám, že to Michael neslyšel. Chytla jsem ho za zápěstí, aby neměl možnost pokračovat a pokusila se nějak odtáhnout. Odlepil se ode mě a upravil si rozčepýřené vlasy. Ztěžka dýchal a vypadal jako by se právě probudil z transu.

"Tak já už asi půjdu. Už je pozdě." Mluvil tak trochu rozhozeně. Nevím, jak jinak bych to nazvala. "Tak zítra ve škole." Nepatrně mávnul a zmizel ve dveřích.

Seděla jsem tam bez hnutí ještě alespoň deset minut a přemýšlela.

Celou noc jsem putovala ze strany na stranu a ne a ne usnout. Přemýšlela jsem nad tím, jak by to asi dopadlo, kdybych ho nezastavila a taky nad tím, jestli ke mě něco cítil, nebo se mi jen chtěl dostat do kalhotek. A tak podobně celou noc. Sama sobě jsem si nedokázala odpovědět na otázku, jestli jsem připravená se s někým vyspat.

Usnula jsem někdy nad ránem, kdy se na obloze už začali objevovat první sluneční paprsky.

********************

V pondělí mě probudila nepříjemná potřeba čůrat. Byla jsem spokojená, že jsem vstala ještě před budíkem. Budu mít víc času na sebe. U zrcadla v koupelně mě při pohledu na sebe vylekaly nejen kruhy pod očima ale taky obrovskej cucák na krku.

"Kristepane." Přecedila jsem přes zuby a rukou se plácla do čela.
Do prdele, co budu dělat? Nekontrolovatelně jsem poskakovala po koupelně a hledala úplně všude, jestli náhodou nenajdu nějakej make-up. Netušila jsem, jestli to máma používá, natož kde by ho mohla mít schovaný. S tímhle se přece nemůžu ukázat před Michaelem. Do prdele, do prdele, do prdele, do prdele!

Nakonec jsem našla nějakej vzorek v košíku na sponky. Nebyl to zrovna můj odstín, ale musela jsem si s ním vystačit. Když jsem to úspěšně zamaskovala, uvědomila jsem si, že už asi moc nestíhám do školy. Jako šílená jsem doskákala zpět do pokoje, navlékla si na sebe Amyiny šortky s kostkovanou košilí bez rukávů a zkontrolovala čas. Odemkla jsem mobil a okamžitě mě praštila do očí cifra na displayi. 9:43. Vytřeštila jsem oči a pro jistotu jsem ho ještě vypla a zapla, jestli tam není náhodou chyba. Co jiného. Po zjištění, že to chyba nebyla, jsem se ještě dobelhala ke schodům a pak opatrně dolů do kuchyně, kde na stěně vysely hodiny. Byla to pravda. Nechápu to. Budík jsem nastavený musela mít, tak jak jsem mohla zaspat?!?

"Proč si mě neprobudil. Škola už začala." Zaútočila jsem na Michaela zvýšeným hlasem, zatímco líně polehával na gauči a pilně ťukal do klávesnice mobilu. "Posloucháš mě?" Pískla jsem. Neochotně na mě otočil hlavu s pobaveným úšklebkem.

"Dnes se do školy nejede. Mám zvukovku a nechtělo se mi vstávat, abych tě musel odvážet do školy."

"Cože? Mě nezajímá žádná tvoje zvukovka." Rozpažila jsem. "Já tam potřebuju." Začala jsem vyšilovat. "Dneska je důležitá písemka z historie. Jestli tam nebudu, tak mě z toho bude zkoušet ústně a..."

"Drž už, prosím tě, hubu." Zastavila mě jeho ruka mávající mi před obličejem. "Proč nemůžeš být občas normální? Prostě si užij, že nemusíš do školy a nevyšiluj tady." Jakoby nic se vrátil ke svému mobilu. On si vůbec neuvědomuje vážnost situace. Zvláště on, který je v maturitním ročníku.

Zhluboka jsem se nadechla a pokojně si sedla do křesla vedle něj.

"V kolik se vrátíš?" Řekla jsem už vyrovnaným hlasem, ale nebyla jsem.