I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

24. kapitola

"Michaeli vůbec se o tom nehodlám bavit. Nebudu to dělat." Křičela jsem přes dveře, které jsem zamčela hned po tom co mě Mike s prosíkem pronásledoval po celém domě.

"Ale no tak, není to tak hrozná práce. Prosím." Naléhal.

"Já to ani dělat nemůžu, mám sádru a tak. Chápeš ne."

"To ale vůbec spolu nesouvisí." Kopl do dveří a já kopla nazpět.

"Já to blbý nádobí za tebe mýt nebudu. To ti dělá takovej problém umýt pár talířků, skleniček a příborů." Pokrčila jsem sama pro sebe ramena.

"Dneska je tam toho právě, že hodně. Hrnce a plech a takové kokotiny. Lizy no tak, já to úplně nesnáším." Zasténal.

"Za tu dobu co tady šaškuješ, si to už mohl mít dávno hotové." Vyjekla jsem tak jak jsem jen uměla. Celé dopoledne, zatímco já jsem se pilně učila ve škole, si tady hověli s Calumem a Lukem, nadělali nádobí jako by tu byli týden a pak si sprostě odjeli. Mimochodem: s Calumem nemluvím, s Lukem pro jistotu taky ne a pan Skittlska si občas nějaké to slovo ukradl ale to jen zřídka, když něco potřeboval jako, třeba: "Lizy, uvaříš něco nebo si mám objednat pizzu." Nebo: "Elizabeth, koupila máma chipsy." "Machaeli já nevím, proč prostě nevstaneš a nepodíváš se do špajzu."

A taky třeba: "Lizy, zapni mi x-box." "To myslíš vážně? Seš od něj dva metry daleko." "No a? A ještě mi podej ovladač." "Kurva, Michaeli naser si!" Většinou to co chtěl Mike po mně, udělal nakonec Calum.

Pokaždé když se na mě podíval, odvrátila jsem pohled a občas to okořenila o otrávený výraz.

Zpět k nynější situaci. Pomalu jsem vylezla z pokoje. "To nádobí umyju pokud... nevím, žádná vhodná podmínka mě nenapadá takže si budu účtovat 5 babek. Ne 7." Založila jsem si ruku v bok.

"5 a objednám pizzu na večeři."

"A co je to za výhodu, však to děláme vždycky." Nechápavě jsem zkřivila obočí.

"Fajn, nechám ti o kousek pizzy víc." Protočil očima.

"Hmm, vím, že by si mi nenechal kousek navíc ani za nic takže takhle: 5 babek ale ty to nádobí naskládáš do skříněk." Vložila jsem se do smlouvání.

"Hmm, tak aspoň tak no." Povzdechl si.

"Domluveno." Zajásala jsem a vyšla z pokoje, přičemž Mika lehce odstrčila. Zarážející bylo, že zůstal stát na chodbě. Ne, nešel do pokoje. Ne, nešel za mnou dolů. Ne, nešel na záchod, prostě si tam stál jako socha.

Nechala jsem to být a dobelhala se tedy k tomu dřezu, kde už na mě čekala hora nádobí.

"Kurva já nevím." Slyšela jsem z patra. Patrně telefonoval, jelikož jsem si byla 100% jistá, že tady už nikdo není. "To je úchylný." Zakřičel znovu. "Asi S" ještě, a pak. "Jo, jen Asi. Já fakt nevím." Víc jsem toho bohužel neslyšela, protože zbytek už tak hlasitě nekřičel.

"Hej, co tam děláš." Zařvala jsem, aby mě slyšel. Umývala jsem zrovna pánvičku od vajíček ze snídaně.

"Hmm, ale nic, nic. Pokračuj v práci." Vrátil mi. "Btw. Jakou máš velikost?" Dodal po chvilce.

"Hmm?! Na co to jako potřebuješ vědět?" Nechápavě jsem zkřivila obočí a zadívala se směrem ke schodišti. Nevím, o co mu jde, ale začíná se mi to nelíbit. Na co krucinál potřebuje moji velikost?

"No..." protáhl. "Volá máma a chce to vědět." Zakřičel nejistě. Tady mi fakticky něco nehraje.

"M." Odvětila jsem bez přemýšlení. "Ale počkat, pojď sem." Křikla jsem. To je dost blbá výmluva, ale fakt dost blbá. Za prvé: moje máma ví na 100% jakou mám velikost a za druhé: proč by kvůli tomu volala Skitlskovi? Má to nějak blbě vymyšlený.