Pure love (Platonic love 2.) - CZ

61.

CHARLIE' VIEW

Nasadila jsem si na sebe tmavě šedé kalhoty a velký krémový svetr zasunula vepředu za knoflík u kalhot. Ještě jsem se koukla do zrcadla a děkovala snad všem titánům, že monokly jsou pryč, ale i tak se mi do školy nechtělo.

U parku jsem se sešla s Michelle, ale jako bych šla sama. Pořád. Čuměla. Do. Mobilu.

„Haló! Země volá Michelle." Zamávala jsem jí před obličejem a ona s uculením zvedla hlavu.

„Co je?"

„Ptala jsem se tě, jestli něco nevíš o tom, co máme mít do angličtiny." Protočila jsem očima, ale úsměv mi pohrával na ústech, bylo mi jasný s kým si píše.

„Tak o tom nic nevím." Uchechtla se a vykuleně koukla do telefonu.

„Děje se něco?" Zamračila jsem se.

„Zeptala jsem se Bradleyho jak se včera měl na koncertě." Zamumlala.

„A?"

„Prej nasraně." Zamžikala očima do stromů kolem nás.

„A víš proč?" Nadzvedla jsem obočí.

„Prý to nemám řešit, že se mě to netýká." Pokrčila rameny. „ Že jim James něco řekl."

„Jako co?!" Vyděšeně jsem se na ní podívala a vyschlo mi v krku.

„Nevím." Máchla rukou. Bože jen doufám, že to nemělo nic společnýho se mnou. „A co včera? Vůbec si mi neodepisovala."

„No já byla běhat a v posilovně a tak trochu jsem někoho potkala." Ztišila jsem hlas a zamyslela se nad tím, jestli to co dělám, je vůbec správný. Ale mohl by mi pomoct odehnat myšlenky od Jamese a kluků.

„Koho?!" Chytla mě za paži.

„Nějakýho Adama." Napila jsem z flašky, co jsem celou dobu nesla v ruce.

„Nějakýho? Takže blbý? Popisuj. Chci to všechno vědět...počkej, ale to ne." Zamyslela se a já na ní hodila nechápající pohled z toho jak najednou z nadšenosti byla úplně zděšená.

„Co ne?" Koukla jsem kolem nechápavě.

„Líbí se ti?" Svraštila obočí.

„Nevím." Pokrčila jsem rameny neutrálně. Nebyl špatný, byl celkem atraktivní, ale že bych kvůli němu slintala se nedalo říct. Nic prostě necítím, možná jsem jen otupělá, jak se snažím všechny emoce zase potlačovat. „Proč se tváříš tak zamračeně?" Zasmála jsem se krátce.

„Protože...no." Sekla se a mračila se dál.

„Protože co?" Docházely jsem už ke škole.

„A co James?" Koukla na mě smutně. Michelle proč to tolik prožíváš? Fakt mi nepomáháš. Mohly by jsme aspoň jeden den nemluvit o něm?

„Co s ním?" Koukla jsem se mimo její oči a dělala, že nevím o čem mluví.

„Vy dva...no ty si to myslela vážně? To že už nic k němu necítíš? Že nic mezi vámi už není? To né snad." Vyloženě začala panikařit až vrazila do Matta.

„Čau Michelle." Usmál se a já se znechutila. Ona ale byla ze mě a z Jamese asi tak v šoku, že mu ani neodpověděla. Mračila se a vypadal hrozně zmateně.

„Hele nebudeme to řešit jo? Uděláme za tím tlustou čáru a konec." Usmála jsem se a úzkostlivě polkla. „Jinak ten kluk ze včera se jmenuje Adam  a no dneska s ním jdu ven?" Vyjel mi trochu hlas, že to zaznělo jako otázka a já se křečovitě zazubila.