I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

17. kapitola

Radši se ani nebudu vyjadřovat k tomu, jak se mu povedlo mě přemluvit, ale momentálně stojím před zrcadlem v pokoji a pozoruju, co na mě Amy nastrojila.
Kromě džínové bundičky a jedné černé vansky je vše z Amyniných zásob. Když říkám všechno, myslím tím: fakt pěknou bílou sukni s fialovo-hnědejma kytičkama, béžovou blůzku, bělounký tlustý pásek a i tu malou oranžovočervenou kabelku. Plus teda jakésy korále a objemné zlaté náušnice.
Ke všemu mi ještě nakulmovala vlasy, a to by nebyla ona kdyby to vynechala, mě namalovala.

Když jsem se ji optala proč to všechno, když stejně můj vztah s Gregem neschvaluje, tak odpověděla: "To aby věděl, o co příjde, protože tě nikdy nedostane." Pak se vítězoslavně zakřenila a odešla Valentýnovat s Dylanem-její dlouhodobý přítel, a když říkám dlouhodobý tak tím myslím, že jsou spolu 3 měsíce.

Málem bych zapomněla to nejdůležitější: včera odpoledne jsme zajeli s klukama, ano museli se mnou jet všichni čtyři, do špitálu optat se, jestli by mi nemohli místo té vysoké sádry dát nízkou a pan doktor mi vyhověl, navíc mi řekl ať si za 2 týdny přijedu pro ortézu, což je taky super, konečně se budu moct pořádně vykoupat.
Ptáte se proč jeli všichni? Michael musel, Calum si to vydupal, že prý když za to může, tak u toho bude a ti dva jsou prostě ocasové. Samozřejmě cestou zpět jsme se stavili v KFC pro večeři. Kluci byli šťastní, že nebude jídlo ode mě a já byla šťastná, že nemusím vařit.

"Mr Grebil stojí za dveřma." Ozval se z obýváku Michaelů hlas. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z pokoje. S tou malou sádrou se chodí jedna báseň...

"Tak se měj Forever Alone." Mávla jsem směrem k Michaelovi stojícímu u ledničky.
"Nejsem sám." Vyjekl ublíženě. "Co když mám v plánu si sem někoho přivést zatímco ty budeš pryč? Co?"

"Nemáš." Pohrdavě jsem zkřivila obočí a s úsměvem na tváři zatáhla za kliku.

"Drž hubu. Já mám fanynky a to mi stačí." Zakřičel ještě.

"Měj se." Odvětila jsem a ukončila tak náš rozhovor. Otevřela jsem dveře a za nimi stál arogantní Greg v kožené bundě, pod tím obyčejné bílé triko a samozřejmě, úzké černé džíny. Výrazný byl taky zářivý vybělený chrup a fialová růžička v jeho rukách. Proboha, to existuje?

"Ahoj." Začal.

"Ahoj, kam máme namířeno?" Snažila jsem se mu úsměv oplatit ale samozřejmě v menší míře.

"Nech se překvapit." Mrkl na mě a podal mi tu růži. Omg... už teď mě to nebaví. Strašně se těším na odpoledne plné přetvářky.

"Děkuju." Přikývla jsem a přičichla si k ní. Neměla žádnou vůni. To je daň za to, že je uměle vytvořená a chemicky upravená.

"Doufám, že máš hlad." Usmál se na mě když už jsem za sebou zavírala dveře od jeho auta. Vzduch byl ještě těžší než včera, protože se všechny ty srážky držely v naducaných mracích a ne a ne začít pršet. Vzduch byl tak hustý, že když by jste vyskočili, tak vás to snad ani nepustí zpět na zem.

"Ale tak něco bych zakousla." Přiznala jsem, přičemž jsem si zapínala bezpečnostní pás.

"Strašně ti sekne. Nikdy jsem tě v sukni neviděl, ale je to sexy." Promluvil po pár minutách ticha.

"Hele, dávej si bacha na jazyk. Řeklo se jen jako kamarádi." Okřikla jsem ho. "Jsem zadaná." Ušklíbla jsem se. Je to trapné.

"Ale no tak, nechej toho divadýlka. Oba víme, že to je blbost." Co? Cože? Jak? Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu!
"C-co? Co tím jako myslíš?" Zakoktala jsem se a kompletně zrudla jako rajče. Nevím jak to mohl zjistit, ale teď nemůžu couvnout. Sice panikařím a tep se mi znatelně zrychlil, každopádně jsem se na tuto situaci připravila, takže vím co mám dělat, jen to nesmím posrat.