Pure love (Platonic love 2.) - CZ

48. 2/2

JAMES'S VIEW

"Jedu do Londýna." Vymámil jsem ze sebe po deseti minutách husté atmosféry v šatně.

"Co ti řekla Jasmine?" Zašeptal Tris. "Je Charlie v pořádku?"

"Omdlela na ulici, je u Kirstie v bytě...nevím jestli je už vzhůru, asi jo..ale..." Polkl jsem a nemohl zastavit hlasité bušení srdce.

"Ale?" Koukl na mě Tris skoro se slzami v očích.

"Jasmine...ona...Jas našla...kurva...ona našla těhotenský test." Zajíkl jsem se a složil si hlavu do dlaní. Pocit ve mě byl naprosto nepopsatelný, nevím jestli se mi chtělo bulet, řvát nebo se zahrabat do deky a dělat že to není pravda a v neposlední řadě...chtěl jsem se pod tu deku zahrabat s Charlie, ujistit se že je v pořádku...a i přes to, že já se cítil že nic nezvládnu, jí říct, že všechno bude dobré.

"Koho to je těhotenský test?" Chytil mě kolem paže Brad a lomcoval se mnou, zatímco Tris už taky zřejmě nemohl.

"Já nevím!" Odendal jsem jeho ruku z mé paže a prudce si stoupl a začal přecházet po místnosti. "Tohle je v háji. Jedu tam, jedu do Londýna." Prohrábl jsem si vlasy a nasadil si mikinu, když mě za ní Dean chytil.

"Proč bys zrovna ty jezdil do Londýna?" Optal se, ale jeho tvář vyzařovala dojmem, že už něco ví a to se mi vůbec nelíbilo.

"Jo no." Zarazil se Con a všichni na mě koukali a já byl sakra rád, že tu není nikdo jiný a hlavně nikdo z managementu.

"Bojím se?" Snažil jsem se, aby to nebylo jednoznačné. Máme tu někde tu deku? Rád bych se zahrabal.

"Vždyť se s Charlie skoro nebavíš!" Stoupl si i Tris. Působil zlomeně, ale i hrozivě.

"Neříkej mi, že si se vyspal s Kirstie." Došel ke mě Brad a já si připadal obklíčeně a vykulil jsem na něj oči. Cože?

"Ježiši ne!" Vykřikl jsem. "Ale nevíš koho ten test je...ani nevíš jestli je pozitivní." Zakroutil jsem hlavou a vyschlo mi v krku. Já a otec? Ta otázka je tu znovu. Nemohl jsem tomu uvěřit a zároveň to byla věc, která mě každou chvílí bodla v hrudi. Chvilku klid a pak to uvědomění a vě mě se všechno třáslo. Chtělo se mi zvracet, žaludek na vodě a myšlenky rychlejší než maratonští běžci.

"A co když jo? CO když Charlie čeká dítě?" Založil si ruce Con a vypadal, že je celkem mimo. Ne ne ne ne ne ne ne NÉÉÉ. Takhle když to ještě nahlas řekne...O MŮJ BOŽE.

"A ty jsi jí tam zajel na tom svahu!" Drkl do mě Tris.

"Cože si?" Ozval se zase Dean.

"Co to s tím souvisí?" Nechápal jsem.

"Třeba si jí nějak nabodl nebo ublížil tomu malýmu." Hrklo ve mě a na chvíli jsem nedýchal...možná jsem měl i pootevřenou pusu, ale bylo mi to jedno. Třeštila mě hlava z toho všeho, co mi probíhalo myslí. "Jamesi?"

"Jedu do Londýna!"

"To dítě není tvoje tak jako tak, co by si tím vyřešil?" Zase Tris. Nevím, jestli se bojí jestli bych jí neublížil nebo o co mu jde. Ale pokud Charlie s nikým jiným od prosince nic neměla...jsem to já.

"Já..." Sjel jsem po zdi na zem.

"Ty?" Klekl si ke mě Dean a když jsem se mu koukl do obličeje, vypadal, nejen že ví, ale že mi chce pomoct. Ale jak by mohl? Jak by mohl vědět a jak by mohl pomoct. Já si to upekl...doslova. Jenže jsem jim to nemohl říct. Hlavně né Trisovi, už tak vypadal, že mě chce zadupat do země. Já sebe taky mimochodem.