I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

38. kapitola

Vstala jsem od stolu a znovu se vydala vstříc taneční ploše. Proplétala jsem se mezi lidmi, snažíc se vyhledat dámské záchody.
Měla jsem pocit, že každou chvíli zkolabuju protože moje srdce bylo jako: KURVA! KURVA! KURVA! KURVA!

Když jsem se k těm zasranejm dveřím konečně dostala, proletěla jsem jimi jako by mi hořelo za zadkem. Opřela jsem se o umyvadlo před zrcadlem a zhluboka se nadechla. Všimla jsem si jak se mi nepatrně třepou ruce....sakra! Proč tak vyšiluju. O nic nejde ne? Asi ne...nebo jo.... já sakra nevím.

Pustila jsem studenou vodu a nechala ji ztékat po odhalených dlaních. Trochu jsem uklidnila svůj pulz a ještě jednou si promyslela všechny možnosti, což nebylo až tak jednoduché protože moje myšlenky v hlavě se mísily jako přísady do salátu.
Nějakou tu chvíli jsem tam tak postávala a snažila se koncentrovat, když v tom mi znovu přišla SMS

Calum: Něco se děje? kde jsi?

Přiznejme si, že ta moje chvilka nejspíš nebyla tak nejmenší za předpokladu, že jsem si ještě odskočila na malou.

Já: Zasekla jsem se s mamkou. Hned jsem tam :)

Zalhala jsem. Zamčela jsem obrazovku a s odvahou se vydala ven z tohoto zapáchajícího, nedůstojného místa.
Vzala jsem to podél stěny, kolem stolů s občerstvením, přímo k hale. Před tím, než jsem zatlačila do masivních vchodových dveří jsem nahodila ůsměv a snažila se svému pulsu poručit, aby se uklidnil. Nemám zájem aby mi praskla žilka na krku...

Chladivý noční vánek mě doslova udeřil do tváře, když jsem se konečně rozhodla vyjít. Rozhlédla jsem se po uměle osvícené ulici. Hned naproti mě stál starý kamenný most který vede přes řeku Caddies Creek.

"Už jsem si myslel, že vážně nedorazíš." To já taky. Ozval se můj vnitřní hlas.
Hlavu jsem otočila na stranu, odkud přicházel zvuk Calumova hlasu. Všimla jsem si jak nenápadně odhazuje nedopalek a zašlapává jej do vlhké hlíny.

"Asi se hodně nudíš?" Nahodila jsem drzý úšklebek. "Kolikáta je to dneska cigareta."

Přes tmu nebylo skoro nic vidět, teprve až vstoupil do pole osvětleného lampou. Zdálo se, jako by celé Sydney už spalo. Jediné, co jsme mohli slyšet bylo šumění stromů a sem tam projíždějící auto.

"ha, ha, ha, To není nudou. Spíš nervy. Chápeš." Pokrčil rameny. Vlastně ano, chápu jak dávka nikotinu dokáže uklidnit, ale nebudu odpovídat na řečnickou otázku.

"To už jako stresuješ kvůli matuře?" S úsměvem jsem pokrčila obočí.

"Jo jasně-kvůli matuře." Zamumlal si pro sebe. "A co jinak, bavíš se?" Nervózně zastrčil ruce do kapes a odkopnul zatoulaný kamínek ležící na silnici. Kravata ledabyle pověšená na krku, rozepnuté první 3 knoflíky od košile- prostě ležérnost sama.

"Popravdě- vůbec. Jsem už celkem utahaná a šla bych už domů ale mamamobil se ještě nemá k odjezu." Zamračila jsem se s malým úsměvem.
Věnoval mi krátký pohled a pak nastalo krátké ale hluboké ticho.

"Fajn, mám pro tebe návrh." Nervózně si zkousl ret a zářivě se na mně usmál. "Co kdyby jsme si dali procházku a já bych tě rovnou doprovodil domů." Nadějně vyčkával. Opravdu mě taková nabídka překvapila a myslím, že to bylo i poznat ale ani jsem to nijak nezkrývala.
Nervozita ze mě ještě zcela neopadla ale myslím, že taková noční procházka zní daleko líp než poslouchat debatu o dospělých věcech jako třeba: rekonstrukce domu, rodiny, nemoci a podobně. Na to vážně nemám.

"To zní fajn." Zazubila jsem se a on jakoby povolil ze své křeče. "Hmm... dojdu to řAAÝYíct našim. Počkáš tady?" Souhlasně přikývl a já se tedy vydala zpět do budovy.
Když jsem zkontrolovala čas bylo přesně 11:53 což je většinou ten čas co ulehám do postele a oddávám se nerušenému spánku. Nejsem ten typ člověka, co by nutně musel okounět do dvo do rána a podobně, radši si užiju spánek. Miluju spánek, jediná věc kterou opravdu potřebuju k dobré náladě a spokojenosti.