Pure love (Platonic love 2.) - CZ

47.

CHARLIE'S VIEW

Nesnáším pondělky. Nejen protože je škola, ale taky pro to, že vstávám dřív, abych stačila probudit sprchou...jenže tohle pondělí bylo o dost horší. Nespala jsem vůbec. Obvykle spím aspoň 3 hodiny. Dneska nic a neděli jsem prospala celou...a stejně jsem byla úplně mrtvá.

Koukla jsem se na odraz v zrcadle a nepoznávala se, né že bych si myslela jindy, že jsem nějaká kráska, ale oproti tomu zjevu, co na mě koukal teď, jsem ještě pár dní zpět byla Miss všech planet.

"Halloween byl v říjnu Cooperová." Ukázala jsem na sebe a litovala, že jsem chtěla tak velké zrcadlo.

Udělala jsem si copánky a po dlouhé době použila i korektor na oblast kolem očí, protože jsem vypadala jako vyblitá a zmlácená. Pomláceně jsem se každopádně cítila. Navíc jsem neměla ani co blít. Nevím proč, ale vždycky, když se něco mezi mnou a...ehm...stane, moc nejím. A nemám hlad, protože už tak je mi fujky fujky. Jeden den mi to neublíží.

Moje oblečení bylo naprosto obyčejné. Skinny jeans a velký svetr do kterého se budu moct celý den chumlat.

Vykročila jsem směr s cedulí 'St. ...' otočila jsem se a šla delší cestou. Co to se mnou sakra je? Nemůžu se navždycky vyhýbat jménu...ehm. Ani pomyslet na to nemůžu.

James.

James.

James.

Můžu zabít svoje vlastní myšlenky? Nemůžeš nás zabít, to ty nás tvoříš, musela bys zabít sebe. WTF? Nechcete být pozitivní? Ne, ne ne. Myšlenkový hlas zněl jako hlas Max z dvou socek když mluvila za Kaštana...moje hlava má zvláštní smysl pro humor.

"Pardon." Narazila jsem do nějakého zhruba pětadvacetiletého 'kluka', díky rozhovorům co jsem vedla v hlavě.

"V pořádku." Usmál se a vypadal, že mě snad chce sbalit. Takovou zrůdu? Co se to dneska dějě? "Jsem Jam-"

"Promiňte." Dala jsem mu prst na pusu...jo fakt dala...a zdrhla.

-

"Charlie?"

"Jo?" otočila jsem se na Michelle.

"Jsi v pohodě?"

"Naprosto." Usmála jsem se a zvedla palec nahoru a přitom se cítila jako odpad.

"No to ti tak uvěřím." zakroutila hlavou a našpulila rty.

"Jdete na oběd?" Doběhla k nám Mich a objala nás.

"Jdem ne?" Usmála se na mě Michelle.

"Já ne. Nemám nějak hlad, asi si půjdu sednout do třídy." Prosmekla jsem se kolem nich, jak rychle to jen šlo a sedla si do třídy, kde byla jen jedna spolužačka. Složila jsem se hlavu na lavici a chvíli s ní do ní ťukala.

"Jsi v pohodě?" Sáhl mi někdo na rameno a já se vystřelila do rovné pozice. Na mě se koukal Jasper.

"Sakra." Nevěděla jsem, co s rukama a chytila penál. "Co ty tu děláš?"

"Šel jsem po chodbě a viděl tě jak si hraješ na datla." Sedl si ke mě. Jen jsem skenovala židli. To je Michellina židle. V duchu jsem zavrčela. Vím, že by nesnesla, že na jejím místě sedí někdo, kdo se baví s Paulem. "Jsi vážně v pohodě?" Zase jsem k němu vzhlídla a on se mi nekoukal do očí, ale na ruce. Ani jsem nevěděla, co celou dobu dělám. Přejížděla jsem zipem sem a tam furt až to muselo vypadat sakra divně.