•64•

4.2K 179 3
                                    

Dylan:

Jen co Nik odešla, tak jsem se vydal za kluky do baru, musel jsem trochu zapít to vše, co se mi děje. Cítil jsem se příšerně, když jsem se s ní vyspal i přes to, že jsem věděl, jak jsem jí tehdy ublížil. Strašně mě mučilo vědět, že to, co se ji kdysi stalo, byla moje vina, jen moje, protože jsem byl tak pitomý.
Nesnášel jsem se za to. Hlavně, ať se to nikdo nedozví.

„Čau, brácho, proč ti to tak trvalo?" uchechtl se Tayler, zatímco se vedle něj objevili Zack s Brianem. „No...jen jsem ještě něco musel zařídit." zalhal jsem, ale protočil jsem očima, aby to vypadalo věrohodně.
Jen co jsem sedl s klukama k baru, tak jsem si objednal to nejsilnější, co tam měli.
Potřeboval jsem všechno ze sebe dostat.
S klukama jsme si povídali o vše možném, třeba o dalším pololetí, co budeme dělat, no prostě i ty klučičí věci. Mezitím jsme pili skleničku za skleničkou, teda aspoň já.
„Dylane, stalo se něco?" všiml si mě Zack, ale já jen pokroutil hlavou. Nepotřeboval to vědět. Byla to moje věc, moje hloupá minulost, která mě dohnala.
Pamatuji si, jak mi kdysi kluci říkali "Je to jen hra, holky na nic jiného nejsou."
Ale teď už vím, že to tak není, jedna holka mě o tom přesvědčila a trvalo jí to pouhé dva týdny si mě podmanit. Pořád jsem nechápal, jak to dokázala, ani to nedělala vědomě, prostě se ke mně jen chovala tak, že mě to okouzlilo.
„Kámo, liješ do sebe nejméně desátou skleničku, tak co se děje?" tentokrát to byl Brian. „Nic, jen se potřebuji pořádně napít." mykl jsem rameny a vzal si další do ruky, jejíž obsah byl ve vteřině v mém krku.
„Je to něco ve spojitosti s Nik? Stalo se mezi vámi něco?" zeptal se mě, ale já jen zakroutil hlavou. „Ne, vše je v pořádku." odpověděl jsem otráveně.

Teď, po nějaké hodině a půl, jsem se cítil už tak v náladě, jako nikdy předtím. Musím říct, že jsem to možná přehnal, ale aspoň jsem se bavil. Dokonce i s Joshem, který se tam objevil. Byl už jsem totálně mimo.
Trochu jsem se motal, když jsem šel na záchod, ale došel jsem tam i zpátky bez toho, abych nějak spadl. Vždy jsem se něčeho chytl.
„Dobře, Dylane, už se mi to nelíbí, opovaž se něco ještě vypít." zamračil se na mě Brian, ale já vzal sklenici a opět obsah skončil ve mně. „No ne, že by se Dylan Barnese ožral? To je snad poprvé, co to vidím." uchechtl se Josh za mnou, tak jsem se otočil. „Těžký den?" zeptal se mě. Všichni se na mě dívali a čekali, co ze mě vypadne.
„Ne, nic nevíte." zabručel jsem. Neuvědomoval jsem si, co říkám, už jsem toho měl hodně v sobě.
„No tak nám řekni, co si provedl." zvědavě se zeptal Tayler. „Vyspal jsem se s Nik." zašeptal jsem. „Tím pádem gratuluji, vyhrál si sázku." Josh ihned něco začal hledat, Brian na mě vykulil oči, Tayler měl otevřenou pusu a Zack ten radši odešel. „Jakou sázku sakra?! Vsadil ses o mou sestru?!" zařval na mě před tím, než jsem dostal pěsti do obličeje. „Ne, vysvětlím...ale počkej." zvedl jsem ruku a opile se postavil zpátky na nohy. „Já ji miluji, nikdy jsem tak nikoho neměl rád jako ji, a ta sázka byla kravina. Od ní jsem upustil už po druhém týdnu..." chytl jsem se za čelist a přidržel se pultu za mnou. Brian zuřil, vypadal jako Nik, když byla naštvaná.
„To není ten problém, já ji nechci ublížit, ale už jsem to udělal." řekl jsem, zatímco jsem dostal další od Briana, zůstal jsem na zemi sedět nějakou dobu. Svět se točil a má pusa se nedokázala zastavit a to se mi nelíbilo.
„Co si ji provedl?!" postavil mě a chytl za tričko.
Vzhledem k tomu, že jsem byl opravdu moc opilý, tak jsem vlastně vše řekl.
„...to já ji tehdy v Arizoně podělal život, byl jsem to já ten hajzl. Nevěděl jsem to, nechtěl jsem to udělat, do háje." vydal jsem ze sebe opile, ale trochu si uvědomoval, co jsem řekl. Josh se uchechtl, zatímco Brian zbledl. „Jak to můžeš vědět?" zeptal se mě. „Jednu jizvu, kterou mám, je ze dne, kdy se to stalo. Udělala mi ji Nik." odmlčel jsem se a ukázal mu moji jizvu. Slyšel jsem, jak zalapal po dechu. „Byl jsem totálně mimo. Opilý k smrti a Nik se tam zrovna objevila, nemyslel jsem na důsledky, byl jsem prostě na mol..." dořekl jsem jim celou mé vzpomínky. Tayler se na mě nevěřícně a zároveň nechápavě díval, Josh vypadal, jako by něco právě vyhrál a Brian měl v očích plameny, které byly docela strašidelné. „Ty...ty si zničil mojí sestře život, ale i přestože si věděl, že to byla ona, ses o ní zajímal, a co hůř, ty si ji ještě využil!" z jeho hlasu byla slyšet zlost, nenávist k mé osobě a opovržení. Okamžitě mě vytáhl z baru.
„Ty jsi ji opět využil! Nejdříve zničíš život... víš, že musela chodit k psychiatrovi?!" zařval na mě, pak to byla opět jeho pěst v mém obličeji. Nemohl jsem se bránit, měl jsem nějak zpomalený reflexy. „Už se k ní ani nepřiblížíš!" zavrčel na mě. Když jsem nic neříkal, tak mi dal další pěsti. „Rozumíš, co jsem řekl? Ani na krok se k ní nepřiblížíš. Hlavně se to nesmí dovědět, takže ji opouštíš ty. Sám zítra ji to řekneš, a necháš ji žít svůj život bez tebe." kopl do mě. „To nemůžu, miluju ji." vydal jsem přiškrceně.
„Kdybys ji miloval, tak jak říkáš, tak neuděláš takovou kravinu!" zařval na mě opět. „Nemůžu." „Ale ano, jestli to neuděláš ty, tak já." zavrčel. „Jenže já ji nechci ztratit, Briane, vážně ji moc miluju, byl bych z toho v prdeli." zakňučel jsem.
„Na to jsi měl myslet dřív." kopl do mě a pak odešel. Nechal mě tam. Vše jsem si uvědomoval... Pomalu jsem se zvedl a snažil se jít domů. Trvalo mi to třikrát déle, ale nakonec jsem se tam dostal.
„Sakra." zařval jsem přes celý dům.
Pak si nepamatuji, kde jsem usl, ale vím, že do pokoje jsem nedošel.

Je to jen hra✔️Wo Geschichten leben. Entdecke jetzt