Je to jen hra✔️

•23•

Niky

Dost to bolelo, když mi stiskl ty ruce. Mám to trochu otlačené. Sním už se nevsadím nikdy a musím si dávat pozor....
Pořád jsem cítila husí kůži po tom, co mi to zašeptal do ucha. V tu chvíli se mě zmocnil strach a bezmoc.
Jen jsem se zhluboka nadechla a vyrazila ze školy domů. Šla jsem parkem a užívala jsem si čerstvý vzduch a opět přemýšlela. Já vím, já vím, přemýšlím čím dál tím častěji, ale pořád lepší než ty noční můry.

Otevřela jsem dveře, sezula boty a zamířila jsem do kuchyně pro jídlo. Pořád mám hlad, ale co nadělám. Otevřela jsem ledničku a přejela ji očima. ,,To tu nic dobrého nemáme." řekla jsem nahlas pro sebe.
Nakonec jsem ji zavřela. Už jsem se otočila, že půjdu do pokoje, když vtom...
,,Povedlo se ti ho pořádně ztrapnit." uchechtl se Brian a opíral se o linku. Bože, já jsem se lekla.
,,To nedělej, málem jsem dostala infarkt." řekla jsem naštvaně a ještě to rozdýchávala.

Zvedl ruce k obrannému gestu a usmál se. ,,No to si myslím, že povedlo, jsem na sebe hrdá." zazubila jsem se a chtěla jo obejít. ,,On to tak nenechá, bude to chtít oplatit za to, že jsi ho ztrapnila před celou školou. Dávej si pozor." řekl vážně Brian a já se zarazila.
,,Ty se o mě bojíš. Jak milé." protočila jsem očima a šla jsem po schodech nahoru. V pokoji jsem shodila batoh na zem a šla jsem se převléct. Oblékla jsem si tepláky, dlouhé volné tričko a spokojeně jsem si sedla do židle.

Konečně víkend, na ten jsem se tak moc těšila. Žádné učení nebo poslouchání blbých keců učitelů. A co mám v plánu celý víkend???
Ležet v posteli, anebo být prostě doma a nikam nejít. Prostě si užívat teploučko mojí postele.
Vzala jsem si knížku Pád a řekla jsem si, že ji dočtu.

Po třech hodinách jsem to dočetla.
Byla jsem z toho smutná, protože to bylo úžasné, asi si budu muset půjčit druhý díl. Měla bych něco sníst, naposledy jsem měla snad snídani, to je ovšem strašné. Zvedla jsem se a šla dolů ke schodům, když jsem zaslechla jak Brian s někým telefonuje.
,,Jop.. díky. Jojo, bylo to super .... sežeň další... ale jo, něco ti schovám, pak si pro prachy přijdeš." Uchechtl se a já si vzpomněla na ten telefonát nedávno. ,,Jasně čau, kámo." Zřejmě už skončil, tak jsem se pomalu vydala do té kuchyně. Brian seděl na gauči a něco dělal na mobilu. Prostě mi to nedalo tak jsem se ho zeptala.

,,S kým jsi volal?" on se rychle otočil a zamračil se.
,,Cizí rozhovory se neposlouchají, to tě máma učila."
,,Já se jen zeptala, ale neposlouchala." mykla jsem rameny a připravila si věci na palačinky.
,,Chceš jít někam s námi do klubu?" zeptal se mě a díval se do mobilu. ,,Ne, nechci. A s kým jdeš?" zeptala jsem se, ale asi jsem tušila.
,,Jak chceš jdeme s Dylanem do nějakého novějšího klubu." řekl a já hned protočila očima. ,,Tak to sto pro zůstanu tady a budu radši spát." uchechtl jsem se a soustředila se, abych nespálili palačinku.
,,Hmmm." Zabručel, takže jsem věděla, že už z něho nic nevyjde.

Po 10 minutách jsem měla palačinky s marmeládou, šlehačkou a pikaem na talíři. Protože jsem měla strašný hlad, tak jsem se do toho pustila. Brian se z ničeho nic zvedl ze sedačky nazul si boty vzal si mikinu. ,,Tak já jdu, nechápu, proč jsi nechtěla." řekl a zavřel za sebou dveře. ,,Protože tam nebudu s někým, kdo se o mě vsadil." řekla jsem podrážděně a dojídala ty výborné palačinky. Když jsem v sobě měla vše, tak jsem umyla nádobí a opět se vrátila do pokoje.
Vzala jsem si notebook, lehla si na postel a pustila si Avengers. Během toho jsem si ještě stihla psát s Lorou, která mě opět chtěla vytáhnout na nějakou 'menší' party.

Nechápu, jak jsem to dokázala, ale usla jsem a tu nejlepší scénku jsem neviděla....

***

Běžím lesem, slyším kroky za sebou, běžím pryč, ale kroky mě dohánějí. Najednou mě svírají silné ruce a rty může se mi otírají o krk, tvář a všude možně. Křičím, vyprošťuji se, ale nic nepomáhá.