Pure love (Platonic love 2.) - CZ

1.

"Charlie?" Zvedla jsem se z postele a stopla písničky na laptopu. 

"Co?" Zahučela jsem. 

"Hned sem pojď!" Upřímně jsem se bála. Došla jsem do kuchyně, kde táta držel talíř s jídlem v ruce.

"Co se děje?" Zeptala jsem se a koukala na něj a střídavě na ten talíř. 

"Můžeš mi říct proč si to nesnědla?" Díval se na mě a kýval s tím talířem před mojí hlavou. 

"Já říkala, že nemám hlad tati." Sedla jsem si na bar a nalila si limonádu. 

"Jenže tohle byl oběd a já myslel, že to dojíš později a je devět hodin večer." Zakroutil hlavou a studené jídlo seškrábl do bio odpadu. "Co jsi teda místo toho jedla?" Skousla jsem si ret. 

"Nic." Zamumlala jsem. 

"Co prosím?" 

"Nic." Zvýšila jsem trochu hlas. 

"Charlie co se děje? Jsi tady už dva týdny a já tě sotva vidím vylézt z pokoje, jíš vůbec něco? Jsi hrozně bledá...drahoušku mrzí tě, že nejsi s nimi v Kanadě?" 

"Měla jsem snídani dneska. Nemrzí, já jsem ráda,  že jsem doma a-"

"Ale jsi tu sama." 

"To nevadí, Michelle se za pár dní vrací." Pousmála jsem se.

"Pošlu tě k babičce."Přemýšlel nahlas. "Můžeš jí pomoct se zahradou a aspoň s někým budeš, když já budu pracovat." 

Zaskřípal zip u tašky, kterou jsem před dvěma týdny hodila do skříně. Nevím proč, ale přišlo  mi jako by voněla po Americe, nebo ne po Americe, ale po hotelech. Zakroutila jsem hlavou, abych zahnala myšlenky, hodila jsem si popruh na rameno, sebrala sluchátka a mp4. 

"Tati vážně tam musím?" Zaskuhrala jsem v kuchyni. Babičku mám vážně ráda, ale teď bych si nejradši lehla a poslouchala Birdy, aneb moje rutina...

"Hopinko. Už jsme to probírali několikrát, prostě tam pojedeš, abys nebyla zalezlá doma a sama." 

"Neprobírali jsme to několikrát, oznámil si mi to včera večer, je deset ráno." 

"Dopoledne." Napil se svého kafe. 

"Ráno." Zamumlala jsem. 

"Tady máš svačinu." Zakroutila jsem hlavou. "Chci vidět, jak to sníš." 

"Měla jsem před hodinou celozrnou tyčinku." 

"Jen?" 

"Jo. A už jdu, nestíhám bus." Políbila jsem vykuleného taťku na tvář a rychle si navlékla slip-ony. 

Na zastávce jsem stejně čekala ještě dvacet minut. Nastoupila jsem a sedla si úplně dozadu, dnes skoro nikdo nejel. Zapla jsem si písničky tak, aby přehlušili okolní ruch. Dívala jsem se z okna na Londýn a čekala až zase po dlouhé době uvidím zastávku u hřiště na předměstí Londýna. Znala jsem to tady až moc dobře. Vystoupila jsem a zhluboka se nadechla, jemný vánek mi pročísl vlasy.

"Haló? Je tu někdo?" Vešla jsem do typického dvojdomku za pomocí klíče za květináčem. "Babi?" 

"Ahoj holčičko!" Přispěchala ke mě se zahradnickou zástěrou a zabahněnými rukavicemi. Zlehka mě objala, aby mě neušpinila a já si přičichla k její typické heřmánkové vůni. Takhle voněla i maminka. "Jak pak si se měla? Tatínek povídal, že jsi byla v Americe. Já o tobě skoro nic už nevím." Spráskla ruce. Chtěla jsem odpovědět ale. "Dáš si english breakfast čaj? Jak máš ráda. Nebo černý čaj s mlékem? Nebo už i ty piješ černé kafe?" Už mě vedla do kuchyňky. 

"Černý čaj bude stačit babí." Usmála jsem se. Babička si sundala rukavice a přejela mi dlaní po tváři a spustila varnou konvici na pultě. 

Probrali jsme všechno možné a já se šla zabydlet do mého starého pokojíčku. Byly tu všude fotky mě a bratříčka a taky mého dětského kamaráda a dětí tady z předměstí. 

Z tašky jsem vytáhla věci a na sebe si dala uplé lehké tričko s červenobílými proužky a kraťasové lacláče. Vyšla jsem na zahradu,  kde už babička přesazovala květiny. 

"Potřebuješ s něčím pomoct?" Usmála jsem se na ní, když jsem si k ní čupla. 

"Ani ne...i když mohla by jsi jít vyvenčit Lolu, nebyla venku celý den." Lola. Rozběhla jsem se k ohradě, odendala jsem zámek a na mě skočil čokoládový labrador. (čokoládový smyslu barva :D) 

"Ahoooj" Podrbala jsem jí za ušima a ona se přetočila na záda, tak abych jí mohla drbat na hrudi. Za sebou jsem uslyšela babiččin smích. 

"Já věděla, že ti bude chybět. Taky se tě nemohla dočkat." Zvedla jsem se ze země a Lola začala pobíhat kolem dokola. Objala jsem babičku. 

"Tak já teda jdu." Políbila jsem ji na čelo, protože je menší než já. Jen mi zamávala a já si připoutala Lolu a vyšla jsem na nedalekou louku. Proběhla jsem se s ní kolem potůčku a vzpomněla si na nedalekou lavičku. Vydala jsem se tam s ní a sedla si, Lola si poslušně sedla k mé noze a kolem šlo slyšet jen ševelení listů a Lolino oddechování. 

"To je svoboda co?" Podrbala jsem jí na krku a ona na mě koukala s vypláznutým jazykem. "Ani nevíš, jak se mi po tomhle stýskalo...po normálním životě. Protože kdybych ti řekla všechno, co se dělo...já bych to nevydržela a tebe by to nezajímalo...vážně tu mluvím o normálním životě?" Lola se zvedla a začala čmuchat kolem. "Vždyť si tu povídám se psem!" Plácla jsem se rukou přes stehno. Někdo za mnou se uchechtl, ale babička to tentokrát už nebyla.

Hooodně krátká kapitola. Omlouvám se :( První kapitoly na rozjezd mi moc nejdou, tak doufám, že to chvíli vydržíte:) Vážně se nebojte, že to takhle bude celou dobu, postupně se to bude zlepšovat...snad :D

Mám vás hrozně moc ráda <3

*DwarfDreamy