I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

6. kapitola

Dlouho jsem se převalovala, než jsem si našla pohodlnou polohu, ale nakonec jsem usla. Tu noc se mi zdál krásný sen a zkrátka jsem se nádherně prospala. Vím že chcete vědět, o čem ten sen byl, ale to vám neřeknu, protože se za to stydím. Spíš se stydím za to, že se mi líbilo pomyšlení na Caluma. UPS!!

Zaběhla jsem do koupelny. Teda 'zaběhla'. Měla jsem skvělou náladu.

Když jsem odtamtud vylezla, ucítila jsem nádhernou vůni. Holy shit, to jsou vafle! Nebo možná palačinky, nebo lívance, co já vím. Ale počkat- Michael umí dělat vafle? Michael umí vařit!?

Zaběhla jsem zpět do pokoje, abych se oblekla. Po několika neúspěšných pokusech, obléct si aspoň tříčtvrťáky, jsem to vzdala. Šortky žádné nemám, protože prostě takové věci nenosím. Chuť na tu baštu, co mě snad čekala dole mě donutila vyštrachat dlouhé tričko a hovět si dnes prostě jen v kalhotkách. Co už, nemám se za co stydět.

"Dobré ráno. Co to tu vodní?" Pozorovala jsem schod po schodku, abych nešlápla vedle. Cesta dolů mi trvala skoro pět minut.

"Dobré princezno." Prudce jsem trhla hlavou směrem vzhůru a zpozorovala v kuchyni  Caluma. Jak mě to do prdele oslovil? Princezno? To snad nemyslí vážně. Co tady vůbec dělá? Vždyť je.,.. počkat *pohled na hodiny* počkat... 10? Opravdu jsem si dnes dost přispala.

Najednou lituju výběru svého oděvu - ale co? Srát na to. Nahoru to už nevylezu.

"Nevím, co zkoušíš ale nechej toho." Sedla jsem si do křesla a pozorovala ho. "A vůbec. Co tady zase chceš?"

"Dělám ti snídani. Kdybych vás tady nechal, budeš živá snad jen z objednanýho jídla. Mike to zvládne, ale ty bys nemusela." Zasmál se, otevřel vaflovač, přičemž se celým obývákem rozvoněla nasládlá vůně a vytáhl párek nazlatovělých čtverečků. Omg, já je tak chci!!

"Ty umíš vařit!?" Dohopsal jsem k pultu a čekala, až mě dobrovolně nakrmí.

"Jak víš, že to bude k jídlu?" Zasmál se.

"To máš pravdu. Tak mi to dej, dělej. Mám hláád!" Zasténala jsem se smíchem a zároveň ho taky rozesmála.

Ještě po chvilce naléhání mi podal talířek s několika vaflemi, kopcem šlehačky, kolečky banánu i kousky jahod a na tom ještě čokoládovou polevou. Dámy a pánové- chutnalo to přesně tak jak to vypadalo.

Calum se opřel o pult a pozoroval moji reakci.

"Miluju tě." Zamumla jsem si pod nos.

"Co?" Prudce sebou trhl s vyděšeným výrazem.

"To si člověk nemůže ani popovídat se svojí snídaní?" Zamračila sem se, ale zase se rozesmála, protože pro to. On se zasmál taky a tím mi odhalil jeho perfektně vybělený chrup. Když se usmíval, dělali se mu takové milé vrásky kolem očí. Nemysli na to! Nemysli na to! Nemysli na to, sakra!

"Jak si se vyspala?" Vrátil se do normál módu.

"Co že se tak zajímáš." Nabodla jsem si kousek vafle, namočila do šlehačky a vychutnala si ho.

"Snažím se být milý." Vyzývavě na mě mrkl. Protočila jsem panenky a opřela se o jednu ruku.

"Po pravdě to bylo na hovno. Ta sádra mi dost zavazí, a že by byla zrovna pohodlná, to se taky zrovna říct nedá." Překvapeně, nad mojí výřečností, se ušklíbl a odebral mi prázdný talířek.

"Ještě jednou se ti omlouvám." Řekl zády ke mě. "Netušil jsem, že by to tak mohl dopadnout."

"Kašli na to. Byla to moje nešikovnost, co za to mohla." Mávla Jsem rukou, i když to nemohl vidět.