Je to jen hra✔️

•16•

....
And I drive myself crazy
Thinking everything's about me
Yeah I drive myself crazy
Cause I can't escape the gravity...

Zase otravný budík. Doprdele budík?!
Rychle jsem si sedla. Když jsem se zorientovala, tak jsem si sundala sluchátka se kterýma jsem usla..

Popravdě to bylo za tu dlouhou dobu, co jsem se vyspala. Podívala jsem se na mobil, kde mi to ukazovalo opravdu 6:50.
Vylezla jsem z postele a šla otevřít dveře od pokoje, vzpomněla jsem si, že jsem je zamykala, tak jsem otočila klíčkem a vydala se do kuchyně.
Tam mě uvítala mamka. ,,Dobré ráno, zlatíčko. Včera jsem tě neviděla, protože jsi měla zamčeno," usmála se a já ji šla obejmout. ,,Dobré. No, já jsem usla a zapomněla," pousmála jsem se a sedla si ke stolu, kde mi moje milovaná maminka udělala snídani.

Za chvilku přišel Brian, vypadal, jako by jo přejelo auto. Neudržela jsem to a začala se smát. Když se na mě vražedně podíval, tak jsem utichla.
,,Co ti přijde vtipného?" zamračil se na mě a šel si udělat kafe. ,,Co jsi včera dělal?" zeptala jsem se a potichu zasmála. Mamka zatím byla otočená zády k nám, ale slyšela jsem, jak se taky potichu směje. ,,Co ti je do toho, ty si mi taky neřekla, s kým si včera byla," zvýšil hlas, až jsem se lekla.
,,Tak sorry," zvedla jsem ruce k obrannému gestu a šla zpátky do pokoje.

Bože, je tak hnusný jen kvůli toho, že jsem mu nic neřekla.
Vzala jsem si černé rifle, bílé tričko a cardigam. Poté jsem zamířila do koupelny. V ní jsem udělala vše potřebné, to znamená: řasenka, korektor, lesk na rty. Dnes jsem to zjednodušila, protože se mi nechtělo.
Vzala jsem si věci a sešla schody do kuchyně, tam jsem si vzala jablko.
,,Ty už jdeš? Nečekáš na Briana?" zeptala se mě a dala mi pusu na líčko. ,,Nebudu na něho čekat, ahojky," odpověděla jsem vzala klíče a rychle vyšla do školy.

Auto jsem si tentokrát nebrala, protože jsem si potřebovala pročistit hlavu. Byla sice dost zima, protože se blížil prosinec, ale dalo se to snést. Všude bylo popadané listí a vše působilo tak poklidným dojmem. Blížila jsem se k budově školy a už z dálky jsem uviděla, jak jinak Dylana, děvky, Lukase (další děvkař) a pár dalších lidí. Protočila jsem nad tím očima a prošla kolem nich. Snažila jsem se jich nevšímat a dělat, že tam vůbec nejsou, ale nešlo to. Podívala jsem se na Dylana a naše pohledy se střetly. Polila mě vlna strachu a ještě větší zimy... Z jeho obličeje nešlo vyčíst nic. Odtrhla jsem od něj pohled a rychle mířila ke skříňkám, bohužel jsem nedávala úplně pozor a do někoho vrazila. Málem jsem se složila na zemi, kdyby mě tatáž osoba nechytila.
,,Promiň, měla jsem se dívat, kam jdu," omluvila jsem se a podívala se dotyčnému do obličeje. Byl to vysoký kluk asi metr devadesát. Světle blond vlasy perfektně zastřižené s delší ofinou. Obličej měl nádherný... Plné rty, světle zelené oči a dokonale vypracovanou hruď. Div, že jsem nezačala slintat.

,,Ne, ty mi promiň, za to můžu já," začal se omlouvat a přidal k tomu dokonalý úsměv, čímž odhalil dvě řady bílých zubů.
,,No, tak máme asi vinu oba," zasmála jsem se a on se přidal.
,,Jsem Benjamin, ale spíše Ben," podal mi ruku a já jí s radostí přijala.
,,Já jsem Nikita, ale řekni mi tak a vykastruju tě," upozornila jsem ho a následně se začala smát.
,,Dobře, beru na vědomí, Niky," mrkl na mě a opět se usmál. Nejspíš jsem byla červená jak rajče, ale bylo mi to fuk.
,,Poslyš.. co děláš dneska po škole?" Začal a já skoro okamžitě odpověděla.
,,Nejspíš nic,"
,,Okay, v tom případě, šla bys se mnou na projížďku za město?"
Popřemýšlela jsem a řekla si, že by to nebyl asi nejlepší nápad, ale nemohla jsem odolat.
,,Dobře," jednoduše jsem odpověděla a jemu se vykouzlil úsměv na tváři opět.

,,Vyzvednu tě ve tři, kde bydlíš?" Napsala jsem mu adresu a pak se s ním rozloučila. Odešla jsem do třídy a nemohla myslet na nic jiného než na Bena. Co kdyby mě na tu projížďku pozval místo Bena Dylan?...

Tuhle myšlenku jsem okamžitě zahnala. Ani nevím, proč jsem na to pomyslela.
,,No, čau, holka, ty celá záříš, copak se stalo?" Začala hned vyzvídat Lora.
,,Aale, jenom mě jeden kluk pozval na projížďku dneska," jednoduše jsem odpověděla a sedla si konečně na své místo.
,,Znám ho?" ,,Nejspíš jo, jmenuje se Benjamin," opět se mi vykouzlil úsměv na tváři, když jsem si na něj vzpomněla. Byla pravda, že se mi vážně líbil, ale... nemůžu se vázat...

,,No to si děláš prdel?!" Vyjekla Lora přes celou učebnu, takže se na nás každý teď díval včetně Dylana.
,,Pššs ticho, blbečku, nepotřebuju, aby to každý věděl," hodila jsem po ní vražedný pohled a nechala spadnout ruce zpátky na lavici.
,,Promiň, ale často se nestává, aby Benjamin Talker někoho pozval na rande," nasadila lišácký úsměv a já nad tím protočila očima.

,,Hele, není to rande jo? Je to obyčejná projížďka," snažila jsem se jí objasnit, jak to ve skutečnosti je.
,,Jojooo, projížďka... Dej si jenom pozor. Benjamin je play boy číslo dvě. První totiž, jak sis mohla už dříve všimnout, je Dylan," uchechtla se. Nejspíš ví, že se mi oba líbí, ale nevím... K Dylanovi mě něco stále táhne, jako by to byl magnet nevím... Stále mi připadá tolik povědomý, ale je tu pak ten pocit, kterému se snažím vyhýbat, ale nejde to...

,,Nejsem blbá, neboj se, nehodlám s nikým spát, ani chodit na rande," mrkla jsem na ni a chtěla už, aby ta hodina konečně skončila. Taky že jsem se dočkala, ale nejdříve jsem si musela poslechnout „zajímavý" výklad učitelky a názory Lory na nejspíš všechny kluky na škole.

Mířila jsem svižným tempem ke skříňce, kam jsem si jen rychle odložila učebnice a vydala se ze školy ven. Máme volnou hodinu, takže se toho snažím využít.

,,Kampak, kočko, to mě tu necháš samotného?" Slyším za sebou hlas až moc povědomý.
,,To víš, že ano," poslala jsem mu vzdušnou pusu a opět se dala do kroku.
,,Ale notaaak nebuď naštvaná, to máš krámy nebo co?" Uchechtl se a já se se zdviženým obočím na něj otočila a ukázala mu vztyčený prostředníček.

,,No, nevím, kdo byl ráno pan nepříjemný, na to stejné bych se mohla ptát já, bratříčku," založila jsem ruce na hrudi a s vítězným úsměvem se opět otočila.
,,Tak promiň, byl jsem naštvaný, že mi nedůvěřuješ," zastavila jsem se opět a čekala, co z něj dále vypadne.
,,Byl jsem na párty od Robina ze čtvrťáku," nasadil nevinný úsměv a já se začala smát.
,,Vážně?" Smála jsem se dál, dokud nepřišel a nedal mi letmý pohlavek.
,,Hele.. holky se nebijou," dotčeně jsem se na něj podívala.
,,Pojď, kočko, zajdeme si na jídlo. Za rohem je bistro," nic jsem nenamítala a šla za ním.
,,Čekají tam už kluci," ještě dodal a já opět.... ano, opět, jak jinak, protočila očima. Ti kluci fakt nikam nejdou sami.

V bistru jsme si přisedli ke klukům, u kterých seděly tři holky, jinačí než byly u nás doma a dva další kluci. Taky neznám.
,,Ahoj, Nikit," pozdravil mě Tayler a já hned nasadila vražedný pohled kvůli mému oslovení.
,,Dělám si srandu," uchechtl se a uvolnil místo vedle sebe. S ostatníma jsem se pozdravila a pak se nechala představit s neznámými u stolu.
,,To je Matt, Derek, Sarah, Lola a Stephanie," představil mi všechny Brian.
,,Čau," pozdravila jsem všechny a oni mi pozdrav oplatili. Nevypadali špatně, jen Sarah byla taková moc Barbie...

Všichni jsme si objednali něco malého k jídlu a pak se vydali zpět do školy bohužel.
,,A rozloučení žádné?" Ozval se Brian, když jsem už od nich odcházela.
,,No tak promiň," uchechtla jsem se a objala ho.
Pak jsem si vzala učebnice ze skříňky a mířila do další nudné hodiny... jak jinak že?