I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

40. kapitola

Leželi jsme v objetí, já na jeho hrudi vnímajíc jeho nádechy a výdechy zatímco on mě hladil po vlasech a pokládal mi různé otázky. Ať už hloupé, nebo naprosto přiblblé.

Už sem nebyla ani schopna přemýšlet nad něčím složitějším, než nad těmi otázkami, jelikož jsem byla nehorázně ale nehorázně unavená. I tak jsem odpovídala třebas, že se zavřenýma očima. Dobrých 20 minut jsem se na Caluma ani nepodívala.

Mezi tím jsem zjistila, že tu Cal bydlí s kámošem jménem Rudy.

"Ještě poslední otázku." Upozornil na sebe a přesunul ruku z mích vlasů na mé rameno. "Tentokrát vážná." Zasmál se.

"Když se nebude týkat jídla, nebo trapnejch věcí ohledně Michaela," dala jsem si pauzu. Zavrtěla jsem se abych si udělala větší pohodlí. "Jen do toho."

"Co je to kolečko tady." Rukou sjel dolů a trochu odhrnul lem kalhotek na pravé straně boků.

"Jizva." Odpověděla jsem pohotově. Nenapadlo mě, že by si takové maličkosti všiml. Je to upomínka na moji temnou etapu života.

"Od čeho." Nadhodil v zápětí.

"Řekl si jednu otázku." Zamumlala jsem mu do hrudi.

"To je dodatek." Ohradil se a políbil mě do vlasů.

Povzdechla jsem si, vymanila se z jeho objetí a zvedla se do sedu. "Pujčíš mi nějaké tričko, prosím?" Promnula jsem si oči a ospale prohrábla pocuchané vlasy.

"Proč?" Nechápavě se zamračil.

"Potřebuju čůrat a pak si ještě potřebuju jít dolů pro mobil. Teda aspoň doufám, že jsem ho nechala dole na botníku." Ušklíbla jsem se. "Protože si uvědomuju, že musím napsat mamce, protože mám být doma a nejsem, takže jestli ji nenapíšu tak jsem mrtá- prostě mrtvá. Jsem nerada mrtvá." Přehrávala jsem, jak vyšiluju, ještě víc, než jsem ve skutečnosti vyšilovala. Vlastně jsem to už promyslela a myslím, že mi to vyjde.

"Zklapni." Reagoval na to množství slov, které jsem vypustila za tak krátkou dobu. Zasmál se, vstal a vydal se někam do tmy, patrně ke skříni- doufám. "A co odpověď na moji závěrečnou otázku?"

"Možná až se vrátím." Odsekla jsem. "Jestli se vrátím." Uchechtla jsem se sama svému vtipu bez odezvy. O několik vteřin později mi přistálo na hlavě tričko. Byla jsem tak ospalá, že mi trvalo nějakou chvilku, než jsem se dokopala si ho obléct.

Šouravým krokem jsem si to namířila ke dveřím, u kerých jsem se ještě chytře optala na směr.
Koupelnu mají pěknou; čistou. Po vykonání své potřeby jsem si umyla ruce a opláchla obličej.
Bylo to dost divný ale připadalo mi, že je celej dům na nohách. Slyšela jsem kroky, smích a ostatní zvuky. Po krátkém přemýšlení jsem to přiřadila Calumovu kamarádovi a jeho kamarádům.
Po špičkách jsem seběhla schody, prošla skleněné dveře a opět se ocitla v chodbičce, kde jsem našla nejen mobil ale taky svoje šaty. Vzpoměla jsem si na důvod toho proč tu leží. S úsměvem na tváři a šatama a mobilem v ruce se vrátila za Calumem. Po cestě po schodech jsem zahlédla pohyb na zahradě, takže jsem si dala dohromady, že si asi Rudy udělal soukromou grilovačku, nebo tak se svými přáteli.

Calum ležel na posteli s tváří osvětlenou mobilem. Šaty jsem přehodila přes opěradlo křesla, do kterého jsem si následovně sedla a vytočila mámino číslo.
Podle pěti nepřijatých hovorů jsem zjistila, že už musí dočista šílet.

"No konečně, kde jako jsi? Vím, že si šla pěšky ale doufám, že mi nehodláš tvrdit, že ti cesta trvá dvě hodiny." Vřískala na mě do telefonu, takovým způsobem, že sem si ho musela odtáhnout od ucha.