Je to jen hra✔️

•3•

Vzbudím se kolem desáté, ale vstávat se mi nechce, takže dál ležím ve svojí vyhřáté postýlce.
„Vstávej, dole je snídaně a navíc musíme pokračovat ve vybavování,"
Ozve se brácha někde u dveří, ale já na to nereaguju a dělám, že spím.

„Dělej nebo vezmu kýbl s vodou a nebude se ti líbit, kde přistane," začal vyhrožovat, ale cítila jsem v jeho hlase pobavení.

„No jo furt," otráveně jsem se posadila a promnula si oči.
„Tak jak ses vyspala? Žádné špatné sny?" Zeptal se a projížděl mě očima.
„Ne, v pohodě. Můžu se vzbudit? Pak přijdu dolů, slibuju," usmála jsem se na něj a on jen protočil očima a odešel.

Šla jsem k jedné z nevybalených krabic a začala si vybírat oblečení.
Vzala jsem si čisté spodní prádlo, tepláky a tričko. Vlasy jsem sčesala do vysokého culíku a odešla se nasnídat.

„Dobré ráno," pozdravila jsem mamku a sedla si ke stolu.
„Dobré," odpověděla a přisedla si naproti mě.
„Já tě zdravit nemusím, už jsme se viděli," uchechtl se brácha a pustil se do lívanců.
Protočila jsem očima a pustila se do jídla taky.

„Děti, za chvíli jdu do práce, takže si musíte vystačit sami s vybalováním. Přijdu večer, takže by jste to mohli stihnout vše," usmála se na nás a my jen přikývli.

Po snídani jsem pomohla s úklidem nádobí a šla si montovat ostatní nábytek v pokoji. Možná si myslíte, že to dopadne strašně, protože jsem holka a každý přece ví, že holky moc zručné nejsou, ale já ano. (Ego Up).
Zručnost mám nejspíš po tátovi, který byl architekt. Po mámě jsem toho ale taky málo nezdědila. Máma pracuje jako designérka, takže ani v jejím oboru nejsem pozadu.

Po asi dvou hodinách jsem měla konečně smontované i ostatní věci v pokoji a chybělo je jen dát na své místo. S tím mi pomohl brácha, takže už jen dolazuju pár detailů a vrhám se na vybavování oblečení a ostatních krabic.

Brácha se ke mně přidal později.
„Neobjednáme si pizzu?" Navrhl brácha a já nemohla nesouhlasit.
„Fajn. Chci šunkovou," mrkla jsem na něj a on přikývl a šel vyřídit objednávku.

Pokračovala jsem ve vybalování dalších krabic a zastavila se u fotek, kde byl táta.
Detailně jsem si je prohlížela a vzpomínala na chvíle s ním.
Chybí mi... Vzdychla jsem a věšela fotky na zeď.

*Crrrr

Slyším zvonek, ale pokračuju ve vybalování.
„Pizza," zavolal Brian a já se rozutekla za ním do obýváku.
„Dej mi moji," natahovala jsem se pro ni a vytrhla mu krabici s pizzou z ruky.

„Díky," mrkla jsem na něj a i s krabicí se svalila na sedačku.
„Šoupni se kousek," svraštil obočí a já jen protočila očima, ale posunula jsem se a pustila se do jídla.

Prázdnou krabici jsem hodila do koše a šla opět vybalovat.
Pustila jsem k tomu písničky na televizi a dala nejvyšší hlasitost, takže to mohlo slyšet snad celé město.
Brácha nic nenamítal, takže jsem spokojeně tancovala a vybalovala.

Když jsme skončili, bylo kolem páté odpoledne a já si lehla na svoji postel.
Vzala jsem si mobil a vytočila číslo od Katt.

„Ahoj, Katt," pozdravila jsem ji, když to zvedla.

„Ahoj, zlato, tak už máš na mě čas, jo?"
Uchechtla se a já se nemohla neusmát.

„Promiň, ale postel je důležitější,"

„No dovol... Tak, jak se ti tam líbí? Povídej,"

„Zatím je to v pohodě. Konečně máme vybaleno. Venku jsem zatím nebyla, takže ti nic moc asi neřeknu, ale neboj, až dovoláme, tak to půjdu omrknout,"

„Dobře. Já už půjdu. Jdeme s Holly nakupovat, tak ahoj,"

„Měj se,"

Odložila jsem mobil, převlékla se do jeans kalhot, bílého trička a tmavě modré mikiny s kapucí a šla ke dveřím.
„Jdu ven, nevím, kdy se vrátím, čau!" Křikla jsem a zabouchla za sebou dveře.
Šla jsem k pláži a sedla si na písek.
Byl příjemný vánek a nikde nikdo. Rozhlédla jsem se kolem a musela jsem se usmát. Byl tady neskutečný klid.
Zrovna zapadalo slunce a já se nemohla vynadívat. Bylo to okouzlující. Sice to trvalo několik sekund, ale mě to připadalo jako celá věčnost.

Jakmile zapadl poslední paprsek, vstala jsem a šla podél pláže dál. Po asi deseti minutách jsem si všimla nějakého parku, tak jsem se k němu vydala. Procházela jsem mezi stromy a keři a narazila na malou fontánku. Byla na ní socha mořské panny. Šla jsem dál a procházela kolem lidí, dokud jsem do někoho nenarazila.

„Aale, kohopak to tu máme?" uchechtl se mužský hlas. Vzhlédla jsem mu do tváře a uviděla čistě modré oči a pokřivený úšklebek.

„Pardon," řekla jsem a chtěla ho obejít, ale on mě chytl za zápěstí.
„Pusť mě!" Křikla jsem po něm a teprve teď si všimla dalších tří kluků v mém věku, stejně jako ten, který mi momentálně svíral zápěstí.

„Kampak, holubičko. S námi budeš," přitáhl si mě k sobě a slizce mě sledoval.
„Okamžitě mě pusť, oslizlý idiote," snažila jsem se vyprostit, ale nešlo to. Jeho stisk byl moc silný. Dostala jsem nehorázný strach. Všechny vzpomínky se mi vrátily a já si je musela přidat k tomuto okamžiku.

„Řekl jsem, že budeš tady. Užijeme si, uvidíš," snažil se mě políbit, ale já vykopla koleno k jeho slabému místu a on mě díky tomu pustil.

„Ani za mák tu nebudu s nadrženým idiotem, co myslí věcí, kterou má tam dole. Ještě jednou na mě sáhneš a já ti garantuju, že tě příště vykastruju!" štěkla jsem po něm a odcházela. Kluci kolem něj se na mě dívali s otevřenou pusou a ani se nehli, zatímco ten idiot, co si dovoloval, se svíjel na zemi.

„Ty čupko jedna!" Zakřičel ještě, ale to jsem už ignorovala a mířila domů.

Přišla jsem kolem osmé domů, akorát na večeři.
„Ahoj, mami," pozdravila jsem mamku, která momentálně stála v kuchyni a chystala jídlo na talíř.

„Ahoj, zlato, běž se převléct, už je večeře," usmála se na mě a já přikývla.
V pokoji jsem se převlékla do šortek a volného trička. Vlasy jsem si rozpustila a šla dolů.

„Tak, jak bylo venku?" Zeptala se máma, když přede mě postavila talíř.
„Fajn," odbila jsem ji a pustila se do špaget.

Po večeři jsem si dala sprchu a zalezla do postele s notebookem. Pustila jsem si film, Nikdy se nevzdávej, což momentálně i vyhovovalo situaci a začala ho sledovat. Asi po půl hodině sledování se mi začaly zavírat víčka a já propadla spánku.