Pure love (Platonic love 2.) - CZ

55.

 

Udělala jsem můj vlastní GIF z mého vlastního videa♥(Ano zase jsem byla na koncertě a sakra to přeju všem zažít, protože na na živo nic nemá) Proud as fu*k! Koukněte na ten slaďoušskej úsměv na konci😍(myslím, že takhle nějak fangirlingovala Charlie ve čtrnácti na něj lol)

JAMES' VIEW

Po vyšetření a zjištění, že Drew má lehký otřes mozku a já taky, jsem na nemocničním pokoji vytuhl jako mimino. Až když jsem uslyšel vzlyky a škubání u sebe jsem se probudil. Otevřel jsem oči do bíle natřeného pokoje a na své nahé hrudi viděl Charliinu hlavu. 

"Šhhh." Pohladil jsem ji po hlavě ona škytla.

 "Jamesi." Vzlykla a ani se na mě nepodívala. "Já-" Zase sebou škubla a mě bylo hrozně, tak strašně mě to bolelo jí takhle vidět a to jsem nevěděl, co se přesně děje. Rozplakala se ještě víc a já už nevěděl jak a co říct. 

"Charlie...Prosím nebreč." Utřela si slzy a ještě vzlykla. "Copak se děje?" Posadila se a otočila na mě, rozbušilo se mi srdce, hned jak jsem se na ní podíval. Pod lícní kostí se jí zabarvovala modřina a na bradě taky. "Panebože." 

"Na mě se takhle nedívej, ještě si neviděl sebe a jak se vybarvuje Drew." Řekla s očima sklopenýma dolů. "Já jsem v pohodě." Rozhodila ruku, když jsem se jí snažil dotknout. Ale já byl furt vyděšený z toho, že jsem jí to mohl udělat i já. 

"Ty jsi byla za Drewem?" Podivil jsem se a i když jsem nechtěl, uvnitř mě to vřelo. 

"A co si myslíš? Oba jste se tam složili a Drew je na tom od tebe hůř." Uchechtla se s dalšíma slzama, které začaly padat. "Navíc jsem se sem málem nedostala, nechtěli mě sem pustit, takže jsem tady jako...no to neřeš...Tak šíleně jsi mě vyděsil." zase se rozbrečela. 

"No tak." Už jsem taky seděl. Což bych asi neměl, ale bylo mi to fuk. Začal jsem jí hladit po  zádech a cítil jak se její tělo třepe. 

"Jamesi, ty to...-ale-nechápeš." snažila se nadechnout a nebrečet.

"Chápu to! Choval jsem se asi jako vůl-"

"-asi? Jo choval." Otočila se na mě prudce. "Nevíš co to je." Začala kroutit hlavou. 

"Co co je?" Byl jsem mimo a nechápal momentálně jedinou věc. "Charlie mluv se mnou." Zachrmlal jsem po delší odmlce. 

"Nechci ztratit další milovanou osobu. Víš jak jsem se bála, když si se tam složil a celou tu dobu, co jste se tam mlátili? Nemůžu...už to nedám, co bych pak dělala s vědomím toho, že tu nejsi." Milovanou? O bože zlatíčko moje. Stoupla si rychle a přichytila se stolku. 

"Jsi v pořádku?" Chtěl jsem se zvednout, ale ona mě rukama zarazila na postel. 

"Jen se mi zatočila hlava." Máchla rukou a začala chodit po pokoji. "Jamesi to co se stalo včera-"

"-bylo úžasný-" spražila mě pohledem.

"Byla chyba." COŽE? "Žádné kamarádské pomáhání, žádné doteky, nic. Končím, nemůžu, nechci ti ničit život, nechci být ta, co ti vezme všechno. Nemáme být spolu a tak to je. Už se nesmíme vidět."

"Charlie...prosím tě..." Nevěděl jsem, co mám říct. V jejích očích byl rozhodný pohled. "Posaď se a chvíli nad tím jen přemýšlej."

"Ježiši Jamesi! Už jsme v téhle pozici tři čtvrtě roku, napřemýšlela jsem se víc než dost. Já vím, že jsi asi teď zmatený." Chytila mě za ruku a sedla si vedle, ale přitom docela s odstupem. "Ale jednou to všechno pochopíš, dozvíš se to a možná se tomu jen zasměješ, co jsem to vlastně byla za holku." Uchechtla se smutně a skousla si rty a já jen tupě zíral, v hlavě prázdno, skoro bez dechu. "Za dva týdny vám začíná tříměsíční turné, soustřeď se na svůj sen, žij svůj život a nedělej si starosti o mě. V téhle situaci jsi jen díky mě...měl si mě radši dál nenávidět jako minulý rok, nic z těhle věcí by se nestalo." Přerývavě se nadechla a zaklonila hlavu se zavřenýma očima, pak mě pustila a otřela si oči od znovu ronících se slz.