Pure love (Platonic love 2.) - CZ

32.

JAMES'S VIEW

Zkřivil jsem tvář, protože mě to probudilo, ale nemohl jsem se zlobit na paprsky sluníčka. Pomalu jsem otevřel oči a viděl jak modrá obloha je, ale pohled na druhou stranu byl mnohem krásnější. Takovej malej šmudla. Kolem nosu měla červenou podrážděnou pokožku a její rty byly suché, ale stejně byla krásná a roztomilá. Nohu měla na mě a vzhledem k tomu jak byla odkopaná, jí asi bylo teplo v noci. Trošku jsem se posunul a tím jsem s ní hýbl. Zamručela a chytla se mé hrudi jako kdyby svírala plyšáka.  

"Vstávej Šmudlo." Zašeptal jsem. Něco zamumlala a pomalu otevřela oči až se na mě vyvalila ta šedá modř a zornička se jí zmenšovala od pohledu do sluníčka. V tu chvíli jsem si uvědomil, že na ní zírám až moc.

"Ono svítí." Usmála se s chrapotem a protáhla se tak že měla ruce až někde nade mnou a nohy na mě natáhlé a mručela, ale roztomile a ještě k tomu ten úsměv! A taky jsem zjistil, že u ní nejde nepoužít slovo roztomilé. "Co na mě tak koukáš?" Chraptěla.

"Jsi krásná." Zašeptal jsem a odendal jí poházené vlasy z obličeje. 

"No jasně." Plácla hlavou do polštáře a já jí pohladil po krku a viděl jak se jí dělá husina. 

"Já nelžu, aby si věděla." Zvedla hlavu a já jí políbil na čelo. 

"A já nejsem krásná, abys věděl. A už vůbec ne když jsem nemocná." Smrkla a natáhla se po kapesnících. "Vůbec jsem nepočítala s tím, že tady budeš spát." Usmála se a sedla si na mě a já si užíval výhled na její obličej. 

"Tak s tím jsem taky nepočítal." Uchechtl jsem se a pohladil jí po bocích. 

"Vlastně ani s tím, že bys tu se mnou byl. A co Sophie?" Zeptala se a přejížděla mi po hrudi, že jsem jí málem zapomněl odpovědět. 

"Tak snad to beze mě zvládne na těch pár minut. Ale stejně už budu muset jít." Zamračil jsem se a dal si ruce pod hlavu a Charlie ze mě seskočila na zem, což mě donutilo se ještě víc mračit. 

"Co se tak šklebíš? Jdu nám udělat snídani." Šťouchla do mě a se smíchem odešla. 

"Nám..."Zopakoval jsem si pro sebe a taky se zvedl. 

"Teda ty se mi tu promenáduješ bez trička." 'Pozdravil' mě pak Cooper s hrnkem kávy v ruce. 

"Dobré ráno. Omlouvám se, vaše dcera mi ho postříkala." Snažil jsem se nedávat pozor tomu jaký pohled házela Charlie, nebo bych se asi rozesmál. 

"To je jí podobné." Došel k ní a dal do dřezu ten hrnek. "Je to takovej mimínek." Rozházel jí vlasy na hlavě a Charlie se začala červenat. 

"Ale tati. Mimínek? Jako vážně? Rovnout zárodek." Zamračila se. 

"To zase ne. Na to už jsi až moc velká." 

"Ale na mimino ne jo?" 

"No na mimino máš času dost." Mžikal jsem očima mezi těmi dvěma a to jak se konverzace udala úplně jiným směrem. "Jamesi, kolik ti je?" 

"Ehm...21." Trošku mě zaskočil u přemýšlení. 

"No tak to já měl dítě až ve 24. Času dost. Že jo Jamesi?" Proč furt upozorňuje na mě?

"Ano. Já dítě momentálně nechystám." Odvětil jsem a skousl si ret při vzpomínce na konec léta. 

"Já taky ne. Konec konverzace na toto téma." Pleskla rukama Charlie o linku a podala svému otci zabalenou svačinu. 

"Tak teda ahoj děti. Kdybych věděl, že tu budeš spát, mohl bych ti ustlat v pokoji pro hosty. Příště to řekni." Ještě se zastavil v cestě a já na něj kývl. 

"Dobře. Nashle." Rozloučil jsem se a čekal na zabouchnutí dveří. Charlie hluboce vydechla a opřela se o linku. 

"To zase bylo." Zasmála se. 

"To jo mimínku." Vyplázl jsem na ní jazyk a ona do mě s nevěřícným pohledem praštila. "Dobře...tak šmudlo." Pinkl jsem jí do nosu a uculil se. 

-

"Děkuju za snídani." Políbil jsem jí u dveří. 

"To byla maličkost." Zavěsila se mi kolem krku s úsměvem. "Zase někdy přijď."

"Hm...to zní dobře." Pohladil jsem jí po tváři. 

"Ahoj." Objala mě silně a pustila se mě. 

"Ahoj." Rozloučil jsem se taky a vzal si koženou bundu z věšáku. "Charlie..."Sekl jsem se. "Mám tě rád." Usmál jsem se a ona se rozzářila.

"Já tebe taky." Šťouchla do mě. "Tak už běž, ať tě nehledají." Políbila mě na tvář a já odešel z jejich chodby a se zamáváním zavřel dveře. Začal jsem si pískat nějakou melodii a scházel schody dolů.

*"Sophie?"

"No?"

"Jo tak ty teprv vstáváš." Zasmál jsem se. 

"Hm a ty jsi kde?" 

"Já se jen tak procházím."

"A kde máš tu svou holku?" 

Zastavil jsem se a chvilku nevnímal telefonát. Na obrovské televizi na Piccadily Circus byly fotky mě a Charlie z focení Peta. 

Já jí miluju...

"...Jamesi ty zamilovanej blázne!" Zasmála se. "Né promiň. Dělám si srandu. Vím, že nejseš zamilovanej." 

"Ehm."