Je to jen hra✔️

•12•

Po dvou a půl hodinovém hovoru s partou jsem si napustila vanu.
Celá jsem se ocitla pod horkou vodou a přála si, abych se už nikdy nevynořila. Nic jsem neslyšela, nic jsem necítila, byla jsem naprosto uvolněná a bezstarostná. Bohužel ten moment přerušil nedostatek vzduchu, takže jsem se opět vynořila zpátky do kruté reality...

Umyla jsem si vlasy, celé tělo a následně jsem vypustila vodu. Ještě chvíli jsem v ní zůstala, i když voda už dávno odtekla potrubím pryč.
Po odhodlání jsem kolem sebe obmotala ručník a vlasy stočila do turbanu. Vyšla jsem z koupelny, z pokoje, až jsem se ocitla u schodů, které jsem během chvilky sešla a zamířila do kuchyně pro sklenici džusu.
Už jsem si nalévala nápoj do sklenice, když mě najednou vyrušil až moc povědomý hlas.

,,Na ten pohled bych si uměl zvyknout," uchechtl se Cody a popošel blíž.
,,Tak se koukej, protože to už neuvidíš," provokativně jsem se na něj podívala a těsně vedle něj prošla zpátky do pokoje. Převlékla jsem se do volného trička a šortek a s telefonem se vydala do obýváku. Bohužel dneska nebyla televize jenom pro mě.

,,No to je dost, ségra, jdeš si s námi zahrát flašku?" Zeptal se mě Brian a já jen pokrčila rameny. V našem obýváku byli momentálně v kruhu vedle sebe Brian, Cody, Taylor, nějaké dvě holky, tipuju děvky, a teď už i já.
,,Fajn, není nás ale na flašku trochu málo?" Uchechtla jsem se a sedla si mezi Briana a Taylora. Nemohlo mi ujít, jak mě Cody hladově pozoruje, nad čím jsem se jen opět uchechtla a zaměřila svou pozornost na Briana a čekala na odpověď.

,,Neboj, ještě přijde pár lidí," sotva to dořekl, rozezněl se domem zvonek. Neochotně jsem šla otevřít, protože nikdo nebyl schopný vstát.

Otevřela jsem dveře a málem mi upadla čelist.
,,C-co tady děláš?" Šokovaně jsem stále nespouštěla zrak z osoby stojícího přede mnou.
,,Jdu hrát flašku a pořádně se ožrat," řekl, jakoby nic a prošel kolem mě do obýváku. Zavřela jsem dveře a celkem mimo si sedla zpátky na své místo.
,,Dylane, jsem rád, že jsi přišel, kámo," plácl si Brian s Dylanem, který si sedl pak vedle mě, což mi nahnalo husí kůži a strach. Opět ten děsivý pocit a zároveň pocit blaženosti, když seděl vedle mě. Chtěla jsem utéct daleko a nikdy se nevrátit, ale zároveň jsem to nemohla dopustit.

Nevšimla jsem si ani, že opět zazvonil zvonek a už k nám přibyly další dvě osoby.
,,Jé ahoj, Nik, dneska jsem tě ani neviděla ve škole, jak ti je?" Objala mě hned Chloe a po ní Lora.
,,Pohoda," jednoduše jsem odpověděla a čekala, jestli ještě někdo nepřijde.
,,Zdá se, že jsme všichni," odsouhlasil Brian a začal točit flaškou. Padlo to na Taylora, který dostal za úkol vypít půlku flašky Jacka Danielse na ex. Neměl s tím problém zřejmě...
Tak to pokračovalo půl hodinu cca, kdy byli už všichni připití kromě mě.
Stále se alkoholu štítím po zkušenostech, ale nechtěla jsem zůstat úplně při vědomím, takže jsem se napila taky. Nechtěla jsem myslet na dnešní den, na ty noční můry, na stěhování, na to, že budeme mít nejspíš průser za nepořádek a alkohol a hlavně jsem nechtěla myslet na Dylana. Bylo to těžké, protože seděl vedle mě, ale s postupně zvedající hladinou alkoholu v mé krvi mi to vadilo míň a míň.

Hráli jsme dál a smáli se snad všemu, dokud to nepadlo na mě.
,,Tak, Nik, pravda nebo úkol?" Ušklíbl se Cody a já nad tím jen protočila očima.
,,Mně je to jedno," mávala jsem nad tím ledabyle rukou a čekala, co z něj vypadne.
,,Dobře, takže bych rád dostal od tebe pusinku," našpulil pusu jako dítě a všichni jsme se opět začali smát, už jsme byli všichni téměř opilí včetně mě, takže jsem se tím moc nezabývala a prostě ho políbila. Byl to krátký polibek, ale šlo vidět, že ho to naprosto odrovnalo.

Točila jsem já a padlo to při mém "štěstí" na Dylana.
,,Pravda nebo úkol?" Zeptala jsem se ho laškovně.
,,Pravda, třeba," ,,Fajn, odkud pocházíš?" Nevím, proč jsem se na to zeptala, ale ani mi to nevadilo. Zajímalo mě to celkem.

Úsměv mu trochu pominul, když slyšel odpověď a šlo vidět, že trošičku znervózněl.
,,Jsem z Arizony," odpověděl tlumeně, ale dost hlasitě na to, abych to slyšela.

Zatajil se mi dech, nevím, proč jsem si náhle vzpomněla na tu noční můru a starý život. Nejspíš to bude tím, že jsem v Arizoně taky žila a stala se tam ta věc... Byla blbost si to spojovat s ním, vždyť jsme se ani neznali a popravdě se neznáme ani teď... Nic o něm nevím, kromě jeho jména, rodného města, školy a věku.

Nad tím přemýšlením jsem zapomněla na celé dění kolem, takže když jsem se zase ocitla v realitě, flaška už zase točila a všichni se bavili kromě mě a... Dylana. Ten mě pozoroval s kamenným obličejem a s obavami v očích, i když nevím proč. Odvrátila jsem od něj pohled a vzala si celou flašku vodky, kterou jsem během chvilky měla už celou v sobě.

Nevím kolik bylo hodin, možná něco kolem dvou ráno. Už jsme přestali hrát a místo toho se dívali na film, holky plus Cody a Taylor spali, jen já, Dylan a Brian jsme ještě byli vzhůru.
,,Já jdu už taky spát, jo? Mějte se," mávl na nás unaveně Brian a odešel. Teď jsem tu zůstala už jen já a on při vědomí.
Alkohol už ze mě skoro vyprchal, takže jsem si uvědomovala vše, co se stalo a opět jsem měla strach a pocit úzkosti, protože Dylan seděl jen pár centimetrů ode mě. Je to vážně zvláštní, proč když jsem s ním, tak mám nehorázný strach a pocit úzkosti, ale zároveň i pocit bezpečí a klidu... ?

Nemohla jsem to už vydržet a vstala jsem ze sedačky v úmyslu jít do pokoje.
,,Už půjdu taky spát," řekla jsem nervózně a kousala si ret.
,,Dobře," odpověděl potichu.
Už jsem se chystala k odchodu, když mě najednou chytl za zápěstí, naštěstí to zdravé. To druhé jsem stále neměla úplně v pořádku...
,,Proč ses mě na to zeptala?" Upřeně mě pozoroval se vší vážností a šlo vidět, že jen tak neustoupí.
,,Proč se ptáš?" Podezíravě jsem tu odpověděla otázkou. Vymanila jsem se z jeho sevření a cítila, jak mě ještě pálí jeho doteky na ruce.

,,Jen tak," odpověděl, jako by nic a čekal na odpověď.
,,Sama nevím. Teď jdu ale opravdu spát, jsem unavená," odbila jsem ho a rychlým krokem se vydala po schodech do pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a zhluboka vydechla. Byla jsem naprosto mimo, i když nevím proč... Zalezla jsem si pod peřinu a zachumlala se v ní.

Čekala jsem, že usnu okamžitě, protože jsem byla opravdu unavená, ale po hodině a půl jsem usoudila, že opravdu neusnu.
Vstala jsem opět z postele a vzala si mobil. Displej ukazoval 3:56 ráno. Vzdychla jsem a sešla potichu schody dolů. Čekala jsem, že všichni budou spát, ale opak byl pravdou. Našla se výjimka, které bych se nejraději vyvarovala...

~~~~~~~~~~~~

Tak co si myslíte, koho potkala?

Doufáme, že se vám to zatím líbí a budeme rády za komentář i hvězdičku. 😉😃

S. a A.