I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

22. kapitola

Zbytek toho dne byl klidný, protože Gordon odcestoval do nahrávacího studia a já si udělala s mamkou pohodovej den. Udělaly jsme si pleťové masky, zkoukly jsme skoro celou sedmou sérii Amerika hledá topmodelku, pak jsme si uvařily dobré Boloňské špagety a tak dále, a tak dále.

Následující den plynut taky rychle. Jely jsme s Amy do parku a tam trávily celé odpoledne. Celou dobu mě otravovala s Elumem či co je to za kokotinu ale jinak to byl fajn den.

V pondělí ráno jsem musela jít na autobus, protože Michael nakonec domů ani nedorazil a pochybuju, že jel do školy. Nedělo se nic zvláštního kromě několika desítek divných pohledů navíc. Celou dobu jsem ale přemýšlela, jestli se rozkřiklo to, že jsem ujela Gregovi v polovině rande nebo "to" s Calumem. Teď, když se na to koukám zpětně, tak to na sebe, dá se říct, navazuje. Nejenže jsem ujela Gregovi z rande, já jsem odjela za domněnkou, že si pro mě přijede Calum, můj přítel. Jestli to Greg někde roznášel tak bude těžké vysvětlovat, že spolu nic nemáme. Snad ale není zas takovej debil, že by se chlubil kopačkama.

"Můžeme jít?" Amy se mě snažila popohnat zatím klidným tónem. Autobus nám jede za osm minut, na zastávku to je zhruba pět, to znamená, že je to tak akorát. Souhlasně jsem přikývla, přehodila tašku přes rameno a vyšla ven velkými prosklenými dveřmi.

"Ale zpět k tématu. Takže došla jsem tam před osmou. Zakázala jsem mu takové ty sračky se svíčkama. Naštěstí nic nezkoušel a celý večer jsme se mazlily a koukali na fakt dobrej film." Líčila mi její Valentýn. Přiznám, že jsem to moc nevnímala, protože moje mozková kapacita je přece jenom omezená.

"A co to bylo za film?" Zakřenila sem se. Vykulila oči a snažila se něco vymyslet. "No je mi to jasný, jen jste se mazlili." Zašišlala jsem s ironií v hlase. Obě jsme se nad tím musely smát.

"Hej Lizz, čekej." Ozvalo se odkudsi z dálky. Otočila jsem se a začala se rozhlížet. Okolní hluk zkresloval hlas, takže jsem si ani netroufala odhadovat, kdo to je. Nějak jsem se nad tím nezaobírala a srovnala krok s Amy, která se věnovala mobilu. "Ale no tak, Elizabeth!" Ozvalo se znovu, výrazněji. Znovu jsem se otočila. Sakra, tak kdo na mě volá?

 

"Amy?" Tázavě jsem nadzdvihla obočí a telepaticky ji položila tu otázku: kdo to do prčic vola?!

Otráveně protočila panenky a ostře ukázala kamsi za mě. No jistě, pan otravný.

Tázavě rozpažil, přičemž si přidržoval telefon ramenem u ucha. Protočila jsem očima a hlasitě si povzdechla.

"Co chceš?" Křikla jsem přes celé parkoviště, aby mě slyšel.

"Tak fajn kočko, já jdu na autobus a ty si to užij." Amy se na mě ušklíbla, otočila se na podpatku a odkráčela. Prostě mě tady sprostě nechala.

"Měj se blbko." Uchechtla jsem se a otočila se zpět na Caluma který měl očividně napilno. Nezaujatě jsem tam tak stála a čekala, co se bude dít. Rukou mi naznačil, ať jdu k němu, já jsem si jen vzpurně založila ruku v bok a nehodlala ho poslechnout, dokud mi nebude věnovat plnou pozornost. Stál si tam opřený o své nablýskané auto ve stínu velkého dubu a tvářil se jako pán tvorstva.