I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

13. kapitola

"Můžu tě o něco poprosit?" Trochu jsem se narovnala a mezi prsty utvořila malou skulinku jen pro to jedno oko, abych na něj viděla.
Souhlasně přikývl. I když bych to nikdy v životě neudělala, teď jsem to nezbytně potřebovala. Tak strašně jsem po tom toužila, že to ani nebylo možné. Přestože jsem se bála jeho odpovědi, byla jsem rozhodnutá to udělat. Mezi jeho tichým odsouhlasením a vyslovení mé prosby jako by uplynuly celé roky, než jsem konečně odlepila suché rty od sebe a vyslovila to: "Obejmeš mě, prosím?"

Bylo vidět, že ho to nadmíru překvapilo. Ostatně i já jsem nevěřila vlastním slovům, ale nakonec bez jediné připomínky mě pevně sevřel ve svém objetí. Hlavu jsem zabořila do jeho krku a nechala se konejšivě hladit po zádech. Přiznávám, že jeho vůně mě doslova omámila. Má naprosto specifickou a přitažlivou vůni. Byla to určitě drahá kolínská nebo tak něco, upřímně se v tom vůbec nevyznám. Cítila jsem jeho dech na mém zátylku a to mi způsobilo husinu. Takhle mě ještě nikdy nikdo neobjal, možná máma ale to bylo něco úplně jiného. Cítila jsem se tak klidná a tak v bezpečí. To nebylo dobré. To jsem přesně nepotřebovala. A tak jak se říká, v nejlepším se má přestat.

"Děkuju." Šeptla jsem a pomalu z něj sundávala ruce. Jeho sevření však nepovolovalo. Už mi to začínalo být podezřelé. Chystala jsem se nějak radikálněji zasáhnout, ale v ten moment vtrhl do pokoje Michael a to Caluma donutilo mě skoro až odstrčit.

"Co tady děláš?" Stál si v těch dveřích jak největší pán a vůbec neřešil nějaké zásady o klepání nebo o slušném chování.

"Nic, chtěl jsem se ujistit jestli je v pohodě. Ze slušnosti." Pokrčil rameny Calum, přičemž na milisekundu věnoval pohled mně.

"Od toho jsem tady já, ne?" Nevěřícně nadzdvihl obočí a přisedl si na postel k nám. "Takže... co ti udělal?" Lehl si na břicho a tím působil jako puberťačka na přespávací párty.

"Greg nic, ještě jednou ho někdo obviní a já se neznám." Zavrčela jsem. Stiskla jsem ruku v pěst a po očku se rozhlížela, co kolem mě by mohlo být moje oběť. Jako výborná oběť se mi naskytla Cecilia. Zvedla jsem toho bílého plyšového tygra a hodila ji prudce proti zdi, přičemž na mě oba dva civěli jako na magora.

"Proč ubližuješ Cecilii? Ona za nic nemůže." Vyjekl Mike. Jméno jsem plyšákovi dala, když mi bylo asi tak 5. Michael dostal plyšového lva a já mu tak strašně záviděla, že jsem si vydupala bílého tygříka. Pamatuju si, že Michael vymyslel, že provedeme křest a tak v jsme v zahradním domku uspořádali obřad. Já ji překřtila na Cecilii a on na Daniela. Když se mi občas podařilo nepozorovaně Daniela ukrást, hrála jsem si s nimi na svatbu. Týjo, to je haluz.

"Fajn, tak mi alespoň řekni, proč sis obarvila vlasy." Vyrušil mě z flashbacku.

"Protože..."

"Nic neříkej." Přerušil mě. "Vím to přesně. Je to proto, aby si mi udělala ještě větší průser u mamky. Mám pravdu, že?" Rty semknul do tenké linky a nepřestával mě probodávat pohledem.

"No to určitě." Protočila jsem panenky a načechrala si polštář za zády tak, abych se mohla pohodlně uvelebit. "Udělala jsem to, protože mě to už prostě nebaví. Vypadám jako šprt, chovám se jako šprt a asi jsem šprt." Povzdychla jsem si.

"Ty ale nevypadáš jako šprt." Ozval se Cal.

"Nic si nebudu nalhávat. Já to osobě vím, že nejsem pěkná a nějaká blbá barva vlasů to nenapraví." Sklopila jsem pohled a pohrávala si s korálkem na mém náramku s písmenkem L.

"Co to meleš za nesmysly?" Michael se zvedl do sedu a nebezpečně se na mě zadíval. "Seš ta nejkrásnější ségra jakou mám, i když seš otravná. Takový hovadiny už nikdy neříkej. Je ti to jasný!?" Trochu se usmál. To bylo to nejkrásnější, co mi kdy řekl. Musela jsem se smát jako blázen, ale bylo mi to jedno. Natáhla jsem se k němu a uzavřela ho v pevném sourozeneckém objetí. Zanedlouho mě objal i on a já na chvilku zapomněla na můj nedůležitější problém.