I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

12. kapitola

"Netuším, co bych ti doporučila." Promnula si bradu, aby vypadala, že přemýšlí. "Nejraději bych byla, kdyby si zůstala tak jak jsi." Upřímně na mě zamrkala těma nádhernejma obrovskejma kukadlama, ale já jsem byla dost rozhodnutá na to, abych z toho vycouvala.

"Já vím, že mě miluješ takovou, jaká jsem, ale vážně to chce změnu." Mrkla jsem na ni a hlavu si položila na jeji rameno. Tohle je věc, kterou většina mužů nepochopí; s Amy se chováme jako lesby a je nám absolutně jedno co si o nás myslí okolí. "Vyřazovací metodou jsem dospěla k závěru, že mám dvě možnosti. Blond ale jako úplně, ne tuto vyblitou barvu co mám teď, nebo na hnědo."

"No jako ty máš roztřepený konečky a ještě by sis je chtěla odbarvovat? Magor."

"Je jedno jestli odbarvit nebo nabarvit." Protočila jsem panenky jako největší expertka i když jsem jen hádala.

"Seš debil? To teda rozhodně není." Prudce mě setřásla z ramene a probodla mě pohledem, tak jak to dělá vždycky, když ví víc než já. Jen pro info: nestává se to zas tak často.

"Tak tím pádem nám zbývá jediná možnost." Pokrčila jsem rameny a už přemýšlela, jak to budu doma vysvětlovat. Z Michaelem to bude krátký proces, ale s mamkou to bude horší. Už teď mi je jasné, že argument: "tak se podívej na Michaela." Nikdy nezabere. To mám vyzkoušeno. A znovu je tady otázka dvojího metru, která zůstane nevyřešena na vždy.

Když už se paní, kterou kadeřnice vzala přede mnou chystala k odchodu, začala jsem být rozklepaná. Rozhodně jsem si nebyla tak jistá jako na začátku, ani trošičku, ale teď už z toho nevycouvám. Ani nesmím. Přemýšlím nad tím, že je to celkem důležitý krok v mém životě. Poprvé takto drasticky zasáhnu do své 'přirozené krásy' jak řekla Amy.

"Připravená?" Zeptala se mě s rozjařeným výrazem Amy, když jsem dosedala do křesla.

"Rozhodně ne." Zatřásla jsem hlavou. "Ale jdu do toho."

"Tak fajn. Poslední blonďaté selfie." Vytáhla z kapsy telefon a pořídila si semnou moji poslední blonďatou fotku. Na všech jsem měla absolutně otrávený výraz, protože přece jenom si ze mě dělala prdel.

Pak přišla milá paní s havraní hřívou. Mohlo ji být maximálně 30. Vysvětlila jsem ji celou situaci ohledně mé změny. Myslím, že mi porozuměla a po necelé hodině jsem měla vlasy kratší o dobrých 10 centimetrů a tmavší o několik odstínů. Chvilku mi trvalo, než jsem si na čokoládovou barvu zvykla, ale myslím, že se mi to líbí. Amy to celou dobu těžce nesla, hlavně když mi vlasy zkracovala. Skoro to vypadalo, že ty vlasy posbírá a vezme si je domů, takže teď nevím, jestli to jako moje psychická podpora zvládla. Spíš teda ne.

"Tak co, jak vypadám." Stoupla jsem si před Amy a udělala 'elegantní' otočku, přičemž mi perfektně vyžehlené vlasy splývali na ramenou.

"Nádherně. Ještě na to nejsem zvyklá, ale je to fajn." Malinko se na mě usmála. "Moc ti to sluší, zlato." Spokojeně jsem se na ni usmála a objala ji tak aby se mých vlasů ani nedotkla. Znáte ten pocit, když si nalakujete nehty a pak ještě aspoň hodinu chodíte jak kreténi s rukama metr od sebe a nejlíp nad hlavou aby nepřišli do styku s ničím. Ano, tak přesně jsem se cítila-jak největší queen.

Zaplatili jsme tu nehoráznou sumu a svobodně, teda když pomineme sádru, vyšly na ulici. Neustále jsem si musela na svoji novou hřívu sahat. Ale pozor-opatrně.

"Ale teď zpět do mého soudícího módu; co teda ten Greg? Co bylo?" Obrátila se na mě podrážděná Amy. Prokrysta, vůbec se s ní nemám chuť o tom bavit, i když je to moje nejlepší kamarádka v tomhle si mě odcizila. Soudí mě za to a to mě vysoce uráží.