I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

33. kapitola

Odemčela jsem dveře a naposledy ujasnila Calumovi co má dělat. Nestojím o pozornost, ani další Calumovy kecy. Následně jsem ho strčila dovnitř a popoháněla schodama nahoru, což nebylo úplně jednoduché.
Několikrát na mě málem spadl a jednou dokonce zakopl, což udělalo vcelku rámus. Jsem vděčná Bohu, že se naši neprobrali.
Po dlouhém procesu jsme se konečně dostali nahoru.

"Tohle mi už nikdy nedělej, Cliffordová." Smýkal si ukazováčkem před obličejem zatímco mžoural do tmy. "Ty schody snad neměly konec. Od kdy se schody tak vlní." Šeptal, přičemž názorně předváděl tvar schodů. Hotovo toto!

Nechápavě jsem zatřásla hlavou a za ruku ho táhla dál chodbou. U mích dveří se už chystal sáhnout po klice ale já ho táhla dál, až na konec chodby k Michaelovi.

Bez klepání jsem otevřela a vešla dovnitř. Čekala jsem, že bude spát ale pravda byla jiná. Seděl u kompu se sluchátkama na uších a betelně se soustředil na hru. Místnost osvětlovala jen malá lampička na stolku hned vedle talíře nedojezených špaget s nějakou oranžovou omáčkou.
S Calumem to byl rychlý proces. Potáhla jsem ho ještě kousek dál a pak do něj jen lehce strčila. Výsledkem bylo to, že se svalil do neustlané postele.

Opatrně jsem došla k Michaelovi a lehce mu zaťukala na rameno. Chtěla jsem to udělat jemně ale on i tak málem vyskočil z kůže.
"Ježiš, víš jak jsem se lekl?" Měl přiloženou dlaň na srdci a rozdýchával to.

"Promiň." Sklopila jsem zrak."Já jen. Calum se střískal jako prase a stratil klíče i peněženku, takže jsme museli jít pěšky, protože jsme neměly na taxíka a já vlastně ani nevím kde bydlí." Pokrčila jsem rameny. "Máš ho tady, užij si to. Chová se jako kokot." Kývla jsem k jeho posteli. Mike se lehce naklonil aby na něj viděl a pak se pohledem opět vrátil ke mně.

"Nic z toho neztratil." Povzdechl si a vytrhl mi psaníčko, které jsem měla celou dobu u sebe z ruky. Hned na to z ní vytáhl jak jeho svazek klíčů tak malou koženou peněženku. "Dělá to vždycky." Mykl rameny.

"Ale jak?" Zoufale jsem stiskla imaginární předmět v mé ruce.

"Jo, tak to nikdo neví. Jednou jsem našel jeho peněženku ve své zadní kapse. Neptej se, fakt nevím." Našpulil spodní ret a chytrácky zatřásl hlavou s takovým tím divným úšklebkem.

"Fajn." Pousmála jsem se nad tím. "Právě jsem ušla tak pět kiláků pěšky s tou nejhorší verzí Caluma Hooda na této planetě. Jsem utahaná jako kotě. Dobrou." Mávla jsem a chystala se k odchodu.

"Dobrou, Hobitová." Ozvalo se z postele. Protočila jsem panenky a Mike se usmál.

"Dobrou." Kývl. "A Lizz, promiň za to odpoledne..."

"V pohodě, seš můj brácha, bylo to na místě." Pokrčila jsem rameny a konečně opustila místnost.

Vysprchovat se půjdu až ráno, dnes už nemám sílu na nic. Svlékla jsem ze sebe všechno a nechala to sprostě ležet vedle postele. Omg, nejlepší pocit dne: když si sundáte podprsenku. Rozpustila jsem si vlasy a našla ve své skříni staré klubové tričko, ještě když jsem chodila do klavíru. Mám ho ráda, je takové volné a z pohodlného materiálu.
Neměla jsem ani sílu si dojít do koupelny umýt tvář, takže jsem si jen odlepila řasy a zachumlala se do měkoučkých peřin.
Slastně jsem zavrněla, když jsem konečně zavřela oči a cítila pod sebou moji pohodlnou matraci.

Byla jsem někde na sklonku života a světa snů, když jsem uslyšela Michaelův pronikavý hlas z vedlejší místnosti. "Nikam nepůjdeš, kokote." Cukla jsem sebou leknutím. No jo, Mike bude mít těžkou noc.