I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

39. kapitola

Trojice žen, dvě s foťákem a jedna reportérka, se k nám skoro až rozběhla z druhé strany mostu, čímž nám znemožnili pokračovat v původní cestě.

,,Jdeme." Calum mě chytl za ruku a táhl směrem k plesu.
Oba jsme si uvědomovali, že jsme v absolutní pasti, ze které nebude jednoduché se vyhrabat.

Na jedné straně je tu skupinka supů lačnících po bulvární perličce na titulní straně a na druhou stranu budova plná našich přátel, známých a mimo jiné jsou to naše rodiny, které se to taktéž nesmí dozvědět.

Cesta byla ze starých dlažebních kostek, což mi moc neusnadňovalo chůzi na podpatcích, navíc mě nohy skoro nechtěly poslouchat. Začínala jsem být unavená, ale i tak jsem se pokoušela s Calumem držet krok.

Když jsme téměř doběhli do rozlehlé haly společenského domu, která byla skoro prázdná, až na dvojici přiopilých maturantů, které jsem skoro neznala, stoupl mi adrenalin v krvi. Na tempu jsme neubírali, jelikož ty pijavice se nás rozhodli pronásledovat až do budovy.

Celé tihle mi připadalo ještě romantičtější než samotné nedokončené vyznání. Byli jsme jako Romeo a Julie - zakázání milenci. Chápete jak to myslím ne. Celou dobu měl semnou propletené prsty a když se na mě občas podíval, mel takový upřímný, laskavý výraz, jako nikdy předtím. Mlčel jako ryba, ale přesně jsem na něm viděla, že je zklamaný, jak to dopadlo.

Zahnuli jsme za roh do užší chodby, která nebyla až tak osvětlená jako hlavní hala. Takhle neočekávaná zatáčka nám nahnala čas.
I když jsem tomu moc nedávala, všimla jsem si bílých dveří s nápisem: sklad. Zatáhla jsem za kliku a kupodivu bylo otevřeno. Když jsem za námi konečně zavřela, znateně jsem se o dveře opřela a oddechla si.
Poslepu jsem nahmatala vypínač a vpustila tak do světničky alespoň skromnou dávku světla, kterou zajišťovala jedna holá žárovka. Místnost byla tak 2x2 metry čtvereční z čehož dvě ze čtyř stěn zabíraly přeplněné regály.
Konečně jsem od sebe odlepila víčka, abych se podívala na Caluma, který zatím ještě neřekl ani Ň. Chtěla jsem říct nějakou blbinu ve stylu: aspoň byla sranda nebo vzrůšo, co? Ale místo toho jsem chytla nefalšovaný záchvat smíchu.

Po několika prochechtaných chvílích jsem se uklidnila a setřela si slzy od smíchu. Přesto, že se Calum k mému záchvatu lehce přidal, když se uklidnila, všimla jsem si, jak divně na mě zírá. "Co je?" Šťouchla jsem do něj.

"Mám strašný nutkání tě políbit."
Zaculil se a přitáhl si mě za boky blíž k sobě, ale víc nic.

"A co ti brání." Provokativně jsem si olízla spodní ret a blíž se k němu natlačila.
Naklonil ke mně hlavu a spojil naše rty v jedny. Ze začátku se jen jemně otíral rty o ty mé, ale následně přitvrdil. Bez pardónu putoval rukama po mých odhalených zádech až k zadku, na což jsem vlastně ani nic nenamítala.
Na chvilku přesunul pozornost z mých rtů na můj krk a klíční kosti. Rukou jsem mu zajela do vlasů, zaklonila hlavu, aby se tato chvíle stala ještě intenzivnější a plně se oddávala všemu co měl v úmyslu. Tenhle moment byla přesně ta tečka, co tohle všechno ještě potřebovala k tomu, abych Calumovi Hoodovi propadla úplně a nevratně.

"Strašně tě chci Lizy. Nemyslím si, že se tomu dokážu ještě ubránit."
Zašeptal při time outu, opřený čelem o to mé s rukou opřenou u mé hlavy a z hluboka dýchal.

Moje myšlenky nyní všechny směřovali jedině ke Calovi a jeho měkkým rtům. Chtěla jsem víc. Už jsem mu prostě nemohla odolávat.

"Tady ne, aleee..." nedokončila jsem.

Na jeho výrazu jsem vyčetla značně velké překvapení. "Fakt?" Vykulil oči, div mu nevypadli z důlků.
Řekla bych, že nečekal, že povolím, ale rozmyslela jsem si to a myslím, že jsem vážně připravená, že svoje poprvé chci prožít právě s ním.
Místo odpovědi jsem se stydlivě usmála, načež jsem si vysloužila ještě jeden vřelý polibek.
Amy kdysi, když byla ještě panna, řekla, že o to chce přijít třeba na dovolené, jako nějaký letní románek, protože když to nevyjde, jakož to 90% vztahů, tak s tím člověkem se už potom nebude muset výdat a všeobecně to předchází takovým tím trapným setkáním a tak.
Rozhodně na tom něco pravdy je, ale na druhou stranu chci, aby to bylo s někým výjimečným a tím Calum rozhodně je.
Ono by se vlastně mohlo zdát, že při sebe máme jen jisté sympatie jen pár týdnů a je to třeba trošku rychle, což asi ano, ale nikdo mě nezná tak, jako on. Po Rachel to byl on, co mě z lidí okolo mě znal nejlíp. Zamysleme se nad tím - dobře věděl, co mě dokáže naštvat, čeho se bojím, co nesnáším, jedině tak mě dokázal vždycky rozzuřit.
Když nad tím tak přemýšlím, kromě Rachel mě nikdo pořádně nezná - neznal.
... a takové myšlenky mi hlavou létaly hlavou, mezi tím, co Calum vyřizoval hovor.