Pure love (Platonic love 2.) - CZ

35.

JAMES'S VIEW

Už jsme za sebou měli několik koncertů z podzimního krátkého touru po Anglii, vlastně těhle pár koncertů pro nás byli poslední v tomhle roce, když nebudu počítat nějaké vánoční vystoupení, co na nás čekají v Prosinci. Dnes jsme odehráli odpolední koncert v Brightonu a celkem rychle se dostali do Londýna. Zítra hrajeme koncert tady a Joe se rozhodl, že pro nás bude asi pohodlnější sem přijet rovnou dnes. 

"Kouknem na film?" Rozrazil dveře do pokoje Brad s nadzvednutým obočím a třemi filmy v ruce.

"Přemýšlel jsem, že bych se šel projít." Podotkl jsem.

"A  Tris?" Optal se v tom přišel Tris s mobilem u ucha. 

"Zase? Abys mě úplně nevyměnila...Tak si to užijte. Čau." Zavěsil a hodil mobil na postel. "Co je? Koukáte, jak kdybych vám sebral plyšáka." Zamračil se. 

"No já se chtěl zeptat jestli se se mnou budeš koukat na film. Con už usnul a James někam jde." Prohlásil Brad a překlopil se přes opěradlo na křeslo. 

"Máš štěstí, můj plán jít ven nevyšel." Odpověděl Tris a já si na sebe hodil bundu a rozloučil se s nimi. 

Trisův plán nevyšel, doufám, že můj jo, i když jsem s neujistil jestli má čas. Chci ji překvapit.

Nasedl jsem na DD a svezl se kousek, vlastně jen přes Temži do centra. Už byla celkem tma a i zima. Když jsem vyšel, ofoukl mě nepříjemný pocit a měl jsem i nepříjemný pocit, který ustával, ale snažil jsem se to ignorovat. Přitáhl jsem s bundu víc k tělu a procházel kolem sadů kousek od řeky. Pak jsem pár metrů od sebe uviděl známou postavu. Charlie. Co tady sakra dělá? Vždyť jdu za ní. Jenže jsi jí to neřekl ty pako. Vtip byl v tom, že  jsem se celou dobu koukal na ní a až pak si všiml, že vedle ní jde Drew. Drew? Co to sakra? Ale mě si zatím nevšimli. Čekal jsem, až budou o trochu blíž, že bych je aspoň pozdravil, než trapně zdrhl. Když v tom jí Drew zastavil, zrovna když se něčemu smála, naklonil se a...co to dělá? Má problém s krkem?...no to si z mě děláš prdel. Stál jsem tam jak tvrdé Y a koukal na to jak jí strká jazyk do krku. Nemohl jsem polknout a zřejmě jsem vypadal jak mentál, protože jsem nemohl zavřít pusu. Charlie ho od sebe odstrčila a naštvaně mu něco říkala než si přes jeho rameno všimla mě. Naše pohledy se setkaly - a já už díky bohu našel svojí bradu a zavřel pusu - O-ou. Oba jsme na sebe mrkali jak marťani na mléčné dráze, dokud se Drew neotočil. Zvedl jsem zkoprněle ruku na pozdrav a pak se otočil a kráčel někam do pryč.

Po asi dvaceti krocích jsem nevěděl, kam to vlastně jdu. "Jamesi!" Otočil jsem se a byla tam Charlie. "Není to tak jak to vypadá." Koukala provinile a já se k ní víc přiblížil, ale nedával jsem najevo, že nevím kudy odtud.

"Nemusíš se cítit provinile, ani mi to objasňovat. Můžeš si dělat, co chceš." A já jediný co chtěl, bylo znít pevně, ale v polovině věty se mi hlas zlomil. Hezký hezký.

"Nechceš jít k nám? Na čaj třeba. Nebo snad něco potřebuješ na místní skládce odpadu?" Uchechtla se a já se ohlídl do té tmavé ulice.

"No tak já radši půjdu na ten čaj." Snažil jsem se znít jako by nic a pak jsme se rozesmáli.

Po cestě jsme šli potichu. Nervozitou jsem si ohryzával ret a když jsem se odvážil podívat na ní, tak ta si zase hrála s řetízkem na krku. Dobře tak tohle není jedna z těch odlehčených atmosfér. 

Konečně jsme dorazili k jejich bytu, naneštěstí tam byl její táta, ale chudák měl tolik práce, že si nás skoro ani nevšiml. Skoro tam byl zahrabaný v těch papírech. Charlie zabouchla dveře a rozsvítila všechny světla, co se jí snad v pokoji nacházeli, ale myslím, že to nebylo kvůli nedostatku světla, ale kvůli oddálení našeho rozhovoru. Ještě si sundala svetr a zůstala v uplém černém tričku.