I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

32. kapitola

U stolu zavládlo hrobové ticho, které prolomili až mé kuckání. V tom šoku jsem totiž vdechla vlastní slinu. Calum seděl jako zařezanej s dlaní na ústech a vykulenejma očima... na to mu seru.

Děvko Děvko Děvko Děvko Děvko Děvko... Znělo mi ušima jako nekonečná, děsivá ozvěna. Čekala bych od něj cokoliv, ale tohle ne. Snažila jsem se sama sobě namluvit, že to z něj mluví vodka, ale mé inteligentní já mi tvrdilo opak. Opilost není nemoc, která ovládá jeho mozek. Řekl, co si doopravdy myslí!

Mistr Hood válí.

Ano, mohla bych tady ztropit hysterickou scénu. Ano, mohla bych mu dát facku. Ano, klidně bych se tady mohla rozbrečet. Nic z toho ale nevystihuje můj charakter. V klidu jsem vstala a bez jediného slova jsem zamířila do davu, ačkoliv se ve mně vařila krev.

Michael mi řekl, že vypadám jako děvka, já jsem to řekla, Greg si to určitě myslel, Cavin, Ansel a Philip si to určitě mysleli, Obama si to Myslel, Santa si to Myslel ale to je v pohodě, protože Michael je můj brácha a ti ostatní si to můžou myslet, protože to je v pohodě ale Calum?

Myslela jsem si, že je to ten typ člověka, co vám řekne, že vám to sluší klidně i po ránu, jen aby se zavděčil. Fajn, je opilej a neovládá se, ale to ho neomlouvá. Zamrzelo mě to. Přiznám, že tak trochu jsem doufala, že se mu v tom líbím. Vůbec ne pro to, že bych k němu něco cítila ale pro to, že jsem jeho 'holka' a nechci aby se semnou cítil trapně.

Ale vůbec co ho obhajuju: tyhle trapný kurevský šaty nebyly můj nápad.

Po cestě ven z klubu jsem ale vymyslela ještě druhou méně pravděpodobnou možnost. Je možný, že mě nazval příslušnicí nejstaršího řemesla pro to, že mě našel ve společnosti 4 jiných kluků a tak trochu žárlí. Sice nemám nic ani s jedním a do toho počítám i Caluma ale přemýšlejte nad tím. Je opilej, nějak si vzpomene, že spolu 'chodíme' ale na to, že jenom jako už ne, uvidí mě, jak se bavím s Gregem a jeho kamaráda... a nevím, tak trochu mi připadalo, že se chová malinko majetnicky.

Ale ne, to je pitomost!! Zavrhuje se.

Proplazila jsem se mezi lidmi až k výhodu. Konečně jsem strčila do dveří, ale na holém rameni jsem pocítila něčí chladnou ruku.

Lehce jsem pootočila hlavu, abych viděla na Gregovu postavu.

"Seš v pohodě." Lehce pokrčil obočí, až se mu vytvořila toková malá vráska.

"Joo." Protáhla jsem, a zněla tak trochu otráveně. A je to pravda. Jsem zraněná, protože to řekl člověk, do kterého bych to nečekala. Otočila jsem se a vyšla z klubu s Gregem v závěsu.

"Sorry, ale nepřipadá mi to tak." Mykl rameny a zadíval se mi do očí.

"Je to v pohodě. Já-já... sama jsem to o sobě řekla." Zatřásla jsem hlavou. "Abych to přivedla na pravou míru. Nemyslel děvka, jako děvka. Mluvil o tom, jak jsem oblečená. Vím, že to asi nepochopíš, ale zkrátka tohle bych si normálně vůbec neoblekla. Ani tohle nejsem já." Ukázala jsem na ksicht. Posmutněle jsem sklopila pohled, a opřela se o stěnu, hned zamnou.