I hate you, Honey [C.H. FF] #1st BooK

2. kapitola

Dalšího rána jsem si dost přivstala, abych se ještě mohla rozloučit s tátou, který odjíždí na služebku do Londýna. Bude tam 3 týdny. Nedokážu přímo popsat, o co jde, ale vím jen to, že zastupuje firmu Pragmont o které vím taky velké kulové. Ani mě to moc netíží, jen je na nic že je tak často pryč.

"Přivezu ti něco pěkného." Políbil mě do vlasů a pevně mě držel v objetí. Musela jsem se držet, abych nebrečela. Jsem strašná citlivka.

"Miluju tě." Vysela jsem mu kolem krku a přála si, abych ho nemusela pouštět. Je v práci tak moc často že ho už skoro nevídám.

Pustila jsem ho, ještě mu dala malou pusu a pak už jen pozorovala jak se loučí s ostatními.

Odjel v 6 a já měla ještě 2 hodiny do školy.

To se stalo v úterý. Zbytek dne byl jako obvykle. Středa byla taktéž tuctová, ale ve čtvrtek mamce přišel naléhavý hovor od staré přítelkyně.

"To mě moc mrzí." Zaslechla jsem její hovor z gauče, kde jsem společně s Miachaelem sledovala sedmou řadu seriálu: jak jsem poznal vaši matku. Mám to ráda, protože je to jediná příležitost, kdy se s Michaelem nehádáme a trávíme spolu aspoň trochu času.

"Budu to možná malej problém, ale pokusím se o to." S Mikem jsme si vyměnily tázavé pohledy.

"Zatím pa. Drž se." Rozloučila se do telefonu a pak zavěsila. Hodila mobil na odkládací stolek před televizí a nasáčkovala se do mezery mezi nás.

"Mami? Kdo to byl?" Nohy jsem složila do tureckého sedu směrem k ní.

"Teta Bea. Tu si nebudeš pamatovat." Lezlo to z ní jako z chlupaté deky, ale já chtěla vědět víc. No tak, mami. "Předevčírem jí umřel manžel a ona zůstala sama. Neměli děti a příbuzných tu taky má poskromnu." Jako by se chtěla k něčemu dostat, ale moc ji to nešlo. "Zkrátka, volala mi, jestli bych na pár dní nepřijela a nepomohla ji. Potřebuje někoho. Ale nevím, jak to mám udělat, když táta..."

"Mami to je v pohodě. Určitě tě potřebuje. Měla by si za ní jet. My to tady zvládneme." Skočil ji do řeči Mike. Bylo to jako blesk z čista jasna. Skoro jsem zapomněla, že tu sedí taky, ale jakmile jsem spatřila ten jeho nadšený výraz věděla jsem, že má něco za lubem. I mamka se na něj podezřívavě podívala a na to se zatvářil soucitně, aby to nebylo tak nápadné. "Mami vážně. Těch pár dní to zvládneme." Chytil ji za ruku a udělal psí oči.

"Ještě si to nechám uležet." Sklopila pohled. "Teď si už půjdu lehnout a vy tu taky nebuďte moc dlouho. Zítra máte školu." Políbila mě na čelo a zmizela ve dveřích do ložnice v přízemí. Počkala jsem si, než za sebou zavře a pak jsem se obrátila na Michaela.

"Co máš sakra za lubem." Ukázala jsem na něho se zúženým pohledem. Těžce se zabořil do pohovky.

"To ti tak řeknu, a ty všechno zkazíš." Založil si ruce na prsou a dělal, že se soustředí na děj v televizi. Vždyť to bylo stoplé...

"Ale." Chtěla jsem něco říct, ale zastavila mě mávající ruka před mým obličejem. Za normálních okolností bych uraženě odkráčela do pokoje ale, že byl HIMYM večer, nechtěla jsem přijít ani o minutu. Přetáhla jsem přes sebe měkoučkou fialovou deku, lehla si a užívala si posledních pár minut epizody.

********************

V pátek odpoledne, když jsem přišla ze školy a našla tam mamku, jsem se dozvěděla, že opravdu odjíždí.

Teta Bea bydlela asi hodinu a půl odsud takže si mamka řekla, že když vyjede ve 4 dojede tam tak akorát.

"Opatrujte se, a žádný hlouposti." Přejela nás mamka pohledem když se chystala nasednout do svého peugeotu. "Za pět dní jsem zpět. Budu volat." Mrkla na nás, pak každého líbla na čelo a odjela.

Jakmile zajela za roh naší ulice, Mike začal svůj otravný Victory dance. Trapáček.

"Nasedej do auta prcku. Jedeme nakupovat." Ďábelsky se na mě usmál.

"Hmm?" Zatřásla jsem hlavou, protože jsem mu moc přes poskoky a to všechno co předváděl, nerozuměla.

"Dnes bude party. Tak dělej. Musíme toho tolik stihnout." Pobídl mě.

"Seš normální? Máma odjela ani ne před minutou a ty už pořádáš večírek? Seš blázen." Rozkřikla jsem se.

"Ty to na mě řekneš?" Založil si ruce v bok.

"Ne, to asi ne-nejsem svině-ale. Bereš plnou zodpovědnost." Zúžila jsem pohled.

"Tak fajn. Ale makej. Máme 4 hodiny." Zaběhl do baráku a za chvíli se vrátil s peněženkou a klíčema od Berty. Tak říkám jeho autu, protože na to prostě vypadá. Cokoliv co je staré vypadá na Bertu. Zamkl barák a my vyjeli do supermarketu.

********************

Já jsem táhla vozík, Michael šel přede mnou a házel do něj spoustu pitomostí vždycky alespoň po páru.

"A kolik lidí jako přijde?"

"No zval sem jich tak 15. Netuším, jak se to roznese" Pokrčil rameny. To je takovej pitomec. Jestli se to provalí tak za to dostanu i já, protože jsem jeho komplic.

"A kdy si je jako stihl pozvat?"

"Vím to od rána. To je spoustu času." Mrkl na mě a hodil do košíku několik balíků sýrových kuliček.

"A jak to že já ne. To není fér." Odfrkla jsem si a dál před sebou táhla vozík plnej jídla a pití.

„Jsem prostě oblíbenější dítě." Poslal mi vzdušný polibek a já no to mohla jen obrátit oči v sloup.

Když usoudil že už máme všeho dost, zaparkovali jsme v řadě u pokladny.

"Stejně je strašně divná náhoda že mamka musela odjet, zrovna když je táta na služebce. Nemyslíš?" Vyskládávali jsme věci na pás a já si všimla, jak si Michaela fotí nějaké dvě holky z povzdálí. On si všiml taky, ale dělal jakoby nic. Je to trapný a úchylný.

"Bůh mi přeje drahá." Sepnul ruce k nebi jako by se modlil, což mě rozesmálo.

Už jsme zatáčeli do naší ulice, když v tom se ozvala ohromná rána, až auto úplně nadskočilo.

"Co to bylo?" Řekla jsem tak pomalu, jak jen to šlo. Ani nevím proč.

"Doufám, že ne to, co si myslím." Vylezl z auta a začal ho obcházet, pak se zastavil a hlasitě zaklel. Vylezla jsem tedy taky a upřesnila si, co se stalo. Přední guma byla úplně prázdná. Karma existuje...

"Bůh ti přeje, bratře." Parodovala jsem jeho počin v obchodě. Vražedně mě probodl pohledem a já zvedla ruce v obraném gestu. S protáhlým ksichtem se vrátil do auta, nastartoval a dojel k baráku. I když pěšky, ale spokojeně jsem došla o pět minut později.

Takže do třetice všeho dobrého i zlého. Párty je číslo jedna protože pro změnu místo 4 otravů jich bude tak 30, prasklá guma je číslo 2 a teď můžu čekat, co bude číslo 3.

_____________
Takže tady je 2. Kapitola mé 3. FF. Sice kratší ale za to možná bude ještě dnes další. Snad se bude líbit.
Jestli je tady někdo kdo také píše a zajímá ho můj upřímný názor, napište mi do zpráv a s radostí mrknu.

Enjoy it :3