Je to jen hra✔️

•34•

Dylan

Dřepěl jsem u ní a hladil ji po vlasech, tak mě chvíli nechala, dokud si nevšimla, že to jsem já.
,,Nech mě na pokoji." řekla potichu, ale já ji neposlechl a sedl jsem si vedle ní. I když brečela, tak byla ta nejkrásnější holka, kterou jsem kdy viděl. Bohužel jsem se choval jako idiot a ona mě nesnášela.
,,Nemusíš dělat, že tě to mrzí, prostě mě tu nech, pořád je hodina, nechci tě obrat o důležité věci." opět mě vyhazovala, ale já se jen uchechtl.
,,Řekl jsem, že jdu na záchod, takže mám čas." řekl jsem a ona povytáhla obočí, ,,Tu být s tebou." dořekl jsem.
Cítil jsem, jak ztuhla. V ten moment jsem se usmál a dal jí za ucho pramen vlasů, který jí spadl do obličeje.
,,Proč? Proč tu jsi se mnou? Vlastně, proč máš o mě tak veliký zájem?"
Když to dořekla, tak mi úsměv ztvrdl na rtech.
Co jí mám říct?
Mám o tebe strach. Chci vědět víc o tvých nočních můrách.
A proč mám zájem? To je lehké, protože jsem se vsadil a myslel si, že to bude lehké no, ale bohužel se mi ta sázka pomalu vymyká kontrole...
Protože jsi nádherná... jsi na mě drzá a vždy si chceš prosadit svou...a to se mi na tobě líbí..
Ty oči, kterýma se na mě díváš se mi vpíjejí až do mozku...
A ty tvoje rty...ach bože, dohánějí mě k šílenství...
Kurva!?
Tohle jí říct nemůžu....

Hlavně něco smysluplného a bude to v pohodě.
,,Ehmm..no." tak tohle ze mě vyšlo!?
Ty vole, bravo, Dylane, za tohle by si měl dostat Nobelovu cenu. To se mi ještě s žádnou nestalo.
Podíval jsem se na ni a ona se mi smála. Smála se mi za to, jak mě dokázala dostat do rozpaků.
,,To už byla ta odpověď?" řekla s úsměvem na rtech. Všiml jsem si, že jsem jí aspoň vykouzlil úsměv a už nebrečela. Byla nádherná, když se usmívala.
,,Mám zájem, protože jsi jiná než ostatní. Jsi drzá a nic si nenecháš líbit." řekl jsem, ale nedíval se na ni.
,,O kom jsou ty sny? Co se ti vlastně stalo?" když jsem to řekl, tak jsem se jí podíval do očí a uviděl jsem strach.

,,Nikomu jsem o tom neřekla a ty nebudeš výjimka. Já nechci, aby to někdo věděl." řekla potichu a uhla pohledem. ,,Dobře, ale mě se můžeš svěřit." řekl jsem a ona se uchechtla.
,,Tobě? A proč bych to zrovna tobě říkala." usmála se a projela si rukou vlasy. Uvědomil jsem si, co jsem řekl.
Taky jsem nechápal, proč by mi to říkala.
,,Nevím." uchechtl jsem se a ruku jsem ji dal kolem ramen a přitáhl si ji na hruď. ,,Co děláš." řekla a zasmála se.
,,No tak, neříkej, že se ti to nelíbí. Každá chce být na mojí hrudi." řekl jsem a uchechtl se.
,,Ach...a ten starý Dylan se vrátil." řekla a povzdechla si.

Popravdě tentokrát jsem to potřeboval já. Ještě víc mě překvapilo, když si hlavu položila na mě. Ani nevíte, jaké to bylo.
Byla u mě. Cítil jsem její vůni. Ani jsem nedoufal, že by to dovolila, protože tento týden ode mě utíkala. Všiml jsem si, že se mi vyhýbá, jak nejvíc to jde. Hlavu jsem zabořil do jejích vlasů a nasával její vůni.
Připadal jsem si jako v sedmém nebi.
Kurva, ta holka mi dokázala pomotat hlavu, že to ani nebylo možné...
A pak mě překvapila ještě víc.
Její ruce se obmotaly kolem mě a já na vteřinu ztuhl. Slyšel jsem, jak se potichu uchechtla. ,,Děkuji. Ale stejně jsi idiot." řekla a měla pravdu. Ještě chvíli jsme tak byli a popravdě, já si to moc užíval.

,,Tvoje chvilka už uběhla, měl bys jít do třídy," řekla po chvíli ticha a odtáhla se. Trochu jsem se zamračil, protože se odtáhla.
,,To je jedno, stejně se mi tam nechce." řekl jsem a podíval se jí do očí. Opět mě sledovala tím svým pohledem. Nevěděl jsem, co mám dělat. ,,Já už jsem v pohodě." řekla a usmála se, ten její zasraně nádherný úsměv.
,,Já tu budu, dokud nezazvoní." řekl jsem a ona s úsměvem sklopila zrak.
Toho jsem využil, rukou jsem jí zvedl bradu a podíval se jí do očí. Rukou jsem ji zastrčil za ucho neposlušný pramínek vlasů a pak tu ruku tam nechal. Pomalu jsem se přibližoval, až jsem cítil její dech. Překvapilo mě, že se nechala, už už jsem to chtěl dokončit, když v tom zazvonilo. Nik, jakoby se probrala z transu a odtáhla se. ,,Děkuji, že jsi tu byl...se mnou." řekla, rychle se zvedla a ztratila se v davu těch studentů, co se sem nahrnuli. Nechala mě tam, nechala mě tam sedět samotného s otevřenou pusou a s myšlenkou, že mě opustila.
Příště buď rychlejší, idiote! Ona není ten typ, pořád ti to nedochází?
Hlavu jsem složil do dlaní a pořád seděl na zemi. Byl jsem na sebe naštvaný...

,,Kámo, co děláš na zemi?" zasmál se Josh. ,,Co asi, hledám mravence, kurva." řekl jsem podrážděně a on o krok ustoupil. ,,Sorry." zvedl ruce do obranného gesta. ,,Stalo se něco?" zeptal se a já se konečně zvedl.
Bože můj, nechápu, proč se s ním vlastně bavím a ještě jsem se s ním vsadil, já idiot. ,,Ne." odpověděl jsem jednoduše a zamířil do třídy pro věci.
,,Hej, počkej, co Nik?" řekl a já se prudce otočil. ,,Vypadám, že by se něco změnilo? A už se mi do toho neser." zakřičel jsem na něj.
Byl jsem naštvaný a on to moc nezlehčoval. ,,Ty vole, nemusíš hned křičet, já se jen ptal." řekl na obranu.
Na to jsem se jen otočil a šel si pro věci.

Ve třídě jsem si vzal věci a šel do jiné učebny na hodinu, ale cestou mě zastavila učitelka. ,,Pane Barnesi, jak to, že jste se nevrátil do hodiny?" zeptala se mě vyčítavým tónem. ,,Promiňte, já no..." Co jsem ji měl říct?
,,Čekám na vysvětlení." založila si ruce na hrudi. ,,Byl jsem s Nik, viděl jsem ji u skříněk, tak jsem šel za ní a pak zapomněl." řekl jsem jí a doufal, že se více ptát nebude. ,,Dobře, ale zítra budu chtít omluvenku." řekla a odešla.
Kvůli tomu vážně chce tu posranou omluvenku??
Už jsem to neřešil a šel na poslední hodinu.

Hodina byla nudná a já nedával opět pozor, ale z části to bylo kvůli volnému místu přede mnou. Nik tam nebyla... Celou hodinu jsem na ni myslel.
--------
Ze školy jsem zamířil domu, kde opět jako vždy nikdo nebyl. Rodiče mi nechávají volnost a doma moc nebývají a mně to vyhovuje. Takže jsem si odložil věci a jediné, co jsem chtěl, bylo zapomenout co nejrychleji na dnešek, který jsem opět solidně posral.
Převlékl jsem se do jiného oblečení, vzal si mobil a šel někam do baru.

Jediné, co si pamatuju bylo, že jsem vypil minimálně polovinu lahve Jacka, bavil se s nějakými holkami a poté zase jen pil....

A takhle se já srovnávám se svým životem ...

______________________________________

Ahoj, po dlouhé době opět něco k tomu píšeme. Doufáme, že se vám příběh zatím líbí, začíná se to teprve rozjíždět a omlouváme se za chyby v příběhu. Postupem času to hodláme opravit a popřípadě přepsat 😇😇

Můžete nám napsat nějaký názor, nebo co byste chtěli v příběhu v budoucnu. Budeme rády za cokoliv 😇😇
BGirlss