Pure love (Platonic love 2.) - CZ

56.

JAMES' VIEW (o dva dny později)

Seděl jsem na policejní stanici s Drewem po pravé ruce - ironie tohle - a poslouchal dlouhý proslov policajta. I když při většině jeho slov jsem byl myšlenkami jinde, takže jsem jen kýval, kdyby mě momentálně obvinil z vraždy, asi bych mu to potvrdil.

Po chvíli práskl deskami o stůl před námi až jsem se lekl a můj výraz musel být fakt úžasný, když jsme se na něj díval jak na kokota, co mě vytrhává z myšlenek.

"Chlapci, já vím, že vám to tu možná přijde nudné a radši by jste se venku tahali za ocasy nebo-" S Drewem jsem se na sebe podívali a i přes tu všechnu nesnášenlivost jsme se rozesmáli. "-co jsem zase řekl?"

"Že by se tahali za ocasi." Ozval se druhý celkem ještě mladý policista, který byl celý červený momentálně. Asi jak se snažil nesmát.

"Panebože, mohli by jste vyrůst z puberty už...no máte někdo zkušenost s policií?" Koukl na nás a asi se snažil 'nenápadně' vypátrat, jestli už jsme nezmlátili půlku Anglie a královnu Alžbětu k tomu.

"Jo." Ozval jsem se a Drew povytáhl obočí.

"Vážně pane McVeyi? O co šlo?" ten policista byl nějakej zvrhlej, najednou se jako když zlomyslně usmíval.

"Koupal jsem se v boxerkách v zátoce, kde se po určité večerní hodině nesmí." Řekl jsem naprosto vážně a v hrudi mi poskočilo, když jsem si na to vzpomněl. Pak jsem se ještě nezapomněl zlomyslně usmát nazpět.

"Aspoň žes na sobě něco měl, kdo je na tebe zvědavej." Odfrkl si Drew a v podstatě to bylo po prvý, co na mě promluvil od toho incidentu.

"To bych ti neměl říkat, nebo by jsi měl v zápisu další napadení osoby." Usmál jsem se nasraně a on už chtěl něco říct, kdyby ho ten páprda nezastavil.

"Hele přestaňte, ta kočička vám za to nestojí-"

"Kočička?!" Zvedl jsem se ze židle naštváním. Kdyby se na mě ten mladší cajt nepodíval s pohledem 'neřeš to' asi bych měl problém se soudem, že jsem zmlátil policistu. Zase jsem si sedl. "Mohli by jsme to tady prosím rychle ukončit? Nikdy jsem nikoho předtím nezmlátil, nemám záznam. Nic."

"Já taky ne." Ozval se Drew.

"Tak teď už máte." pleskl rukama starouš. "Andrew." Otočil se na toho druhýho a kývl hlavou. Ten se zvedl a odešel. Co to sakra? "Charlie Hope Cooperová?"

"Ano." Ozvalo se ode dveří a mě vyschlo v krku. Pohlídl jsem na ní a viděl vybarvené pohmožděniny, naštěstí né tak moc jako ty mé a Drewa. Ani se na mě nepodívala. 

"Posaďte se u nás, panenko." Charlie si sedla vedle mě na jediné volné místo v místnosti a já viděl jak se zaksichtila při jeho děsném nazývání. Škublo mi v hrudi, protože jsem najednou nevěděl, jak se mám chovat vedle ní. "Chcete je zažalovat?"

"Proč?" vystřelila pohledem.

"Újma na zdraví a podobné. Nehrajte na city, každá něco chce." Tak ten má asi slušný problémy u něj doma, nebo si pohmoždil mozek než sem vlezl.

"Nemám důvod." Odsekla skoro až drze. Bože jak já ji zbožňuju. Stop! "Já se je jen snažila od sebe odtrhnout, to je celé."

"Takže jste nehrála žádnou roli při jejich potyčce."

"Ne."

"Proč jste se poprali?" Obrátil se na nás.

Chtěl znásilnit holku, kterou miluju, ještě k tomu už podruhý? Koukl jsem se na Drewa jak se koukal na zem vyděšeně, protože už si uvědomoval, co kdysi udělal a na Charlie, jak si kouše urputně ret. Kdybych řekl, to co jsem chtěl, uvedl bych Charlie do něčeho, co ona nechce řešit. "Jak jste říkal předtím, bylo to kvůli holce. Oba jsme ji poznali ehm...nedávno a oba jsme ji chtěli no a tak no. A nestálo to za to, protože stejně zdrhla do ehrm-"