I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

9. kapitola

"Sakra." Ještě jednou jsem si zaklela pod vousy a přemýšlela o své odcizené bundě. Přirozeně se za ním nerozběhnu, takže jediné co jsem mohla v tuto chvíli udělat, bylo zazvonit a počkat než mi Michael otevře. Předpokládám, že budu podrobena výslechu který bude obsahovat dva body. První bude: proč zvoníš, co se dělo? A druhý: kde máš bundu a nedovoloval si na tebe? 

"Proč zvoníš? Copak nemáš klíčky?" Otevřel mi v trenkách a s 'elegantním' rozcuchem. Tak jak jsem předpokládala; začalo to bodem číslo jedna z výslechové rovnice. S kamennou tváří jsem ho odstrčila abych mohla projít, vyzula si jednu boty a dobelhala se k pohovce. Po necelé minutě jsem zanalyzovala, že v televizi běží kriminálka Miami. Zbožňuju ten seriál. 

"Tak co? Co se dělo, kde jste byli a nedovoloval si na tebe? Myslím, že si až moc věří." No neříkala jsem to? Dopadl do křesla po levé straně a tázavě si mnul bradu, aby dodal výslechu na dramatičnosti. 

"Proboha." Otráveně jsem zasténala. " za A: proč bych ti to říkala, a za B: sakra co?" Zúžila jsem pohled a zkřivila horní ret. Jedna jeho věta obsahovala celkem 4 otázky. Ježiši! 

"Bla bla bla." Rukou naznačil blábolící pusu. "A vůbec; co to bylo v tom autě?" Vyšvihl obočí tak vysoko, že se divím, že mu vůbec zůstalo na čele. 

"To nebylo vůbec nic." Mávla jsem rukou. "A potom; ty si nás sledoval? Seš úchyl!" Pískla jsem a uznala, že je čas jít na kutě. Přece jenom je zítra škola a podle mamčiny nedělní zásady bych už měla ležet v posteli. Neděle je prostě posvátná a nejen pro to, že chodíváme do kostela, protože musíme být podle rodičů řádní katolíci. Bůh nás potrestá za to, že jsme dnes vynechali. Náhodou mě tam strašně baví pohledy těch usedlých stařenek v nedělní kostýmcích na Michaela. Sice má košili a kravatu ale jeho vlasy obvykle prostupují davem. Vždycky mě dostává jeho komentáře typu: "nechápu proč na mě tak čumí. Ať se radši podívaj co maj na sobě ony." A podobně. V takových chvílích se modlím hlavně za to abych se nezačala smát. 

Zašla jsem do koupelny a vykoupala se. Kdo neměl nikdy sádru nepochopí, jaké to je peklo. Po necelé hodině jsem vylezla, zabalila se do osušky a postavila se před zrcadlo. 

Bylo zamlžené od vodní páry, kterou vytvářela horká voda. Chvilku jsem tápala po místnosti a pak jsem se rozhodla setřít to ručníkem pověšeným po boku zrcadla. Pod očima jsem měla černé fleky od rozmazané řasenky. Vůbec nebyl dobrý nápad Amy dovolit mě takto zmalovat. Jelikož se maluju tak lehce, že není na odlíčení zapotřebí víc než mýdlo, neměla jsem nejmenší ponětí kde má mamka odličovač. Začala jsem skříňkou za zrcadlem a hned na první pokus jsem uspěla. Vytáhla jsem jeden vatový tampónek z balíčku vedle sebe a smyla si to svinstvo z tváře. 

O několik minut později, na pokoji jsem konečně vklouzla do velkého trička z Harry Potterovského tábora kde jsem byla před třemi roky. Miluju Harryho Pottera. To tričko je už dost seprané ale je v něm tolik vzpomínek. Bylo mi tenkrát 13 a zažila jsem tam první 'velkou lásku'. Jmenoval se Adam a byl o 2 roky starší. Myslím, že o mé existenci ani neuvažoval. Byla to true love XD. Určitě si to dokážete představit. Teď bych se mohla smíchy potrhat, když si na to vzpomenu. 

Zaplula jsem pod přikrývku a z nočního stolku jsem si podala Divergence. Jsem na 124. straně a neskutečně mě to chytlo. Řekla bych, že jsem ten typ člověka, co si vybírá knížky podle toho, kolik má dílů. Nerada čtu jednodílovky. Hned to skončí a vy se nemáte na co těšit. 

Chtěla jsem zkontrolovat čas, ale když jsem odemkla mobil zjistila jsem, že mám zmeškaný hovor- od Grega. Srdce se mi znovu rozbušilo tak, jako když jsem nastupovala do jeho auta. Nechápala jsem ale, proč volá. Kdo v dnešní době volá? V mé hlavě se odehrával boj mezi částí mozku, která si přála abych zavolala zpět a druhou, která mi radila abych nanejvýš napsala na FB. Když mu zavolám budu vypadat, že se moc snažím. Na druhou stranu by bylo neslušné nereagovat na jeho neúspěšný pokus o spojení, koneckonců, on je ten co dolézá.