Pure love (Platonic love 2.) - CZ

31.

"A jedna za babičku." Přede mnou putovala lžíce s Polívkou.

"Né." Nakrčila jsem nos.

"Neodmlouvej." Dal lžíci zpět do talíře a natáhl se na linku ke mě a skousl si spodni ret.

"Budu." Zašeptala jsem a střídala jsem pohled z jeho rtů na jeho pohled na mé rty.

"I teď?" Také zašeptal až zachraptěl - což mi z nohou dělá totální želé, ještě že sedím - a posunul se tak blízko, že jsem cítila jeho zrychlený dech na mém obličeji.

"Um uu." Zakroutila jsem hypnotizovaně a nesouhlasně hlavou. Jemně se dotkl rty mých rtů a já je automaticky posunula blíž k němu, ale on se oddálil a pak se vrátil. Vznikl z toho něžný dlouhý polibek a pak jsem uslyšela pískání z chodby a James tak rychle vystřelil z linky až narazil do ledničky a já se uchechtla a rozkašlala najednou.

"Jsi doma." Zahučel taťka."Slyším že štěkat. " Zasmál se a už se objevil v kuchyni. "Á ty tu máš upíra." Plácl Jamese po zádech a posunul ho, aby se dostal do ledničky.
  
"Dobrý den." Odcupital až ke mě.

"Dobrý dobrý Jayi." Měl hlavu v ledničce.

"James. James McVey tati." Protočila jsem očima.

"Promiň." Koukl na Jamese ."Co tu vůbec děláš?"

"Snažím se pečovat o vaší dceru, ale odmlouvá."

"Na to si zvykni chlapče. Když jsme se stěhovali před pěti lety sama si rozmontovala stůl a velkou skříň, nechtěla aby ji kdokoliv pomohl." Rozesmáli se oba dva.

"Hele!" Vztyčila jsem prst. "Nemůžu za to, že nejsem krasotinka v nesnázích." Pronesla jsem a posunula polívku dál ode mě. 

"Ale jsi něžné stvoření a my jsme tu proto, aby jsme s těžkou prací pomohli, že jo...Jaamesi." Otočilse k nám táta. 

"Ano, přesně tak." Zasmál se a dloubl mě do boku. 

"Já nejsem něžný stvoření." Opáčila jsem. 

"Nevěděl jsem, že mám syna." Koukl na mě táta na oko vykuleně.(?)

"Haha." Pronesla jsem pomalu a stoupla si. "A ty pojď, opatrovničko." Zatáhla jsem Jamese za triko.

"Žádné nekalosti děti." Zahučel táta ještě. 

Zabouchla jsem dveře a svalila se na postel. 

"Tak co teď?" Optal se a sedl si do křesla naproti. 

"Nevííí-už to mám!" Vyskočila jsem a zase kecla, protože mě bodlo v hlavě. Jamese jsem zřejmě vyděsila natolik, že už byl u mě se starostlivým pohledem. "Uděláme si masky." Koukla jsem se po Jamesovi, protože kluci si na masky moc nepotrpí. 

"Proč ne." Zdálo se mi to, nebo zajásal?

-

Takže jsem skončili zelení jako dva malý Hulci rozvalení před playstationem s Call of Duty. 

"Ježiši proč míříš na mě?" Vykulila jsem na něj oči. 

"To seš ty?" Ani se na mě nekoukl jak byl zabranej. 

"Jo!" Skočila jsem na něj - ve skutečnosti. 

"Sakra teď jsme to projeli." Pustil ovladač. 

"Ale no tak. Nebuď smutný." Udělala jsem smutný obličej a vzala jeho obličej jemně do rukou. 

Usmál se a chytl mě pod bradou a lehce políbil. "Myslím, že jsem právě snědl kus tvý masky." Olízl si rty. 

"A nebo tý svý." Zasmála jsem se a zase se rozkašlala - už mě to vážně štve. Trhalo mě to za hruď a já rychle odvrátila hlavu od Jamese, abych ho nenakazila - no tak to by mě neměl furt líbat, že jo. Klepal mi po zádech. "Hele ať se na tebe nepogrcám."