Je to jen hra✔️

•59•

Zastavil mě tím, že mi chytl ruku. „Nevydržím to, když se mě budeš takhle dotýkat." zašeptal a upřel na mě ty jeho tmavé oči. „Budeš muset." zašeptala jsem s úsměvem a mrkla na něj. Poté jsem ho dál hladila po hrudi a slyšela jsem jeho nesouhlasné zabručení.

Nejlépe se mi usínalo v jeho náručí. Proto jsem se nechala pohltit do říše snů.

***

Ucítila jsem jemné polibky na krku a hned jsem věděla, komu patří. Nechala jsem ho tak, protože se mi to líbilo. „Dobré ráno, princezno." řekl mezi polibky. Nechápala jsem, jak věděl, že nespím. Na to jsem se otočila na druhý bok a slyšela jsem, jak se uchechtl. „Ale no tak." řekl pobaveně a přitáhl si mě blíž a zase začal s polibky. Po chvíli jsem to nevydržela a potichu jsem vzdychla. Věděla jsem, o co mu jde. Chtěl mě přivést k šílenství a docela se mu to dařilo...

Vzdala jsem to a otevřela oči. Pohled se mi naskytl na kluka, který se usmíval od ucha k uchu. „Dobré." řekla jsem a usmála se. „Ale nech mě ještě spát." dodala jsem a přikryla se peřinou. „Však je 10 hodin, nemůžeš pořád spát." zakňučel a lehl si zpátky.
Protočila jsem si pro sebe očima.

„Dobře." řekla jsem a sedla si obkročmo na Dylana „Dneska bych ráda ještě stejně odpočívala." dodala jsem a sledovala překvapeného Dylana.
„Ehmm....j..jo, dob...dobře." vykoktal ze sebe a já se k němu naklonila a něžně ho políbila. Jenže mu se to nelíbilo, tak si mě přitáhl ještě jednou do pořádného polibku, který prohloubil, a my se nakonec vášnivě líbali.

Trochu jsem se pohnula a on vzdychl.
Líbilo se mi, co to s ním dělalo, tak jsem to zopakovala. Ráda jsem ho provokovala.
„Nik." zavrčel a kousl mě do rtu.
Cítila jsem jeho kamaráda, jak je v pozoru. Najednou však začal zvonit telefon. Kousek jsem se odtáhla a ještě mu pošeptala „Myslím, že sprcha by ti bodla." na to jsem se zvedla, přehodila si přes sebe jeho mikinu a šla pro mobil. Ještě jsem za sebou slyšela, jak si potichu zanadával a zmizel v koupelně.
Na displeji jsem viděla jméno Lory, tak jsem to zvedla.

Čau, Nik, tak jak je?

- Ahoj, Loro, je mi lépe, děkuji, že jste se tam objevili

To jsem ráda, bože, jak jsem se o tebe bála, bylo to příšerné....idiot jeden

- No jo, potřebovala si ještě něco?

Jen, jak se cítíš, a kde vlastně jsi

- Tak žiju, je to dobrý, jsem u Dylana, říkal, že si mě pohlídá

Tak to je dobře, nebudu rušit

- Loro, prosím tě, nerušíš (jen si mě zachránila)

No jo, ale já už musím, něco mám rozdělané a musím to dodělat, tak pa
A hlavně žádné blbosti (zasmála se)

- Měj se

Zavěsila jsem a dala si mobil do kapsy.
Dylan byl ještě v koupelně, tak jsem se pomalu vydala do kuchyně, abych udělala snídani. Rozhodla jsem se udělat palačinky, tak jsem se porozhlédla po potřebných ingrediencích. Všechny je tu měl, tak jsem se do toho pustila.
„Páni, co to tu voní?" přišel po chvilce zjevně ohromený Dylan. „Dělám snídani, tak můžeš pomoct a ty hotové palačinky natřít nutelou nebo tam je marmeláda, tak si vyber." řekla jsem mu a on překvapivě přišel.
„Víš o tom, že ti to vrátím." zabručel a já se potichu uchechtla.
„Já nevím, o čem to mluvíš." řekla jsem nevinně a on mě probodl pohledem.
„Ty víš moc dobře, co." řekl a já už to nevydržela a začala se smát na plné obrátky.
„Takže tobě to přijde směšné?" nevěřícně se na mě podíval s povytaženým obočím a já se smála ještě víc.
Z ničeho nic jsem byla přikována k lince a on se rukama opřel na každé straně a díval se mi upřeně do očí. Ihned jsem se přestala smát a pohled mu opětovala.
„Jednou přijde den, princezno, kdy ty mě budeš prosit, abych nepřestal, abych se tě dotýkal, a já to neudělám. Přinutím tě šílet a nechám tě v tom." zašeptal mi do ucha a pak mě jemně kousl do ušního lalůčku. Zamrazilo mě, když jsem se vzpamatovala, tak už Dylan poslední palačinku dal na talíř k ostatním. Odtrhla jsem se od linky a šla si sednout ke stolu.
Ty palačinky doslova volaly, že jsou úžasné a já tomu věřila a zakousla se do první. Jedla jsem už snad tisíckrát toto úžasné jídlo, ale ještě nikdy nechutnalo, tak božsky.
„Úžasné." vzdechla jsem si a sama se nad tím musela pousmát. „To si udělala naposled." zavrčel Dylan a já se zasmála.
„Copak ti zase vadí? Dáš mi další přednášku o tom, jak mě málem přivedeš k šílenství?" ano, měla jsem chuť ho provokovat, sama ani nevím, proč.
„Koleduješ si, princezno." zvedl koutek do pokřiveného úsměvu a já jen pokrčila nevinně rameny a ládovala se další palačinkou.

Poté, co jsme to dojedli, jsem umyla nádobí, a pak se rozplácla na gauč.
„Hele, nechceš se alespoň kousek posunout? Taky bych si rád sedl." stěžoval si Dylan a já ji nehodlala poslechnout.
„Smůla, odedneška je ten gauč můj a s nikým se nedělím." zabručela jsem.
„Máš na to patent?" uchechtl se a přiblížil se.
„To nebude problém zařídit." řekla jsem a víc se rozválela.
„Aaaaaaa." zakřičela jsem, když jsem se z ničeho nic ocitla hlavou dolů a následně na něčí hrudi.
„Co si to dovoluješ, to je omezování lidské svobody." založila jsem si ruce na hrudi a začala trucovat jako malá.
„Chci vidět, jak to dokážeš." zasmál se a já to nevydržela a přidala se k němu. Ani jsem si nevšimla, že pustil film. Ano! Nejlepší film. Jumanji!!!
Naprosto jsem se vžila do toho filmu a nikomu bych nedarovala, aby mě vyrušil. Ten film jsem si zamilovala už od prvního momentu, co jsem jej viděla.
No a pak tu byl ten moment, kdy se to všechno zkazilo, a já uslyšela zvonek.