Pure love (Platonic love 2.) - CZ

9.

CHARLIE VIEW

"Proč si tehdy zvracela a proč si dneska byla na vyšetření?" Zaskočil mě svojí otázkou.

"Jak tohle víš?" Zamumlala jsem a nemohla jsem moc dýchat, byl moc blízko.

"Byl jsem tam." Opřel se o zeď.

"Ty mě i sleduješ? Nepřeháníš to trochu?" Vyjekla jsem a mohla jsem děkovat za tu hlasitou hudbu.

"Já byl u zubaře! Jinak bych to asi nevěděl." Promnul si oči. Vypadal znaveně.

"No a čeho chceš jako docílit...byla jsem jen na kontrole." Už jsem zněla unaveně.

"Na kontrole jo? A co zjistili?" Zněl jízlivě. "Promiň, já jen-"

"Do toho co zjistili ti nic není!" Píchla jsem do jeho hrudi ukazováčkem.

"Takže je to támhletoho?" Ukázal na Drewa a nevím jestli to bylo tím světlem nebo čím, ale jako by se mu zalesklo v očích.

"Drewa?" Zeptala jsem se jak mamrd.

"No koho jinýho." Nadechl se. "Nebo co se stalo během těch tří týdnů?"

"Myslíš tím moje trápení, depky, smutné písničky a snažení se vyhnat tě z hlavy? Tohle chceš slyšet?" Sklopila jsem pohled ke svým teniskám.

"Charlie a jak myslíš, že jsem se cítil já?" Ztišil hlas a taky sklopil pohled dolů a já místo toho zvedla pohled k němu. "Ještě k tomu když jsem nevěděl co se stalo, což nevím popravdě ani teď." Koukali jsme si do očí. Čučela jsem do těch nádherných očí plných smutku a na chvíli jsem měla pocit, že mu odpustím. "Je to kvůli tomu...ehm...malému?"

"Čemu že to?" Protřepala jsem hlavou, abych se dál nedostávala do kolen z jeho přítomnosti.

"Vím to, nemusíš mi lhát, říkám, že jsem v té nemocnici byl." Sakra.

"Takže ty to vážně víš?" Projela jsem si rukou vlasy. "Já nechtěla, aby to zašlo tak daleko, netušila jsem, co dělám...já...skoncuju s tím. Neboj." Nevím, proč jsem ho ujišťovala, zrovna jeho. Možná jsem se musela ujistit sama.

"Jak myslíš to, že s tím skoncuješ? To ne! Já vím, že je na to moc brzo, ale tohle je velký rozhodnutí a pokud mi dovolíš být v tvém životě, tak já-"

"-trošku netuším o čem tu mluvíš. Asi máme každý na mysli něco jinýho." Zastavila jsem ho. Zarazil se. Zatáhl mě za ruku do koupelny a zavřel. Dýchej Charlie dýchej.

"No o dítěti." Vykulila jsem na něj oči a couvla a narazila do pračky.

"Jaké dítě?" Zajíkla jsem se.

"Naše?" Chytl mě za obě ruce.

"Jamesi..." Zabořila jsem hlavu do jeho hrudi a obemkla kolem něj ruce a nasála jeho vůni. Tohle mi tak moc chybělo. "Já nečekám dítě. Ani bych nemohla." Sjel mi rukou po vlasech.

"Jak to myslíš, že nemohla? A proč si teda byla na kontrole?" Vyděšeně řekl. Někdo ťukal na dveře.

"Obsazeno!" Zakřičela jsem. "Normální kontrola, výška, váha, tep a tak." Vysvětlila jsem.

"Aha." Hlesl. Odtáhla jsem se od něj, tohle objetí bylo až moc dlouhé. "Počkej a proč tvůj táta říkal, že se ničíš?" Těkal očima po mém obličeji.

"To je ten důvod proč bych asi ani těhotná být nemohla...jsem podvýživená." Polkla jsem a koukla se jinam.

"Proč?" Chytl se za hlavu a já se zase dívala na něj.