I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

36. kapitola

Od toho dne se zdálo být všechno fajn a v klidu.
Povzdvižení zaručil až tak očekáváný maturitní ples. V sobotu odpoledne byl celý dům vzhůru nohama. Mamka byla pološílená z Michaela a on málem zešílel z ní.
Vše to začalo když si Michael pokecal košili jogurtem. Mamka se málem zbláznila a v takovém stavu jela do města aby koupila novou. Chudák prodavačka. Když přijela domů, zjistilo se, že mu je trochu velká, takže pobíhala po domě jako blázen a vymýšlela co bude dělat.
Všichni tři jsme ji měli dost, a nejvíc asi Mike ale snažili jsme se zachovat klid.

Kolem šesté se přípravy konečně chýlily ke konci, když máma výtězoslavně poupravila Michaelovi košily a čekala, než opustí dům.
"Dobře, zlato. Dorazíme kolem sedmé, fajn? Neudělej mi ostudu prosimtě." Usmála se a ochranářsky ho políbila na čelo.

"Mamí." Zamrmlal. "Fajn. Okolo sedmé. Neudělat ostudu. Mám to." Protočil panenky. "Lizy, pojedeš s náma?" Podíval se na mé bezvládné tělo rozvalené na pohovce vedle táty. Hodně mě překvapilo, že mi nabídl abych jela s nima, jejich autem se šoférem, ale zachovala jsem si chladnou hlavu.

"Ne, pojedu s našima. Stejně nejsem nachystaná." Názorně jsem zatahala za šedé tričko. "Stejně bych vám dělala akorát křena." Uchechtla jsem se.

"Fajn." Kývl a vydal se ven z domu. Na příjezdové cestě si ale ještě na něco vzpomněl. "Mami? Kde mám tu blbost pro Olivku?" Několika rychlími kroky se vrátil domů a udělal na mámu prosebný kukuč.

"Proboha chlape, ještě že sis na to vzpomněl. Já fakt nevím, ty nikdy nemůžeš prostě odejít s tím, že máš všechno. Kdyby si mohl tak by si někde nechal vlastní hlavu. Jednou tě zabiju." Mrmlala máma, zatímco mířila do kuchyně, kde na ostrově ležela průhledná krabička skrývající takovou tu plastovou ozdobu na ruku. Nikdy jsem nepochopila význam toho ale mamka říká, že je to nutnost, tak je to nutnost.
Kupovala jsem to s ní myslím v úterý. Vybraly jsme bílou bílo růžovou žíhanou orchidej. Podle Mika se to bude hodit k Oliviiným šatům, ale Bůh ví jestli je viděl.
Olivia Wilston neboli Olivka je dost přitažlivá blondýna. Kapitánka školního volejbalového týmu a taky pěkná p*ča. Pardon. Vážně ji moc nemusím. Zdá se mi dost povrchní a je zlá. Skutečná královna školy jak to bývá. Myslela jsem si, že bodobné typy existují jen ve filmech ale ona taková skutečně je. Nevím, kde k ní Mikey přišel.

Jakmile se za mým pokrevním bratrem zavřely dveře, byl čas na mě.
Natěšeně jsem zaběhla do svého pokoje. Moje šaty na mě už čekaly vysíc na dveřích. Pořád nevěřím tomu, že mi je koupil.
Z mých malých zásob jsem vyhrabala béžové kotníkové, páskové boty na ne moc vysokém podpadku.
Vážně se na dnešek těším, i když jsem to doposud nedávala moc najevo.

Rozčesala jsem si vlasy a nažehlila si je aby měly aspoň nějaký tvar. Make-up jsem dala tak jak mě to po skypu učila Kamila. Můj odstím paštiky, jak tomu říkám, tvářenka, lehké hnědé stíny dvou různých odstínů, linky, řasenka a světle růžový lesk na rty.
Myslím, že se mi to povedlo. Ještě aby ne, když jsem tuto kombinaci doma nacvičovala nejmíň desetkrát.

"Jak jsi na tom." Ozval se tátův silný hlas z přízemí.

"Ještě pět minutek." Zakřičela jsem zpět a opatrně se nasoukala do těch princeznovskejch šatiček.
Před odchodem jsem se naposledy zatočila dokola abych si užila to, jak se sukně krásně vlní. Je až neuvěřitelné, jak dobře mi padnou.

Popadla jsem mobil a boty do druhé ruky a vydala se za našima.

Táta už byl přichystaný ve svém klasickém šedém obleku se saténově čěrvenou kravatou a máma vedle něj v kostýmku stejné barvy.
Strašně se mi líbí jejich smysl pro sladění.