Pure love (Platonic love 2.) - CZ

62.

JAMES' VIEW

"Co to píšeš?" Uslyšel jsem za mnou Connora. 

"Ehm...no asi si vylívám city na papír." Otočil jsem papír, aby do něj nešlo vidět.

"Písnička?" 

"Ne." Zakroutil jsem hlavou. "Dopis, kterej nikdy nepošlu." Zmačkal jsem ho. "No to je jedno, soustředil bych se teď na to, aby jsme se dostali od managementu." Zvedl jsem se a došel si pro pití. 

"To jo." Koukl po mě sedící Bradley. 

"Stavím se za Charlie." Přišel do místnosti Tris s neústupným výrazem. 

"Jak jako? Je několik desítek kilometrů odsud." Prohlásil Con a já měl knedlík v krku. Vzpomněl jsem si zase na to, že se s někým teď stýká a nebyl jsem si jistý jestli mám chuť o ní vůbec přemýšlet. Nechci se trápit kvůli někomu, kdo už nemá zájem, ale přitom nemůžu potlačovat svoje city. Bouchne mi hlava asi každou chvílí...proto jsem psal ten dopis.

"Myslím tím, že až budeme v Londýně, dojdu za ní a všechno si s ní vyříkám, tohle trvá už dlouho a já nevím důvod a žere mě to každej den víc a víc, hlavně teď když se chová tak zvláštně. To musí mít nějaký větší důvod než jen to co si řekl s managementem prostě!" Kecl na gauč za Bradem. 

"Nebo už nemá zájem se s námi bavit." Zamumlal jsem se složenýma rukama na hrudi a všichni na mě hodili nevěřícný pohled. "Co? Jen uvažuju." Hodil jsem rukama. A pořád na mě koukali, jestli jsem se nezbláznil. "No nic...já si jdu zkusit nějaký...třeba písničky na kytaru." Zakoktal jsem a šel radši pryč.  

Už byl čas koncertu a díkybohu se na mě kluci už tak netvářili.

Chvíli jsem hrál a užíval si adrenalin, který proudil v celém těle. Tentokrát to bylo mnohem intenzivnější. Nejspíše to bylo rozhořčením z celé situace, která se teď děla. 

V tom jsem v hledišti uviděl Ebony. Cože? Já mám snad halucinace. Co ta tady dělá? 

Nevypadala moc šťastně, abych pravdu řekl, já určitě štěstím taky neplanul. Koukala přímo na mě a já se snažil soustředit na hudbu, abych stále hrál v rytmu. 

"Co je?" Zeptal se Bradley, jen co byla část písničky, kde se nezpívalo. Pokynul jsem hlavou k Ebony. Brad vykulil oči a začal zpívat a přitom nevěřícně koukal. 

Hned po koncertě jsem zkusil jí najít a asi můj záměr nebyl jen můj, stála hned u vchodu do koncertního sálu. 

"Jamesi-" začala.

"Co tu děláš Ebony?!" Odsekl jsem.

"Já ani nevím...chtěla jsem vědět jak se máš." Sklopila oči k podlaze a já si všiml, že nás lidi pozorují  a tak jsem jí chytl za paži a zatáhnul do chodby k zákulisí.

"Proč? Proč chceš vědět, jak se já mám? Aby si mi zase mohla říkat, jak strašný člověk jsem? Neviděli jsem se víc jak půl roku a nevím jak tobě, ale mě bylo fajn!" Rozhodil  jsem rukama a uvědomil jsem si, že jsem se asi až moc nechal unést pocity.

"Jamesi, vážně mi na našem přátelství záleželo a tamto byla taková moje slabá chvilka, nevím, co to do mě vjelo, až moc jsem chtěla něco, co jsem nemohla mít až jsem se chovala jako někdo jiný...když jsem zjistila, že hrajete poblíž, řekla jsem si, že se na tebe půjdu podívat, abych věděla, jestli je s tebou všechno v pořádku-" protřel jsem si oči a s povzdechnutím se opřel o stěnu. "-...však víš...to co psali v bulvárech a co se kolem vás za poslední dobu dělo, ta rvačka-"