Pure love (Platonic love 2.) - CZ

7.

CHARLIE VIEW - back to present

"Co se stalo? Jsi v pohodě?" Poplácal mě po zádech Drew před Nando's. Přišel sem i Tris.

"Charlie?" Koukla jsem se na jeho vyděšený pohled. "Je ti hodně špatně?" Rychle mě vtáhnul do objetí.

"Já se moc omlouvám za všechny ty zmatky. Asi bude nejlepší, když teď půjdu." Mumlala jsem mu do hrudi, protože je moc vysoký. 

"Vyspi se z toho." Dal mi pusu na vršek hlavy a pustil mě.

"Děkuju za super večer." Pousmála jsem se, když zaparkoval na jejich příjezdové cestě. Přitáhl ruční brzdu a já natahovala pomalu ruku ke klice. 

"To já děkuju tobě. Hlavně ať už ti je líp. Jinak máš super kámoše, starají se o tebe, aspoň tu někdo byl, když né já...nečekal bych, že tyhle hvězdičky budou tak super." Usmál se nazpět.

"Jo...jsou jako rodina." Usmála jsem se do tmy přede mnou. 

"Ehm...můžu říct něco, co chci říct už hrozně dlouho?" Koukl na mě a já z jeho pohledu nedokázala nic vyčíst. Je to dobré nebo zlé? Kývla jsem na souhlas, aby mi to řekl. "Víš, ten James..." Zarazila jsem se. "...za  prvý mi někoho připomíná a za druhé to jeho chování, takové-"

"-neslušné? Špatné, opovážlivé, ar-"

"Pšt." Přiložil mi prst na má ústa. "Myslel jsem smutné." Zakroutil hlavou."Možná...možná že i váhavé, ale hlavně působil hrozně zlomeně." Konstatoval a já myslela, že vytáhnu brokovnici - kterou nemám - a střelím. Moje brada se právě nacházela někde na koberečku v autě. 

"Cože?!" Vymámila jsem ze sebe a snažila si vsugerovat, že jen špatně slyším. 

"No...prostě od chvíle co jste se tak divně objali-neobjali, byl jak bez duše a -"

"Agrr..." Zavrčela jsem, vystřelila pohotově z auta a ignorujíc Drewův křik jsem si to nasupeně štrádovala přes zahrádku, zapadla do baráku. 

Bylo zhasnuto, tak jsem usoudila, že babička už asi spí. Vplula jsem do horní koupelny a začala si napouštět horkou vanu s bublinkami. Ještě jsem si do pokoje šla pro oblečení na spaní a čokoládu. Jo čokoládu. Zamčela jsem za sebou, sundala jsem ze sebe všechno oblečení a ponořila se úplně pod vodu až jsem se ponořila. Takhle jsem tam nějakou dobu ležela.  S velkým nádechem jsem se vynořila a rozdělala si čokoládu a se zavřenýma očima se do ní pustila, na uklidnění. Charlie vážně? Jíst čokoládu asi půl hodiny po tom, co ses pozvracela? Fakt že jo.  Ale překvapivě mi bylo dobře. O hodně líp a celkem mě to uklidnilo. 

Vylezla jsem ven, natáhla na sebe spodní prádlo velké klučičí triko, které jsem si kdesi koupila. Bylo pohodlné, tak jsem se v něm cítila dobře. Zapadla jsem do postele a koukala do stropu. Ani jsem si nějak nevšimla, že brečím. Možná bych to nenazývala brečením. Cítila jsem jak mi čůrky slané vod stékají po tvářích přes krk až na polštář. 

Proč to sakra pořád tak bolí? Nikdy jsem neřekla, že ho miluju. Nikdy jsem to nedopustila, tak nemůžu být zlomená. Ne a ne a ne!

A proč se ho Drew zastával? 

Snad si James nemyslel, že jsem zapomněla...na Ebony. Chudák holka ani neví, jak ji tahá za nos. Beztak to dělá na každém touru, když je mimo její dosah. Určitě! VYUŽÍT A ZAHODIT. Cíttím se tak špatně za Ebony. ¨

Ráno mě probudily hlasy ozývající se z dolního patra. Vylezla jsem z postele a jen v tom tričku se šla kouknout do kuchyně, co se to tam děje.

"Dobrý den." Vymálila jsem ze sebe zaskočeně a snažila si to tričko stáhnout víc ke kolenům a vlasy trošku urovnat. 

"Tohle je Charlieinka?" Zeptala se paní Dirksenová, babička Drewa. 

"Vyrostla viď?" Babička mi podala talíř s ovocem a čaj.

"To teda!" Zasmála se. " Náš Drew už o tobě mluvil, že se konečně vrátila. Vždycky jste byli tak skvělá dvojka." 

Nadzvedla jsem obočí a usmála se. Pak  jsem se radši sebrala a šla si sníst snídani nahoru na postel.

Začal mi zvonit mobil. 

"Tati?" Zahuhlala jsem s hroznem v puse.

"Hopinko." Den zdrobnělin nebo co? "Já úplně zapomněl, že máš jít na kontrolu k doktorce." Slyšela jsem jak panikaří. 

"Dneska?" Zděsila jsem se a ani nevěděla proč. 

"Ano, jedu pro tebe. Za deset minut jsem u babičky." A típl mi to.

Venku nebylo až tak teplo, tak jsem si ke kraťasům vzala větší šedou mikinu a nasadila bílé adidasky. Vlasy do culdy a už jen dojíst snídani. 

"Charlie? Je tu tatínek." 

"Už jdu!" Sebíhala jsem schody a rychle si ještě sebrala batoh z věšáku. "Pá babi. Odpoledne jsem tady." Políbila jsem jí na tvář a rychle vyběhla z domu. Babička na mě ještě mávala a já už nasedala do bílého auta. "Ahoj tatí." Objala jsem ho v autě. 

"Ahoj zlato. Tak co, užíváš si to tady?" Usmál se a nastartoval.

"No zrovna včera jsme byli s Drewem se kouknout na kluky, zase se vrátili z Kanady." Usmála  jsem se a chtěla pokračovat. "No a-"

"Drew? Drew Dirksen?" 

"Jo." 

"Páni! No a co dál?" Koukl se na chvilku na mě. 

"No nic." Zasmála jsem se." Byla jsem párkrát s Lolou na procházce a snažila se posilovat. Klasika." 

Po chvíli jsme zatočili na parkoviště u nemocnice. Šla jsem v patách tátovi. Měla jsem zlý pocit. Jen jsem nevěděla proč. 

Nějakou dobu jsme čekali a pak si mě sestřička zavolala. 

"Dobrý den." Pozdravila jsem. 

"Tak se zesleč do spodního prádla a stoupni támhle k metru." Ta se s tím nepáře. 

Stoupla jsem si k metru a doktorka i sestřička na mě zvláštně koukali. 

"171 centimetrů." Hlásila sestřička. 

"A teď na váhu." Rozkázala a já s tím, že nemám co skrývat jsem si stoupla na tu věc, kterou jsem v patnácti tak nenáviděla. Kousala jsem si nehet u palce. Dlouho nikdo nic neříkal. "Můžeš se obléct." Řekla mi zvláštně a já rozklepaně zapínala zip u kraťas.

Něco zapsala do mé karty a i semnou vyšla na chodbu.

"Pane Coopere?" 

Ahoj ahoj ahoj :) Kapitola měla vyjít dřív, ale já blbka si nechala celou kapitolu v sešittě ve škole a nemohla ji přepsat o víkendu :/ Doufám, že to až tak nevadí:) 

Mám vás hrozně moc ráda. 

*DwarfDreamy